. Zatímco se v první knize příběh Pro zítřek postupně rozvíjel, v druhé části graduje od začátku do konce. Dočkáme se spousty odpovědí na otázky, jež se objevily v předchozím díle, zároveň ovšem přijdou otázky další, na něž si z velké části musíme odpovědět sami. Kompletní příběh zkrátka není šálek čaje úplně pro každého. Azzarello si pohrává se spoustou postav, spoustou klasických supermanovských symbolů, jež tu míchá s náboženskými motivy (Supermanův „ráj“ mimo planetu Zemi) a koneckonců i s tou akcí.
Ano, na rozdíl od první části se dočkáváme konečně nějakého toho nářezu. Šikula Brian upustil od (jinak vynikajících) flashbacků a mnohem více sází na plynulejší děj okořeněný dávkou nefalšovaných super-hrdinských bitek. Proklatě sexy (ostatně jako všechny ženské v Leeově podání) Wonder Woman vs. Superman, Superman vs. Kryptoňan, kterého nechceme prozrazovat atd.
. Aspoň malé štípnutí…
Druhá část je vskutku akčnější, ale přesto tu něco chybí. Nějaká ta jiskra. Problém je totiž v tom, že celý Pro zítřek se možná bere až moc vážně. Dobrá, kdekdo si řekne, že jde přeci o „příběh, který znovustvořil supermanovský mýtus“, což je pravda – těch mýtů tu je víc než dost, ale což takhle trocha nadhledu?
Azzarello balancuje na tenké hraně a naštěstí nikdy neklesne k trapnosti, jenomže v záplavě existencionálních problémů hlavního hrdiny by vůbec nebyla ke škodě alespoň špetka humoru, která v Azzarellově Supermanovi prostě není. Co kdyby třeba Zmizení postihlo i takového šéfa Daily Planet, který by pak Supermana neustále peskoval, neboť „bez novin to přece není žádný ráj“. Nebo jenom malé štípnutí typu klasických (to přece k Supermanovi taky patří) dotazů Lois: „Jaké I se píše ve slově Itálie?“ Že by to průběh děje jenom rušilo? Kdepak, spíš osvěžilo.
Druhá část je vskutku akčnější, ale přesto tu něco chybí. Nějaká ta jiskra. Problém je totiž v tom, že celý Pro zítřek se možná bere až moc vážně. Dobrá, kdekdo si řekne, že jde přeci o „příběh, který znovustvořil supermanovský mýtus“, což je pravda – těch mýtů tu je víc než dost, ale což takhle trocha nadhledu?
Azzarello balancuje na tenké hraně a naštěstí nikdy neklesne k trapnosti, jenomže v záplavě existencionálních problémů hlavního hrdiny by vůbec nebyla ke škodě alespoň špetka humoru, která v Azzarellově Supermanovi prostě není. Co kdyby třeba Zmizení postihlo i takového šéfa Daily Planet, který by pak Supermana neustále peskoval, neboť „bez novin to přece není žádný ráj“. Nebo jenom malé štípnutí typu klasických (to přece k Supermanovi taky patří) dotazů Lois: „Jaké I se píše ve slově Itálie?“ Že by to průběh děje jenom rušilo? Kdepak, spíš osvěžilo.
Přes všechny mušky je i druhá kniha jednoznačně nadprůměrné čtení. Azzarello napsal působivý vážný příběh se spoustou vychytávek (po takové romantické scéně by slintal i Bryan Singer), jež do „pohybu“ převedl téměř dokonalý Jim Lee. Není to čtení na jeden zátah, ale o to víc Azzarello potěší fajnšmekry, kteří nad luštěním všech symbolů a odkazů stráví nejeden večer. A to rozhodně není málo…
