. Třiadvacet let po událostech vypodobněných v Dobrodružstvích Luthera Akrwrighta (Comics Centrum 2005) je Británie největší světovou říší, vůdčí velmocí paralely 00-72-87, Impériem. Vedena tvrdou rukou královny Anny, požívající titulu „císařovna světa“, ostrovní země v zdánlivém míru vzkvétá a roste k nebývalé slávě. Při podrobnějším obhledání však Annině absolutistické vládě hrozí nejedno nebezpečenství – ať už se jedná o puč připravovaný hlavou špionáže Eugenem Krayem, požadavky "mírových revolucionářů" (pokud tato dvojice slov může koexistovat v jedné frázi) vystupujících pod označením "Rovnostáři", nebo o vatikánského kardinála/nájemného vraha úkolovaného samotným papežem. U příležitosti světové výstavy se navíc chystá prezentace "ohňostroje" představovaného atomovou bombou a nedaleká kaple sv. Jiří skrývá tajemství, které hrozí zničením celého mnohovesmíru. Do centra dění se dostává královnina dcera Viktorie, na jejíchž činech pak bude záviset osud veškerenstva.
V domovské Británii oddělovalo publikaci prvního sešitu Arkwrightových příběhů od prvního vydání Srdce Impéria více než 20 let (ačkoliv je přesná datace vydávání původního komiksu ztížena nejrůznějšími vydavatelskými zámlkami a přechody, které jen odrážejí neutěšenost britské komiksové scény v 80. letech minulého století). Českému čtenáři se obě díla dostávají do rukou v rozmezí pouhého jednoho roku. Ony dvě dekády, které mezi oběma opusy uplynuly, jsou však patrné na první pohled.
U prvních Dobrodružství Luthera Arkwrighta jsme měli co do činění s experimentálním, černobíle vyvedeným dílem, které ve své době pomáhalo redefinovat celkové postavení a přijímání komiksu coby umělecké formy. Posuzované "volné" pokračování Srdce Impéria aneb Odkaz Luthera Arkwrighta je již knihou o poznání klasičtější – a to jak v inventáři užitých výtvarných technik a postupů, tak v linearitě a celkové relativní konvenčnosti příběhu. Experimentální prostoročasová rozvolněnost, která tak úspěšně rozbíjela čtenářská očekávání v původním komiksu, je v Srdci Impéria potlačena, i vlastní mnohovesmír je pro potřeby gradujícího příběhu omezen na tři hlavní paralely.
. Určitého "zjednodušení," resp. podřízení pevnějšímu a sevřenějšímu řádu se dočkáme i v poloze výtvarné. Až na vypjaté pasáže subjektivního vyprávění (zejména snové či drogami excitované halucinační scény na s. 90-93 či 170-174) převládá v komiksu jednotný výraz. Ten naštěstí výborně souzní s celkovým vyzněním příběhu, zdařilá Talbotova kresba je navíc ještě posílena vynikajícím koloringem Anguse McKieho. S vykreslením exteriérových scén pak autorovi vypomáhal John Coulthart a jím připravené panelové výjevy obsahují výjimečně podařené, až neskutečně detailně prokreslené výjevy z urbánního prostoru alternativního Londýna.
Právě ono zasazení do "paralelního" Londýna může být českému čtenáři v plynulém čtení mírnou překážkou. Historické narážky, místní názvy čtvrtí a ulic a jim odpovídající výtvarné odkazy či zalidnění příběhu "skutečnými" postavami (či alespoň jejich snadno rozpoznatelnými parafrázemi) anglické historie napříč dějinami jsou pro domácího čtenáře leckdy hůře rozkódovatelné. Důkladné rozpoznání všech odkazů však naštěstí není podmínkou pro uchopení hlavní příběhové linie. Děj nadále plynule ubíhá a graduje až k vyhrocenému finále, přičemž si po celou dobu bez problémů udržuje čtenářovu pozornost.
. Drobnou výtku snad lze vznést k místy nadbytečnému "doříkávání" a vysvětlování, Talbot nás kupříkladu explicitně informuje o "identitě" persefonu (uranu) coby látky užité při přípravě "ohňostroje." Takováto (naštěstí nepočetná) místa mohou zavdávat k pro autora nelaskavým úvahám o podceňování čtenáře, jakkoli se zde jedná spíše o poněkud krátkozraké poddání se prastarému vtipu založenému na anglické výslovnosti pojmenování planety Uran. Stejně zbytečně působí i některé parodické odkazy ke skutečným osobnostem, zejména už v předmluvě křečovitě zvýrazněné odkazování dvorního malíře a zrádce k osobě britského umělce Damiena Hirsta. Talbotova (pravděpodobná?) nechuť k pracím této "superstar" ostrovní umělecké scény ho bohužel dovedla až k naddimenzování postavy v díle. Joshuovi Hirstovi je tak poskytnuto zbytečně mnoho prostoru, místy působí jeho implementace do dějové linky až mírně neústrojně. Debatě o rodící se abstrakci ve výtvarném umění však nelze upřít jistou eleganci.
České vydání pořízené Comics Centrem si udržuje pro vydavatele typickou vysokou úroveň technického zpracování, i překlad Dany Krejčové lze bez větších pochybností označit za velmi zdařilý. Shrneme-li tedy vše výše uvedené, máme co do činění s kvalitním a dobře připraveným komiksem, který si jistě zaslouží čtenářskou pozornost. Nejedná se sice o natolik zásadní a "důležité" dílo jako původní Dobrodružství Luthera Arkwrighta, ale tím snad Srdce Impéria ani nemohlo a nechtělo být. Ostatně: kolikrát může člověk za život radikálně proměnit celé chápání umělecké formy? Dvakrát či třikrát, to ne. I jednou je moc.
 |
| Autor: |
Autor článku: pfk
| Související články: |
| Arkwright | |
| 19.12.2005 | DOBRODRUŽSTVÍ LUTHERA ARKWRIGHTA |
| 06.06.2005 | BRYAN TALBOT |
