Pocházel odtamtud. Z New Yorku, kde se narodil jako syn židovských přistěhovalců a který se mu navždy vryl do paměti přízračnými budovami, které se mu spíše než jako stavby zdály být zhmotněním potíží, podvodů, dluhů, smůly, zkrátka drsného a dravého kapitalismu. „Nejsou to komiksy, ale tragiksy,“ poznamenává jeho velký znalec Umberto Eco. Četba Eisnera každému připomene, jak tvrdý je svět – nestačí být slušný a dávat si majzla. Dříve nebo později bude stejně z každého cynik.
. Jeho umělecká kariéra trvala impozantních šest dekád. Začal ještě jako teenager v reklamním průmyslu, a už jako devatenáctiletý měl v roce 1936 nápad, který předběhl dobu. S Jerry Igerem založil komiksové nakladatelství, takže – možná trochu neprávem – bývá považován za otce „komiksového románu“. Ať je ale pravda jakákoli, určitě má zásluhu na tom, že si všiml, jak mnoho nadějných umělců se potlouká bez práce. A tak zaměstnal kamaráda ze školy Boba Kanea, který se později stal spolutvůrcem Batmana a Jacka Kirbyho, otce X-menů. Sám si vymyslel superhrdinu jménem Spirit, který žije na hřbitově a předstírá svému okolí, že je mrtvý. Prý je to umělecké zakódování imigrantské zkušenosti.
Příběhy z New Yorku pocházejí z pozdějšího období, kdy mu zemřela dcera na leukémii a on se obrátil pro inspiraci k těm nejobyčejnějším osudům. Jako všichni velcí komiksoví umělci znal moc slov, ale věděl i o působivosti ticha. V příbězích chybí úsměvy, za stránek civí davy vyděšených a zmatených lidí. Nemluví – minimalistický autor se snažil co nejvíc odverbalizovat děj, takže jeho postavy maximálně křičí, ječí, a propadají nekontrolovanému pláči. Jako na Munchových obrazech. V kaňonech mezi mrakodrapy dlí jen zlo. Příběhy jsou kratičké, ale jeden motiv se opakuje nad jiné častěji. V metropoli lidé o něco přicházejí. New York je město ztrát, padlé a zlé. Má sice svou skrytou melodii, vnitřní dynamiku, ale také duchy (viz příběh Budova).
Je tu ale i historka o šrotišti, do něhož padají nerozlišeně vrahův nůž, nevěrníkův klíč i prsten odmítnutého stalkera. Dvanáctistránkový příběh beze slov o tom, jak vzniká matrix života „na dně“. Přečteno máte za minutu, ale můžete v něm ležet celé věky.V utopickém metru zase lidé natlačení jeden na druhého sní divoké fantazie o sobě navzájem. Křičí si do tváře, ale jaksi naprázdno. Zvlášť smutný je příběh obchodníka (Odpad), hledajícího svou baseballovou čepici, vzpomínku na ztracené mládí. „Já zas byla roztleskávačka, a nesere mě to,“ říká bez zájmu jeho žena. Když muž prchá z domu do tmy ulic, popeláři právě odvážejí odpadky, kam Xantipa čepici vyhodila.New York je fantastická pocta městu i Eisnerovu umění.
