. Na úvod jsem si vypůjčil vznosnou repliku ze starých supermanovských animáčů (mimochodem volně stažitelných – třeba zde), protože Superman si speciální úvod zaslouží. Už proto, že se díky nakladatelství BB Art objevil v samostatné komiksové publikaci u nás vůbec poprvé. Pravda, zahostoval si již dříve v jiných komiksech, ale až z přebalu této knihy na nás září ono slavné supermanovské „S“.
Komiks je sice první, ale jména autora Briana Azzarella (Hellblazer – Těžké časy) a kreslíře Jima Lee (Batman – Ticho), jejichž moderní příběh nakladatelství vybralo, nám známá již jsou. A přiznám se, že jsem se - po přečtení zmiňovaného vynikajícího Hellblazera - velmi těšil, jak si Azzarello pohraje se samotnou ikonou superhrdinského žánru.
. Dnešní depresivní doba si žádá depresivní superhrdiny. Stále častěji se stává, že tito borci ve snaze přiblížit se obyčejným lidem trpí stejně jako oni. Zmítají jimi neustálé pochybnosti o smysluplnosti permanentního zachraňování světa. A takový je i Azzarellův Superman. Pořád je to sebevědomý, charismatický hrdina, s krátkým střihem, mohutnými bicepsy, pronikavou inteligencí, ztělesňující americký mýtus, ale… Ale co když míra věcí jsoucích překročí již tak vratkou hranici „normálnosti“, co když i přesto, že dokáže téměř vše, některé věci prostě nedokáže nebo nestihne? Co když vám připadá vaše počínání jako marnost nad marnost, házení kryptonitu sviním? Dokonce všechny čtyři základní živly mají pocit, že jste cizopasný kosmický vřed na tváři naší úžasné planety. Nepomůžou vám ani všechna antidepresiva světa, ani Freudova pohovka, ani skupinová terapie. A tak Supermanovi nezbývá než dál pátrat, pomáhat, řešit a tápat ve světě plném utrpení. Hledá svou ženu Loise, která zmizela spolu s milióny lidí v jediném okamžiku, snaží se být tam, kde je ho třeba. Usvědčuje a označuje viníky, od vládních po nevládní tajemné organizace, pro něž lidský život mnoho neznamená. Z některých bitev se snaží vykecat a jde mu to dobře, vždyť zkrotit oheň, vodu, zemi a vzduch jen silou slova je hodno opravdu velkého bojovníka. Když však dojde na pěsti, zahalí se opět do mlhy pochybností, při urputném souboji (ovšem jen pro jeho protivníka) se neustále ptá otázkou všech otázek: „proboha, proč?“.
To je ovšem jedna rovina tohoto vrstevnatého příběhu. Ta druhá probíhá v příjemně inteligentním a místy i vtipném rozhovoru s jiným supermanem v černém hábitu a s bílým kolárkem, který chrání, na rozdíl od Supermana snažícího se uchovat naši fyzickou existenci, naše duše před hordami pekelnými. K němu se sám pan S obrátí, když si nemůže být jistý ani mezi svými.
. Azzarello buduje atmosféru postupně, příběhem se prolíná několik časových os a je třeba číst velice pozorně, jinak hrozí, že se člověk začne v ději trochu ztrácet, a chování postav mu přijde někdy nelogické. Přesto je patrné, že se autor snaží rozehrát epický příběh na příliš omezeném a malém prostoru, snad ho i dotáhne do konce. Co však nepůsobí vůbec atmosféricky vzhledem k ději, je Leeova kresba a coloring Scotta Williamse, s jeho image like kresbou a rozjásanými barvami působí i masový hrob uprostřed pouště jako spousta dárečků pod vánočním stromkem. Navíc obličejové grimasy umí dohromady asi jenom jednu, a to urputně zamračenou pro všechny postavy bez rozdílu nálad a motivací v ději. Překlad je výborný (Michal Bronec) a stupidita předmluvy či úvodu (Brian Azzarello), koresponduje pravděpodobně s množstvím cizorodých látek v autorově těle.
Tak uplynul svižně smutkem zahalený příběh první knihy směrem k zítřku, k naději… a knize druhé.
Tak uplynul svižně smutkem zahalený příběh první knihy směrem k zítřku, k naději… a knize druhé.
