. Jakým? Zatímco scénář se v jádru nezměnil, jeho ilustrátor (ano, tak nejspíše totiž lze Kalouskův přístup nazvat) vytvořil zbrusu nové obrázky. Lepší? Horší? Kalouskův výtvarný styl se každopádně i za „pouhých“ deset roků hodně změnil a třeba já sám už vždycky budu milovat spíše toho staršího a „prehistorického“ Kalouska či jeho naddimenzované hlavy, huby od uchu k uchu a obří zuby… V omyvatelné knize z roku 1979 se však jeho kresba již daleko víc vzdálila grotesce a naopak přiblížila realitě, což snad spíše vyhovovalo i školním osnovám, nicméně nad barevnými stránkami určitě ubylo ozdravného smíchu. Nutno přitom podotknout, že směrem k realitě se pan Jiří Kalousek přisunul nejen ve způsobu zobrazování osob, ale i řádkou všelikých „vychytaných“ detailů, které v původní verzi možná i bavily, ale zároveň zbytečně mátly…
I pohlédněme třeba už na úplně první obrázek ságy, pod kterým stojí: „V bájné pravlasti Slovanů na řece Visle žili se svými rodinami bratři Čech a Lech.“ Zatímco v Mateřídoušce ještě nad tímto rozmarným textíkem lovil rybář ryby pomocí prutu, přičemž ony (obě) jaksi polopaticky polehávaly přímo na hladině řeky (a očichávaly se snad), v knize už má starý Slovan rybu pěkně v ruce a na břehu. Jeho obnažený druh se ještě brodí pozoruhodně mělkým tokem a bez udice…
.
.
Na druhé straně však by bylo omylem hovořit o úbytku humoru a nějakém sucharství. Pravda, zatímco postavičky ze začátku sedmdesátých let rozesmávaly už svým vzhledem (pohleďme na komického praotce Čecha na Řípu), ty o skoro deset let později nakreslené již obvykle moc našich úsměvů nevzbudí. Nicméně (snad právě s vědomím toho) Kalousek přidal do obrázků nové verbální žerty, takže když praotec (nyní už ale čítankově důstojný) vztáhne paže proti krajině rozkládající se před horou a praví: „To je ta země…“, malý klučík z křoví vpředu zvolá: „Zajíc!“ Ten zajíc se sice vyskytoval už na původní kresbě, ano, nicméně po boku vzrostlého jelena. A OBA byli tehdy ještě svědky výroku „to je ta země zaslíbená“, mu dodávalo značné mytologičnosti. Té je nová verze zbavena - i tím, že jelen zkrátka zmizel. Protože ve skutečnosti by před Čechy opravdu utekl, že ano…
.
.
Další zdokonalení i „zdokonalení“
Jednotlivé dvoustrany například získaly teprve v knize názvy a staly se tak poprvé regulérními kapitolami (např. Pověst o Libuši a Přemyslovi). Původní scénář sice zůstal jádrem, ale byl jak redukován, tak i doplněn. Adlova část ale již Černým, který byl mrtev.
Jednotlivé dvoustrany například získaly teprve v knize názvy a staly se tak poprvé regulérními kapitolami (např. Pověst o Libuši a Přemyslovi). Původní scénář sice zůstal jádrem, ale byl jak redukován, tak i doplněn. Adlova část ale již Černým, který byl mrtev.
Uvedu příklad jedné takové redukce. Ještě v Mateřídoušce jsem se někdy v sedmi letech poučil takto: „Jednou stanula kněžna se svou družinou na srázném břehu. Vztáhla paže k nebi a věštila: ,Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat! Vybudujte tam hrad a nazvěte jej Prahou!´ Často pak sestupovala Libuše k řece. Jednou spatřila na hladině výjevy z budoucnosti svého knížectví. Viděla krveprolití, útrapy. Zarmoucena, pokynula dvěma dívkám své družiny. Poslaly jí zlatou kolébku. Ponořila ji do hlubin. ,Hluboko na dně spočívej, kolébko mého syna, až čas tě povolá. Nebude navěky v temných hlubinách, nebude nad vlastí noc bez konce.´ Dobrá kněžna zemřela. Léta míjela. Proti Vyšehradu mohutněl hrad Praha.“ To jde, ne? A podotkněme, že celý tento - původně ovšem Jiráskův - text byl v časopise odbyt pouhými šesti obrázky a bez jakýchkoli bublin v nich uvnitř, což je zároveň i tou nejlepší ilustrací toho, jak daleko je námi propírané dílo vzdáleno klasickému komiksu… Podívejme se však raději, co udělal s původní verzí tohoto poměrně podrobného převyprávění české báje po deseti letech nový scenárista Jiří Černý. Ano, Jiří. Ne, nechtěl jsem říct Pavel Černý, neboť Pavel Černý, tj. původní autor druhé poloviny mateřídouškového seriálu, je vlastně Jiří Černý, od roku 1968 šéfredaktor, ale brzy už jen řadový redaktor časopisu. Počátkem sedmdesátých let ještě psal Obrázky pod pseudonymem Pavel Černý, ale pro knižní vydání se ho zbavil a výše citovaný Adlův alias Jiráskův text zredukoval i obměnil takto: „Libuše byla obdařena zvláštní věšteckou mocí. Jednou se s knížetem a družinou zastavila nad strmým břehem Vltavy, pohlédla na lesy za řekou a věštila. Knížecí družina se odebrala do míst, která Libuše svou věštbou označila. V hlubokém lese našli muže, jak tesá práh domu. Na Libušino přání tam vystavěli hrad a nazvali ho Prahou.“ Na což už musely stačit jenom tři obrázky.
.
.
Všimněme si však, že onu redukci vskutku vyvažují úplně nové informace, které se v původní verzi nevyskytovaly. Menší počet okének s obrázky nevyvažuje bohužel nic. Respektive, posuďte to sami… V původní verzi vidíme jediný obrázek rozjásaného Přemysla s mečem ve zdvižené pravici. Po jeho boku stojí (subjektivně hodnoceno) hezká Libuše. V nové variantě tu máme podobný obrázek, ale meč už zmizel (asi jím staří Čechové nedisponovali) - a Libuše ze své krásy také hodně ztratila. Už není „krev a mlíko“ - že by snad tady hrálo roli i Kalouskovo stáří? Ale nechme humoru. Kromě toho se totiž před zobrazením šťastného páru vyskytují i celé tři obrázky navíc, kde se toho dohromady moc neděje. Zatímco pod původní ilustrací stálo pouze „Odvezli Přemysla na Vyšehrad a on se ujal vlády“, nyní se dovíme toto: „Vladykové mu odevzdali knížecí šat a s ním i vládu nad českou zemí. Přemysl se rozloučil se svým rodem. Vladykové ho doprovodili na Vyšehrad. Po slavném uvítání a ještě slavnější svatbě ujal se Přemysl po boku kněžny Libuše vlády.“ Jsou to ale skutečně podstatnější informace?
.
.
Vcelku vzato nejde ani tak o všechny tyhle detaily scénáře, zvláště když se v obou případech jedná pouze o neprokazatelnou pověst. O co však kráčí, tím je výtvarná podoba první i druhé verze Obrázků. Někdy a někde je obsah ilustrace skutečně vylepšen, dejme tomu, že to byl i případ s rybami, povětšinou však jsou kresby jenom do nejmenších detailů překresleny. A to opravdu hůř. Co za tím stálo? Je to, myslím, jasné. Peníze. Alias nový, vyšší honorář pro výtvarníka, který mu ovšem docela přeji, maje Jiřího Kalouska rád…
.
.
Totéž ostatně platilo i pro placení scenáristy Jiřího Černého, neboť jak jinak si vysvětlit třeba tuto zbytečnou úpravu první verze: „Přeplaval Vltavu a uháněl k Neumětelům. Nezamysl Horymíra povolal na Vyšehrad a vše mu odpustil. Statečný Šemík však zahynul.“ Druhá verze: „Skočil ze skály rovnou do Vltavy, plaval s vladykou k druhému břehu a cválal k Neumětelům. Horymír byl zachráněn. I kníže mu odpustil. Statečný Šemík však svůj skok nepřežil.“
