V původní verzi, jak už víme, zabrala Lucká válka půl ročníku a autoři se přímo vyžívali v masakrech. V knize je vše neodpustitelně odbyta jedinou dvojstránkou. Avšak následující pověst o Durynkovi, na válku těsně navazující, kupodivu nechybí v plné, tedy dvojstránkové podobě. Není to nepoměr? Těžko říct, ale právě na tomhle příkladu lze zároveň postřehnout i další prvek proměny. Jisté (byť, jak se ukáže, asi jenom dočasné) utlumení kresebně námětové brutality. Takže zatímco v původní verzi ještě vidíme tělíčko chlapce bez hlavičky a v kalužině krve na ledě, v knížce už mrtvolka trochu uniká ze „záběru“… A zatímco v Mateřídoušce ještě hledíme na Durynka co na příšerně zeleného oběšence, v knížce se k sebevraždě zřejmě teprve chystá.
.
Ale pokračujme. Je tu i celá moravská legenda o Ječmínkovi, i když v definitivní verzi posunutá co se stránek týče trochu kupředu a doplněná také další dvojstránkou o knížeti Svatoplukovi a jeho pověstných prutech. Kniha jako celek, dodejme na tomto místě pro úplnost, byla průběžně doplňována i krátkými statěmi, a to například na téma pohádkových bytostí, ve které staří Slované věřili. Ty odstavce Kalousek brilantně doplnil novými, celostránkovými ilustracemi, což bylo nepochybným přínosem.
Ale pokračujme. Je tu i celá moravská legenda o Ječmínkovi, i když v definitivní verzi posunutá co se stránek týče trochu kupředu a doplněná také další dvojstránkou o knížeti Svatoplukovi a jeho pověstných prutech. Kniha jako celek, dodejme na tomto místě pro úplnost, byla průběžně doplňována i krátkými statěmi, a to například na téma pohádkových bytostí, ve které staří Slované věřili. Ty odstavce Kalousek brilantně doplnil novými, celostránkovými ilustracemi, což bylo nepochybným přínosem.
Také Bruncvíkova dobrodružství zabírala v původní verzi, jak už řečeno, půl ročníku, také ona se však nově musela spokojit s jedinou dvojstránkou. A ouvej - zmizely tím pádem i ty vůbec nejzajímavější, nejakčnější a komiksu se nejvíc blížící scény jako boje s draky, bouře na oceánu apod. Zůstalo pouze a jenom „obrázkové vyprávění“ až na samé hranici únosnosti, co se týče své stručnosti. Zaslouží si upozornit, že samotné příběhy Lucké války a Bruncvíka by vydaly na samostatnou Kalouskovu a Adlovu knihu! Kdo ji však vydá?
.
.
Joj! či Přesná, co?
V původním podobě cyklu se řada podstatných úseků české historie vůbec nevyskytovala. V knize se to autoři pokusili napravit. Jedním z takových období je i čas panování knížete Václava vrcholící jeho brutálním zavražděním ve Staré Boleslavi. Jak je patrno z posledního obrázku, „umírňování“ nebylo vůbec nijak důsledné, v tomto případě spíše naopak – krev… dýka…
V původním podobě cyklu se řada podstatných úseků české historie vůbec nevyskytovala. V knize se to autoři pokusili napravit. Jedním z takových období je i čas panování knížete Václava vrcholící jeho brutálním zavražděním ve Staré Boleslavi. Jak je patrno z posledního obrázku, „umírňování“ nebylo vůbec nijak důsledné, v tomto případě spíše naopak – krev… dýka…
Rovněž předchozí úvahy o Kalouskově jazykovém „umírňování se“ by si zasloužily skutečnou diskusi, protože „Hele, pradlena!“ řekl podle něj kníže Oldřich v Mateřídoušce, kdežto „Podívejme, pradlena,“ dí méně legrační, o to však důstojnější kníže Oldřich v knize. „Joj!“ vyhrkne týž vzrušeně, když k němu později budoucí manželku přivezou jeho poslové. V knize sice už žádné joj nenajdeme, ale jeden z poslů se o budoucí kněžně vyjadřuje takto: „Přesná, co?“ Což je víc než očividná úlitba jazyku dětského čtenáře (tehdejšího i dnešního), a tedy vůbec žádné umírňování. Vraťme se však k rozšířením původních dějů.
.
Nuže, v první verzi úplně chybělo panování Vladislava II. a jeho dobývání Milána bylo omylem přiřčeno Vratislavovi II., který ve skutečnosti pomohl dobýt Řím. Jako by na odčinění této mystifikace vznikla pro knižní verzi hned celá dvojstrana o Vladislavově dobývání Milána a ještě nádavkem i „Pověst o Tatarech na Moravě“ (další dvojstrana), která pro změnu mapuje čas vlády krále Václava I… Přesných dat se ovšem v Obrázcích z českých dějin dočkáme jenom zcela výjimečně, což je ale svým způsobem i dobře…
Nuže, v první verzi úplně chybělo panování Vladislava II. a jeho dobývání Milána bylo omylem přiřčeno Vratislavovi II., který ve skutečnosti pomohl dobýt Řím. Jako by na odčinění této mystifikace vznikla pro knižní verzi hned celá dvojstrana o Vladislavově dobývání Milána a ještě nádavkem i „Pověst o Tatarech na Moravě“ (další dvojstrana), která pro změnu mapuje čas vlády krále Václava I… Přesných dat se ovšem v Obrázcích z českých dějin dočkáme jenom zcela výjimečně, což je ale svým způsobem i dobře…
V původní variantě příběhů dále šlo postrádat i panování Václava II. a zavraždění jeho syna Václava III. v Olomouci, čímž končí drsná doba Přemyslovců. V knize o tom přibyly dvě strany, tak jako přibyly i další dvě o Janu Lucemburském a o Karlu IV. Jakousi „úlitbou Praze“ mi ale připadá taktéž přidaná legenda o chrámu na Karlově. Proč právě ta?
Osudy Václava IV. a sličné lazebnice Zuzany překvapí v knize zase tím, že mají sice také nový (pod)text, ale obrázky jsou tentokrát kompletně přejaty ze staré Mateřídoušky. Už se tedy dál nebude překreslovat? Ale ano, jenomže už ne pořád.
