. Sešit se skládá ze čtyř samostatných, bezejmenných příběhů, které nejsou nijak viditelně odděleny. V polském originále však názvy mají, nicméně v čtenářově orientaci to nijak nebrání. V tom úvodním (v Polsku se tyto čtyři strany objevily pojmenovány jako Licence v magazínu Fantastyka roku 1982 jako úplně první Kovalovo dobrodružství) se Funky, bývalý poručík „Air Star Force“, uchází o licenci kosmického detektiva. Jako zkoušku chrání tajný náklad ve vesmírné lodi – což se mu nejen podaří, ale navíc odhalí policejní spiknutí.
Ve druhém kraťásku (5 stran) řeší svůj premiérový případ coby pracovník agentury Universs: dohlíží na zdárný průběh volby Miss Universum 2082. Ta je však přímo z pódia unesena a odvlečena do minulosti, aby mohla být obětována u příležitosti narozenin dcery velkého mága. Koval si ví rady i teď: čarodějovi prozradí neuvěřitelné tajemství, po jehož vyslechnutí zlosyn krasavici rád propustí.
. Třetí epizodka (5 stran) začíná idylickým surfováním po vlnách oceánu, aby se rázem změnila v kácející se Eiffelovku coby symbol chaosu, jenž právě zachvátil celý svět. Na vině jsou neohlášené manévry podivných bytostí zvaných Drollové v celé sluneční soustavě. Koval brzy zjistí, že oficiální a na první pohled nevinná operace má za cíl vyvolat nebezpečné změny v chování všech lidí a odvážně ji zastaví.
. Zbytek alba (33 stran) zaplňuje hrdinovo dobrodružství na planetě DB-4, rámované soubojem Universsa s konkurenční agenturou Stellar Fox, v jehož pozadí bují velmocenské spiknutí vedoucí přímo až k samotnému prezidentovi. Až v tomto nejdelším příběhu se odkrývají hlavní nedostatky scénáře Macieje Parowského a Jacka Rodka. Dějové zkratky používané v prvních třech historkách totiž na malé ploše fungují – na větší naopak děj zamotávají až k nepochopení, čtenář se občas trošku ztrácí a musí listovat zpět, aby porozuměl, o co se vlastně jedná.
K jeho rozhledu v takových okamžicích nepřispívá ani kresba. Boguslaw Polch (u nás ještě Lidé a netvoři, Stratos 1990) bravurně zvládá nejrůznější technické výdobytky jako vesmírné lodě, solidně se vyžívá ve zbraních a interiérech i exteriérech architektury. Avšak problémy mu občas činí udržet jasné rozdíly v obličejích jednotlivých postav a sem tam také dokonce lidská anatomie (jako třeba neuvěřitelně dlouhá Gretzova ruka na dolním levém obrázku strany 40).
. I přes zmíněné úlety představuje Funky Koval hodně povedenou akční sci-fi s detektivními prvky, u níž se čtenář baví od první do poslední strany. Škoda, že k tomu nepřispěl také český nakladatel. Začněme u nepříliš povedeného překladu P. Müllera, z nějž často cítíme doslovnost. Ne že by jeho určitá kostrbatost úplně bránila ve čtení, ale obraty typu „probíhá umísťování uvolněných zajatců“ (strana 46) jsou jako rána klackem pro hlavě a redakční nedotaženosti („Pustili, pustí také Funkyho a Paula…“, strana 47) jsou také zbytečné.
. Zcela samostatnou kapitolu tvoří ruční lettering: text je občas na hranici čitelnosti, častokrát se do bublin nevejde (třetí obrázek strany 38) nebo naopak podivně poletuje ve volném prostoru (třetí a čtvrtý obrázek strany 30). Na straně 5 je zase u posledního obrázku vidět původní polský text. Připočteme-li k tomu unylou obálku (přestože převzatou z originálu), nevzhlednou ilustraci na první straně, občas nejistý tisk a náklad o astronomické výši 100 000 kusů, začíná být jasné, proč další avizovaný sešit z poslední strany (Thorgal – Alinoe) už nikdy v S-pressu nevyšel…
Česká verze se tedy příliš nepovedla, což by ale správné milovníky komiksů rozhodně nemělo odradit. Funky Koval pořád ještě nabízí slušnou porci zábavy, nelogičnosti na snesitelné úrovni, líbivou kresbu a hrst vtipných a nečekaných nápadů. Nehledě na to, že album názorně ukazuje, jaký náskok před námi má v komiksu Polsko. Mimo tohoto tam vyšla ještě další dvě (Sam przeciw wszystkim a Wbrew sobie), čtvrté s názvem Bez litosci zůstalo nedokončeno. My dodnes stěží dáme dohromady sci-fi podobného rozsahu a úrovně…
Ve druhém kraťásku (5 stran) řeší svůj premiérový případ coby pracovník agentury Universs: dohlíží na zdárný průběh volby Miss Universum 2082. Ta je však přímo z pódia unesena a odvlečena do minulosti, aby mohla být obětována u příležitosti narozenin dcery velkého mága. Koval si ví rady i teď: čarodějovi prozradí neuvěřitelné tajemství, po jehož vyslechnutí zlosyn krasavici rád propustí.
. Třetí epizodka (5 stran) začíná idylickým surfováním po vlnách oceánu, aby se rázem změnila v kácející se Eiffelovku coby symbol chaosu, jenž právě zachvátil celý svět. Na vině jsou neohlášené manévry podivných bytostí zvaných Drollové v celé sluneční soustavě. Koval brzy zjistí, že oficiální a na první pohled nevinná operace má za cíl vyvolat nebezpečné změny v chování všech lidí a odvážně ji zastaví.
. Zbytek alba (33 stran) zaplňuje hrdinovo dobrodružství na planetě DB-4, rámované soubojem Universsa s konkurenční agenturou Stellar Fox, v jehož pozadí bují velmocenské spiknutí vedoucí přímo až k samotnému prezidentovi. Až v tomto nejdelším příběhu se odkrývají hlavní nedostatky scénáře Macieje Parowského a Jacka Rodka. Dějové zkratky používané v prvních třech historkách totiž na malé ploše fungují – na větší naopak děj zamotávají až k nepochopení, čtenář se občas trošku ztrácí a musí listovat zpět, aby porozuměl, o co se vlastně jedná.
K jeho rozhledu v takových okamžicích nepřispívá ani kresba. Boguslaw Polch (u nás ještě Lidé a netvoři, Stratos 1990) bravurně zvládá nejrůznější technické výdobytky jako vesmírné lodě, solidně se vyžívá ve zbraních a interiérech i exteriérech architektury. Avšak problémy mu občas činí udržet jasné rozdíly v obličejích jednotlivých postav a sem tam také dokonce lidská anatomie (jako třeba neuvěřitelně dlouhá Gretzova ruka na dolním levém obrázku strany 40).
. I přes zmíněné úlety představuje Funky Koval hodně povedenou akční sci-fi s detektivními prvky, u níž se čtenář baví od první do poslední strany. Škoda, že k tomu nepřispěl také český nakladatel. Začněme u nepříliš povedeného překladu P. Müllera, z nějž často cítíme doslovnost. Ne že by jeho určitá kostrbatost úplně bránila ve čtení, ale obraty typu „probíhá umísťování uvolněných zajatců“ (strana 46) jsou jako rána klackem pro hlavě a redakční nedotaženosti („Pustili, pustí také Funkyho a Paula…“, strana 47) jsou také zbytečné.
. Zcela samostatnou kapitolu tvoří ruční lettering: text je občas na hranici čitelnosti, častokrát se do bublin nevejde (třetí obrázek strany 38) nebo naopak podivně poletuje ve volném prostoru (třetí a čtvrtý obrázek strany 30). Na straně 5 je zase u posledního obrázku vidět původní polský text. Připočteme-li k tomu unylou obálku (přestože převzatou z originálu), nevzhlednou ilustraci na první straně, občas nejistý tisk a náklad o astronomické výši 100 000 kusů, začíná být jasné, proč další avizovaný sešit z poslední strany (Thorgal – Alinoe) už nikdy v S-pressu nevyšel…
Česká verze se tedy příliš nepovedla, což by ale správné milovníky komiksů rozhodně nemělo odradit. Funky Koval pořád ještě nabízí slušnou porci zábavy, nelogičnosti na snesitelné úrovni, líbivou kresbu a hrst vtipných a nečekaných nápadů. Nehledě na to, že album názorně ukazuje, jaký náskok před námi má v komiksu Polsko. Mimo tohoto tam vyšla ještě další dvě (Sam przeciw wszystkim a Wbrew sobie), čtvrté s názvem Bez litosci zůstalo nedokončeno. My dodnes stěží dáme dohromady sci-fi podobného rozsahu a úrovně…
