Dětská komiksová říkanka:
„Chodí Hitman okolo, nedívej se na něho. Kdo se na něj koukne, toho Hitman od-bouchne…“
. Tommy Monaghan je můj oblíbený „člověk“. Mám jej velmi rád, jelikož to není ten správný upocený klaďas, ale prostě a jednoduše nájemný zabiják, který má ovšem svojí hrdost a čest, a nikdy by nezabil dítě, starce či nevinnou oběť – ani kdyby mu dávali skvělé akcie Harvardského privatizačního fondu... (Škoda, že nestřílí politiky, a to konkrétně ty naše.) Osobně, vždy a za všech okolností, mu držím palce, a v této kruté chvíli, kdy píši tyto řádky a jde po mně banda krvelačných kriminálníků, kterým cosi dlužím, bych jej moc a moc potřeboval…
Tommy je prostě náš Hitman, kterého vytvořil skvělý komiksový scénárista Garth Ennis, narozený léta páně roku 1970 v Belfastu, mimochodem autor takových komiksových diamantů jako je (mnou oblíbený) Punisher anebo Preacher. Jeho především drsný humor, srozumitelný děj a skvělé dialogy jej katapultují do super ligy komiksových „hráčů“. Ennis si v Místních hrdinech dokonce dovolil udělat srandu z amerických superhrdinů a svým způsobem je tak trochu zesměšnil: Zcela k popukání je na straně 85 situace, kdy „megaborec“ Green Lantern odmítne Hitmanovi a jeho přátelům koupit po jednom pivě a udělá ze sebe nechutného somráka a děsného lakomce… A takových skvělých momentů najdeme v knize povícero. A pokud jsou ztvárněny malůvkářem Johnem McCreou, taktéž narozeným v hlavním městě Irska, tak je kvalita díla stoprocentní. McCrea umí parádně vykreslit úžas tváře. Například na straně 149, když se chlapík jménem Hacken dozví, že si před chvíli uřezal zcela zbytečně svou ruku motorovou pilou, je jeho výraz překvapení naprosto dokonalý.
. Celý příběh, složený z několika propojených částí, začíná v Noonanově baru, který majitel a zároveň i barman jménem Sean Noonan, strýc Tommyho kamaráda Patrika (momentálně se nacházejícího v chladírenském boxu číslo 13) železnou rukou a chlapskou laskavostí vede ke spokojenosti místních štagmastů a všech podivných týpků. Když jednoho dne padne na Gotham tma, hraje se tam zrovna kulečník až do rána – a když ani po ránu slunce nevyjde, Hitman a jeho spoluhráči poznají, že „něco není v pořádku“. Zatlučou okna a dveře, aby měli svatý klid a z nudy si vykládají, kdo kdy koho vytáhnul z průseru a nabídl mu nezištnou pomoc. Tak začíná drsná historie, v níž je další stěžejní postavou také detektiv Deborah Tiegelová, jako jedna z mála policajtů ve městě zůstávající „panensky čistá, nezkažená a čokoládově krásná“. V nouzi nejvyšší podá Tommymu pomocnou ruku a nakonec spolu začnou spolupracovat. Nejspeciálnější postavou ovšem samozřejmě zůstává směšná figurka Šestipiva, opilce v podivném supermanském kostýmu… (V příběhu v časopisu Crew Lobo versus Hitman sehrál tento človíček se svojí partou důležitou roli a opravdu dokázal, že je hrdinou se vším všudy.)
Shrňme to: Kdo má rád nabouchané komiksy, drsný humor, dostatek střelby a zombie tučňáky, kteří se jako rozinky na tvarohovém dortu objevují na konci knihy, nic neřeší a Hitmanovy Místní hrdiny si prostě přečte. Rozhodně neprohloupí... Je to jiná sorta komiksů nežli díla Alana Moorea, který je vydáván častěji než často, nikoliv nutně lepší, ale prostě JINÁ a také ŠŤAVNATĚJŠÍ.
