Komiks.cz


Logo Komiks.cz
     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma

TOMÁŠ "HIBI" MATĚJÍČEK - "ZA VŠECHNO MŮŽE ČTYŘLÍSTEK"

04.12.2006, autor: Alena Oswaldová

Kdy a jak jste se seznámil s komiksem?
Asi za to může domácí klasika – Čtyřlístek, Rychlé šípy, Kometa, Semic Slovart – které mně potrefily v tom správném věku. Čím dál víc mně ale zajímaly a zajímají okrajové formy, experimenty, útvary hraničící s jinými formami; jiné, než jen „zábavné“ využití comicsu…




Co pro vás osobně komiks znamená?
Nejsdělnější médium. Nejrychlejší cestu do fantasie. Neomezené prostředky autorského vyjádření. Inteligentní syntézu. Návrat mytologie. Nejúčinnější využití symboliky. Zábavu i nečekané podněty. Radost…

Je podle vás komiks plnohodnotným uměleckým směrem nebo „pouhým“ žánrem?
I když se dají „historicky“ dohledat kořeny a vzájemná ovlivnění s ostatními uměleckými formami, „výrazově“ už je comics jako každá správná syntéza zpětně nerozdělitelný. Disponuje prostředky a specifiky nepřenosnými na jakoukoliv jinou formu; ne nadarmo se mu říká „deváté umění“. V jednom ze svých projektů jsem poprosil domácí kreslíře, ať vytvoří svou představu comicsové Múzy, Pictorelly, jak ji nazval Karel Jerie…

Je rozdíl mezi uměleckým (postmoderním, art) komiksem a mainstreamovým (ve světě)? A v Česku?
To je dost obtížné škatulkování – i některé „mainstreamové“ comicsy dosahují vysoké kvality nebo reflektují umělecké proudy (ať už v narážkách nebo zvolené kresebné technice) a zároveň se některé vyhrocené, non-konformní projekty stávají docela populární. A pro domácí tvorbu už tohle měřítko uplatňovat nelze vůbec – a nejen proto, ze čtenářská obec je tak úzká, že o nějakém „mainstreamu“ se ze širšího pohledu nedá hovořit. Vychází u nás řekněme komerčněji laděné překlady, ale české projekty jsou ryze autorské, osobní. V krátkých příbězích zatím autoři prozkoumávají vůbec své možnosti, ale i delší příběhy jsou jejich vlastními, skoro donkichotskými přetlaky, spíš než komerční tvorbou. (Pokud bych si dovolil otázku poupravit, pak bych právě zaměnil „umělecký“ za „autorský“ – neboť autorům jde především o vyjádření sebe sama, svých myšlenek, a hledisko prodejnosti nebo uměleckých ambic je jim ukradené – a „mainstreamový“ za „komerční“, neboli snažící se dosáhnout co největší prodejnosti, což může vést k průměrnosti a potlačení autorské originality. Což ale neznamená, že komerčně úspěšné tituly by nemohla táhnout autorsky silná jména, a že by se autorské comicsy „nechtěly“ prodávat.)

Liší se obecně česká tvorba od zahraniční? Pokud ano, tak jak?
Těžko srovnávat, protože desítky let persekuce odtrhly domácí a zahraniční vývoj comicsu – tak málo víme o tom, co se dělo a děje v zahraničí, a domácí scéna se teprve rozkoukává. Zatím těžko říci, stane-li se kdy „český comics“ tak silným pojmem jako třeba „česká animace“… Lze-li co na „české škole“ alespoň v náznacích pozorovat, pak je to nadsázka a sklon ironizovat sebe sama; v tvorbě některých autorů se prosazuje originální poetičnost, až skoro básnické „tvary“ comicsů… Patrný je i příklon k vlastní/slovanské, spíše než anglosaské mytologii…

Jakou změnu český komiks prodělal po roce 1989?
„Zakázané ovoce nejlíp chutná“ znamenalo po listopadu ’89 obrovský boom comicsů – většinou krátkodechých projektů pochybné kvality. Minimální nakladatelské zkušenosti, zhroucení knižního trhu a distribuce i náročné ekonomické podmínky dokázaly většinu těchto projektů rychle pohřbít; a to včetně Komety, která na svou dobu vydržela nečekané čtyři roky a založila celou autorskou i čtenářskou „generaci ’89“. Druhou vlnu ohraničuje přibližně rok ’95, postupný nárůst stripů v novinách, produkce nakladatelství CREW, Barlow a Julit, domácí časopis Origami nebo vydání zlomových comicsů Sin City a Maus. I tato vlna však ztroskotala na kolísající úrovni comicsů a ekonomickém know-how. Třetí vlnu už na svých bedrech nesla kromě nezlomné CRWe i nakladatelství Mot, Calibre/ComicsCentrum a BB/art, začínají se objevovat specializované domácí časopisy, pořádají se občasné výstavy, do produkce comicsů zasahují i jinak necomicsová, ba i „intelektuální“ nakladatelství. Tyto tři vlny se odlišovaly jak narůstající autorskou kvalitou, tak zvyšujícím se podílem překladové produkce a tak i usazujícím se ekonomickým zázemím. Ostatně podobný vývoj – od téměř undergroundové „partičky“ k širokoškálovému, rozvinutému trhu se u nás odehrával jak se sci-fi (v ještě předlistopadovém fandomu), tak později s fantasy.

Jak byste zhodnotil českou komiksovou scénu, co se tvorby a především kritiky týče? Existuje u nás dostatečné odborné zázemí?
Domácí scéna jen těžko dohání vývoj, který se bez naší účasti odehrával v zahraničí. Což se odráží jak v nezkušenosti autorů, kteří se teprve učí a prozkoumávají comicsové know-how (i když tak mnozí činí s urputností a originalitou léta nevídanou!), tak v nevyzrálosti kritiky. Starší generaci kritiků a teoretiků, kteří využívali omezených publikačních možností ještě za totality nebo po listopadu ’89 (Kumermann, Veverka, Krejčí, Kruml) vystřídala mladší generace, z valné míry odkojená – a tudíž omezená - pouze polistopadovou produkcí. Jak poznamenává Martin Foret, každá nová kniha tak proměňuje pohled na comics jako celek – což je příznak nevyzrálosti a omezených informací. Zahraniční literatura je u nás takřka nedostupná, akademických prací pomálu. „Mimocomicsoví“ kritici zase mají sklony posuzovat comics ze své literární setrvačnosti a chybí jim přehled o comicsu v jeho (i komerční) pestrosti. Nezanedbatelnou úlohu ovšem hraje internet – nejen domácí servery (comX.cz a Komiks.cz), ale vůbec možnost dohledávat informace nejen na osobních stránkách autorů, ale především v databázích, encyklopediích nebo na fan-sites…

Sledujete průběžně novou komiksovou tvorbu?
Ještě donedávna se většina autorského kvasu odehrávala toliko na internetu. Teprve vznik specializovaných magazínů – průkopnického Potu, extensivní revue Aargh!, intelektuálního Zkratu, nízkoprahového Bedemana – umožnil autorům konfrontovat se mezi sebou navzájem i se čtenářským vkusem. Dalším krokem pak byly nedávné sborníky Inseminátor a O (ne)mrtvých jen dobré, které vymezily stávající domácí elitu – „zlatou generaci“: Jiřího Gruse, Tomáše Kučerovského, Karla Jerieho, Honzu Bažanta, Tomáše Jirků… Na autorská alba (byť jich několik vzniklo či vzniká – Hobit Tomáše Jirků, Oidipus Rex Karla Jerieho nebo Pán času Honzy Bažanta) zatím ještě chybí jak vydavatelská odvaha (velcí nakladatelé sázejí výhradně na osvědčené autority, malým nakladatelstvím chybí finance), tak čtenářská koupěschopnost.

Má komiks schopnost sdělovat?
A jakou! Pro svá sdělení využívá různých kanálů, díky specifickým konvencím a symbolice silně povzbuzuje fantasii a dokáže promlouvat mezi řádky – nebo spíš mezi políčky. Dobrý autor – ostatně nejen v comicsu – se pozná podle toho, jak dokáže využít možností a hranic své formy…

A mají čtenáři vůbec chuť přijímat jeho sdělení? Nebo je pro ně komiks čistě zábavou a relaxací?
Pochopitelně jak pro koho. Éra „kupuji všechno, co vychází“ už se pomalu blíží k závěru, a škála vydávaných comicsů je – zaplaťpámbu – čím dál širší. To, že se vydavatelé pokoušejí (se střídavými úspěchy) vydávat autorsky i čtenářsky náročnější comicsy, znamená, že očekávají i neprimitivní odezvu od čtenářů. Na druhé straně ani čtenáři, mnohdy odchovaní „obrázkovými seriály“ komunistické éry, nemají potřebnou kognitivní výbavu pro „čtení“ comicsů – a tak jsou třeba Padoucnice nebo Jimmy Corrigan pro ně těžko zkousnutelné. Proměna vnímání comicsu jako „žánru“ lehkého, dětského nebo superhrdinského bude u nás ještě chvíli trvat…

Je nějaký komiks, který vás zaujal více než ostatní? Nebo třeba i komiksový hrdina/hrdinka? Čím?
Můj „srdeční“ strip, nejinteligentnější a nejpoetičtější, co znám, je Calvin a Hobbes Billa Wattersona. Calvin je šestiletý klučina a Hobbes jeho živý tygr – který se změní v plyšového, kdykoliv se objeví někdo dospělý. Osobně doporučuji jako antidepresivum.

Rozhovor pochází z bakalářské práce Aleny Oswaldové Mytologické prvky v komiksu, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha 2005.




Autor:


Autor článku: Alena Oswaldová

Související články:


theoriá
12.06.2014 Yellow Kid: První komiks na světě otiskli v bulváru!
01.05.2014 Studia komiksu: Jak se čeští vědátoři vrtali v komiksech? - 50 %
09.09.2013 Co tady otravujou ty primitivní ksichty z meme hovadin?






    


Hipísáci už ztratili hajp!

Jaké megakorporace USA ovládají Marvel a DC Comics?

Jaký je rozdíl mezi zákeřným sarkasmem a ironií?

BUM!!!
Totální komiksová bomba!
Celý svět vybouchne za 3..2...

Revoluce v citlivých partiích! Řešení ryze mužských a čistě ženských problémů.





Vlastní vyhledávání




     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma


© 2000-2017
    Komiks.cz


Licence Creative Commons
Komiks.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.
Kontakt

Facebook

Google+

RSS
Nezávislost

Cílem webu komiks.cz
je přinášet kvalitní
publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.

Jste tvůrce komiksů?

Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba.
Komiks zpropagujeme, zhodnotíme jej
v minirecenzi a představíme v rozhovoru s vámi. Jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo
na hlavní stránce. Kontaktujte nás!