. Kde se vůbec tady vzal? Jasně, všichni tu historku známe, zvlášť tady v křesťanské Evropě, vykládají nám ji už přes dva tisíce let. Na počátku bylo slovo, a hned potom si Bůh stvořil několik kamarádíčků – andělíčků – pomocníčků. Jenže, někteří a hlavně jeden měli pocit, že jim chybí svoboda a vše je nalinkované od začátku do konce, bez možnosti se k tomu vyjádřit a projevit vlastní názor. A tak hupem šupem putovali do pekla a s nimi všichni ti, co nebudou ve svém životě hodní. A tam, v pekle už se vyjádřit mohli, jak to dopadlo, víme a celý život se tak nějak podvědomě bojíme, abychom tam po smrti neskončili. Nelze však vše svádět na křesťanství, onen předobraz nebe a pekla se prolíná asi všemi kulturami. Amen.
. Ale rychle zpátky k vůdci rebelů, on Světlonoš, Lucifer, Ďábel nebo vládce hord pekelných, říkejte mu, jak chcete, co dělal potom, jak žil? Útržkovité zprávy nám podávají knihy, od těch nejobskurnějších braků po veledíla ovlivňující osudy milionů, něco se dozvíme i z legend, pověstí a pohádek, taky o něm bylo natočeno pár filmů. Objevil se i v komiksech, ale ten hlavní příběh se začíná rýsovat až koncem osmdesátých let. Lucifer se ukázal v komiksu Sandman, autora Neila Gaimana (česky Sandman 1 – Preludia a nokturna, Crew, 2002). Po eonech let strávených v pekle a v dílu nazvaném Sandman 4 – Údobí mlh (Crew, 2005) rezignuje na svou funkci vládce pekla a vydává se na Zemi, konkrétně do Los Angeles. Tam se jeho příběhu ujímá Mike Carey a podává nám informace o jeho cestě za odpočinkem, pomstou a možná i odpuštěním (Netopejr, 2007). Čert aby se v tom vyznal! Amen.
. Tři historie a pět výtvarníků
Ta cesta vydala nakonec na jedenáct knih, nebudeme však předbíhat, stoupá opona, místo – bar Lux (Světlo) v L. A., v pozadí hraje piano a do dveří vchází ďábel. A je to kupodivu dobrá zpráva pro všechny, které očarovaly Gaimanovy veleúspěšné komiksy se Sandmanem. Mike Carey dokázal pevně zakotvit v gaimanovském světě prolínání fantazie a reality a navíc vtisknout Luciferovi zcela jedinečný osobitý charakter. První knihu tvoří tři uzavřené příběhy, každý jiný, přesto svým způsobem typický, obsahující i lehké náznaky hlavní dějové linie vinoucí se všemi jedenácti knihami. Oč je Sandman pohádkovější, o to je Lucifer blíž realitě současné doby a o to víc mrazí atmosféra našeho umouněného, upachtěného a mizerného světa, který sledujeme očima odtažitého cynika a chladného egoisty ex-vládce pekelného. Pro něj je naše realita spíše banalita, a proto nás bere na vědomí jen jako loutky, které lze bezostyšně využít ke svým vyšším cílům. Ten první je jistý menší vedlejšák pro samotné nebe. Cena, kterou dostane, je zajímavá jen pro něj a neváhá rozdupat na prach život jedné zmatené puberťačky. Protáhne ji skrze mystické cesty jejich předků, až ke splnění své zakázky. A pak pá, pá, vždyť je jasné kde by to skončilo, kdyby se všem plnila jejich přání (zvlášť té bimbasovitější polovině lidstva). Ovšem nevyřízené účty jsou nevyřízené účty a tak v druhém příběhu, plném tarotových karet, laciných šlapek, zvratky a chlastem páchnoucích pajzlů a temných uliček vymalovaných krví dementního násilí se k nám pěšákům přidávají i andělské bytosti, ne na straně ochránců, ale obětí. To vše ukončeno kraťasem o mrtvé, zavražděné holčičce a její živé kamarádce. A kdo by mezi tím vším hledal humor a inteligentní dialogy? Věřte, jsou tam, stejně ledově mrazivé jako sám bývalý pekel pán.
Kresbu obstarala pětice různých kreslířů. Proto je každý příběh jinak kreslený, dokonce i v rámci jednoho příběhu. Pokaždé jinak nám dávají nahlédnout na bezútěšnou Světlonošovu cestu, a spolu s bezchybnými barvami dokonale vykreslují celkovou atmosféru. Spojí-li se s tím výborný překlad Štěpána Kopřivy, lze říct, že Lucifer je další světlou a luxusní komiksovou událostí na našem trhu. Přesto je podivné, že je kniha označena cejchem +18, neboť neobsahuje o mnoho víc násilí, než co by se našlo v jednom obyčejném dni španělského inkvizitora. Nebo měli možná u Netopejra (stejně jako v DC) strach, že když vydají knihu s tímto rouhačským názvem, šiky křesťanských fundamentalistů jim vypálí kancelář. A proto, vy všichni neznabozi, kteří ještě nevlastníte alespoň jeden výtisk, upalujte do krámu, jinak skončíte v komiksovém pekle! Amen.
. Ale rychle zpátky k vůdci rebelů, on Světlonoš, Lucifer, Ďábel nebo vládce hord pekelných, říkejte mu, jak chcete, co dělal potom, jak žil? Útržkovité zprávy nám podávají knihy, od těch nejobskurnějších braků po veledíla ovlivňující osudy milionů, něco se dozvíme i z legend, pověstí a pohádek, taky o něm bylo natočeno pár filmů. Objevil se i v komiksech, ale ten hlavní příběh se začíná rýsovat až koncem osmdesátých let. Lucifer se ukázal v komiksu Sandman, autora Neila Gaimana (česky Sandman 1 – Preludia a nokturna, Crew, 2002). Po eonech let strávených v pekle a v dílu nazvaném Sandman 4 – Údobí mlh (Crew, 2005) rezignuje na svou funkci vládce pekla a vydává se na Zemi, konkrétně do Los Angeles. Tam se jeho příběhu ujímá Mike Carey a podává nám informace o jeho cestě za odpočinkem, pomstou a možná i odpuštěním (Netopejr, 2007). Čert aby se v tom vyznal! Amen.
. Tři historie a pět výtvarníků
Ta cesta vydala nakonec na jedenáct knih, nebudeme však předbíhat, stoupá opona, místo – bar Lux (Světlo) v L. A., v pozadí hraje piano a do dveří vchází ďábel. A je to kupodivu dobrá zpráva pro všechny, které očarovaly Gaimanovy veleúspěšné komiksy se Sandmanem. Mike Carey dokázal pevně zakotvit v gaimanovském světě prolínání fantazie a reality a navíc vtisknout Luciferovi zcela jedinečný osobitý charakter. První knihu tvoří tři uzavřené příběhy, každý jiný, přesto svým způsobem typický, obsahující i lehké náznaky hlavní dějové linie vinoucí se všemi jedenácti knihami. Oč je Sandman pohádkovější, o to je Lucifer blíž realitě současné doby a o to víc mrazí atmosféra našeho umouněného, upachtěného a mizerného světa, který sledujeme očima odtažitého cynika a chladného egoisty ex-vládce pekelného. Pro něj je naše realita spíše banalita, a proto nás bere na vědomí jen jako loutky, které lze bezostyšně využít ke svým vyšším cílům. Ten první je jistý menší vedlejšák pro samotné nebe. Cena, kterou dostane, je zajímavá jen pro něj a neváhá rozdupat na prach život jedné zmatené puberťačky. Protáhne ji skrze mystické cesty jejich předků, až ke splnění své zakázky. A pak pá, pá, vždyť je jasné kde by to skončilo, kdyby se všem plnila jejich přání (zvlášť té bimbasovitější polovině lidstva). Ovšem nevyřízené účty jsou nevyřízené účty a tak v druhém příběhu, plném tarotových karet, laciných šlapek, zvratky a chlastem páchnoucích pajzlů a temných uliček vymalovaných krví dementního násilí se k nám pěšákům přidávají i andělské bytosti, ne na straně ochránců, ale obětí. To vše ukončeno kraťasem o mrtvé, zavražděné holčičce a její živé kamarádce. A kdo by mezi tím vším hledal humor a inteligentní dialogy? Věřte, jsou tam, stejně ledově mrazivé jako sám bývalý pekel pán.
Kresbu obstarala pětice různých kreslířů. Proto je každý příběh jinak kreslený, dokonce i v rámci jednoho příběhu. Pokaždé jinak nám dávají nahlédnout na bezútěšnou Světlonošovu cestu, a spolu s bezchybnými barvami dokonale vykreslují celkovou atmosféru. Spojí-li se s tím výborný překlad Štěpána Kopřivy, lze říct, že Lucifer je další světlou a luxusní komiksovou událostí na našem trhu. Přesto je podivné, že je kniha označena cejchem +18, neboť neobsahuje o mnoho víc násilí, než co by se našlo v jednom obyčejném dni španělského inkvizitora. Nebo měli možná u Netopejra (stejně jako v DC) strach, že když vydají knihu s tímto rouhačským názvem, šiky křesťanských fundamentalistů jim vypálí kancelář. A proto, vy všichni neznabozi, kteří ještě nevlastníte alespoň jeden výtisk, upalujte do krámu, jinak skončíte v komiksovém pekle! Amen.
