…příběhy o superhrdinech a také se každý měsíc nedočkavě těšil na další sešit série Master of Kung Fu. Největší dojem však na něj udělal dvoustý sešit série Thor, ve kterém nastává Ragnarok a všichni severští bohové umírají. Do té doby totiž Brianovi ani na mysl nepřišlo, že by komiksoví hrdinové – a bohové k tomu – mohli zemřít. I tento traumatizující zážitek nepochybně přispěl k tomu, že se na tradiční neprůstřelné hrdiny amerických comics books začal dívat z netradičního úhlu.
První zkušenosti
. Azzarello psal původně romány a v mládí jej nikdy nenapadlo, že by se mohl živit psaním komiksových scénářů. Jak říká, do činnosti tohoto druhu zabředl během života. Jako komiksový scénárista se významně odlišil od hlavního proudu konvenčních scénáristů mimo jiné i tím, že vytvořil úspěšné „černé“ série, což je žánr, který se v hlavním proudu amerických komiksů vyskytuje poměrně zřídka. Mezi jeho první práce patří příběh Ares (kresba James Romberger), který vyšel roku 1997 v antologii Weird War Tales nakladatelství Vertigo, a příběh Clean House (kresba Tim Bradstreet), publikovaný roku 1998 v antologii Gangland téhož nakladatelství. Jeho první delší prací však je komiks Jonny Double.
Jonny Double, 100 nábojů a další
Tato minisérie (čtyři sešity), kterou vytvořil roku 1998 spolu s argentinskými kreslířem Eduardem Rissem, mu pomohla konečně prorazit. Psát scénář této drsné kriminální story nebylo podle Azzarella nic jednoduchého, protože jako začínající scenárista neměl u vydavatele velkou důvěru a ten jej kontroloval slovo od slova. Odtud – jak tvrdí Azzarello - pochází jeho sklon ke stručnému psaní. Nakladatele nakonec musela přesvědčit kvalita zápletky a vůbec celého příběhu. Stručnost Azzarellových scénářů se pak již stala příslovečná: obsahují převážně dialogy a vlastní scény autor popisuje jen velmi rámcově. Jeho kreslíři proto mají značnou volnost; žádný z nich si na to ostatně dosud nestěžoval.
Současně s Jonny Doublem nabídl Azzarello firmě DC námět k sérii 100 Bullets. Vydavatel Axel Alfonso, který tento náčrt posuzoval, usoudil, že bude lepší nejprve vyrukovat na trh se čtyřdílnou minisérií, než se pustit do rozsáhlejší série s málo známými autory.
Série 100 Bullets kterou rovněž kreslí Risso a kterou vydává nakladatelství Vertigo, začala vycházet roku 1999 a stala se Azzarellovou nejvýznamnější prací. Za sešity č. 15-18 (příběh Hang Up on the Hang Low) získal roku 2002 Harwey Award a v letech 2002 a 2004 také cenu Eisner Award. První nápad k tomuto komiksu dostal během jízdy autem s přítelem Sungem Koo. Na silnici je ohrozil neopatrný řidič, Azzarello vypěnil a neuváženě prohlásil, že toho lumpa zabije. Sung se ho zeptal, zda by toho byl doopravdy schopen. Azzarello odpověděl, že nebyl, pak ale začali celou záležitost rozebírat a uvažovat o tom, co vůbec by mohlo někoho přinutit k vraždě. Odtud byl již jen krůček k postavě Agenta Gravese.
Azzarello v této sérii vypráví o temných kriminálních případech, které spojuje tajemný muž s kufříkem. Muž je vždy dokonale informován a přichází za hlavním hrdinou každé povídky, jinak obyčejným americkým občanem, s kufříkem, ve kterém se ukrývá sto nábojů, jež jsou zcela nevystopovatelné, pistole a zevrubná dokumentace o člověku, který dotyčnému zničil život. Nabídne vyhlédnutému hrdinovi, že může uskutečnit pomstu. Začátek je tedy vždy stejný, ale prostředí, v němž se příběhy odehrávají, i provedení pomsty, se liší, tak jako v životě, případ od případu. Během jednotlivých epizod se nicméně čtenář dozvídá, že pozadí jednotlivých případů není tak zcela náhodné a že spolu jakýmsi způsobem souvisejí. Inspiraci k popisovaným kriminálním případům čerpá Azzarello z četby gagnsterek a šestákových kriminálních románů, které hltal v mládí. Je si vědom toho, že morálka příběhů je diskutabilní a pro řadu čtenářů nepřijatelná. Ale, jak říká, takoví lidé si sérii nemusí kupovat.
. . .
Azzarello je dále podepsán pod komiksem Batman – Broken City, který vydalo DC a nakreslil rovněž Eduardo Risso. S postavou Batmana se mu pracovalo lépe než později se Supermanem, neboť podle jeho názoru dnes již nelze ztvárnit Batmana jinak než jako „Temného rytíře“. Zmíněná epizoda vycházela v číslech 620-625 série Batman (DC Comics). Je to první Azzarellova superhrdinská série. Batman v tomto komiksu řeší kriminální případ, na kterém je citově silně angažován. Azzarello přitom mistrovsky uvádí na scénu řadu starých známých, jako jsou Killer Croc, Pinguin, Scarface, The Ventriloquist a Joker. Představuje nám Batmana z dosud nevídaných stránek: flirtuje se ženami, pronáší morbidní vtipy a dokonce sám vaří!
Na Eisner Award byla nominována i Azzarellova práce na Hellblazerovi. Podle Azzarellova názoru Johnu Constantinovi nejvíce záleží na dvou věcech: na jeho svobodě a na cigaretách. Neváhal jej proto poslat do vězení, kde je obojího pomálu. V žaláři musí náš hrdina snášet řadu ponížení a příkoří nejen od spoluvězňů, ale také od vězeňského personálu. Příběh vyšel v číslech 146-174 (z let 2000-2002) měsíční série vydávané nakladatelstvím Vertigo. Komiks po kresebné stránce realizovali Marcelo Frusin, Richard Corben, Steve Dillon, Guy Davis a Giuseppe Camuncoli.
Osudy Hellblazera psal Azzarello dále a postupně byly vydány tyto grafic novels: Hard Time (2000, česky Těžké časy), Good Intentions (2002), Freezes Over (2003) a Highwater (2004).
Azzarello se podílel také na sérii Gangland (2000), která vypráví o 14 případech vraždy. Kromě něho na sérii pracovali další skvělí komiksoví tvůrci současnosti jako Tim Bradstreet, Peter Kuper, Richard Corben, Mark Chiarello a Dave Gibbons.
Další minisérie
Roku 2001 se na trhu objevil komiks Banner (kresba Richard Corben, recenze zde), v němž Azzarello zkoumá psychiku Bruce Bannera, který se snaží ovládnout své vnitřní sklony k ničení, zkáze a destrukci, jež – jak dobře víme - neodvratně vedou k tomu, že se mění v zuřícího Hulka (ten se nicméně soustavně vyhýbá zabíjení lidských životů).
Pro Marvel napsal Brian Azzarello (a Richard Corben nakreslil) roku 2002 pětidílnou minisérii Cage. Je pojmenovaná po hlavním hrdinovi, jímž je Luke Cage, který se narodil a vyrostl v Harlemu. Poté, co posloužil jako pokusné morče při vědeckých pokusech, získal nadlidskou sílu a jeho kůže je odolná proti kulkám ze střelných zbraní. Dal se proto na dráhu vraha z povolání a nabízí své služby tomu, kdo nabídne nejvíc. Azzarello se podle svých slov snažil vytvořit hrdinu „hip hop“.
Azzarello také stvořil scénář ke třídílné komiksové minisérii Batman/Deathblow – After the Fire (2003; kresba Lee Bermejo, Tim Bradstreet a Mick Gray). Batman zde mimo jiné pátrá po tajemném žháři Max Kai-ovi a snaží se zjistit, jaká je spojitost mezi přítelem Scottem Floydem a tajemným vrahem, který je znám pod přezdívkou Deathblow. V umně zkonstruované špionážní zápletce nechybí ani dvojitý agent, ani CIA.
V roce 2003 vydalo nakladatelství DC Azzarellův komiks Sgt. Rock: Between Hell and a Hard Place, který nenakreslil nikdo jiný než slavný Joe Kubert. Hlavní postava v tomto případě zřejmě zaujala jen Briana Azzarella. Námět totiž prošel rukama několika scenáristů, než přistál na Brianově stole. Příběh se odehrává roku 1944 během Druhé světové války v Hürtgenském lese před bitvou o Bulge, v níž obě strany utrpěly nesmírné ztráty, a vypráví o tom, jak se Sgt. Rock se svými muži dostane za nepřátelské linie, snaží se zajmout německé důstojníky a získat od nich nezbytné informace.
. . .
Superhrdinské variace
Podle Azzarellova scénáře dále nakreslil Jim Lee komiks Superman – For Tomorrow (česky Superman – Pro zítřek). Příběh původně vydalo DC v číslech 204-215 své měsíční řady (2004-2005). Skutečnost, že se Azzarello pustil do příběhu o Supermanovi, komiksovou veřejnost poněkud překvapila, protože do této doby psal Azzrello spíše o temných hrdinech. Ani tentokrát (pochopitelně) nevytvořil tradiční supermanovské dobrodružství. Tempo celého příběhu je pomalejší, než na jaké si zvykla většina fandů prvního mezi hrdiny. Azzarello zde Supermana zobrazil s lidskými slabostmi a pochybnostmi. Navíc se snažil napsat příběh, jemuž by porozuměl i čtenář, který až dosud o tomto superhrdinovi nic nevěděl.
V komiksu Lex Luthor – Man of Steel se Azzarello naopak dívá na supermanovskou problematiku ze stanoviska záporné postavy, tj. z hlediska Supermanova věčného protihráče Lexe Luthora. Příběh je temnější než suprmaní Pro zítřek. Podle Azzarellova vlastního prohlášení jej k postavě Luthora inspirovaly reálné postavy, jako třeba Bill Gates nebo Donald Trump, a inspiraci našel i v postavě Gorgona Gecka, kterou ztvárnil Michael Douglas ve filmu Wall Street. Příběh vyšel péčí DC jako pětidílná minisérie roku 2005 a nakreslil ho Lee Bermejo.
Westernový komiks
Roku 2005 začal Brian Azzarello pracovat na nové autorské sérii Loveless, kterou kreslí Marcelo Brusin a vydává Vertigo. Loveless je vyzrálý westernový komiks s temným námětem a je situován do jižanského města Blackwater v dobš po Občanské válce. Do města se vrací konfederační veterán a místní rodák Wes Cutter, který strávil několik let ve vězení a jeho ženu za jeho nepřítomnosti znásilnili yankeeští vojáci. Z Wese se časem stane šerif Blackwateru, jeho jednání však nevzbuzuje velké nadšení u obyvatel města. Zdá se dokonce, že své chování vědomě směruje způsobem, aby byl co nejméně oblíben.
Loveless je plodem dlouholeté Azzarellovy touhy napsat pořádný western. Tento sklon v sobě musel pár let tlumit, protože jeho první western (byla to čtyřdílná minisérie El Diablo, kterou nakreslil Danijel Zezelj v roce 2001) se moc dobře neprodával a DC nebylo ochotné toto riziko znovu podstoupit.
Další superhrdinská variace
V komiksu Doctor Thirteen: Architecture & Mortality, který původně vydalo DC v letech 2006-2007 jako osmidílnou minisérii pod názvem Tales of the Unexpected, uskutečnil Azzarello s kreslířem Cliffem Chiangem znovu něco, co nikdo nečekal: použili dávno zapomenuté postavy (jako například: Julius the Ape, The Vampire, Captain Fear, The Haunted Tank či Anthro) a vytvořili zábavný a humorný příběh. Hlavní hrdina, dr. Terrence Thirteen (ten vystupoval např. již roku 1969 v některých sešitech série The Phantom Stranger), je parapsycholog, který kolem sebe shromáždí skupinu magických osob z celého světa, aby zabránil podivným silám rozpoltit vazby mezi minulostí, přítomností a budoucností.
. . .
Azzarello – psycholog a mistr dialogů
Kromě nápaditých zápletek si čtenáři cení Briana Azzarella také jako mistra dialogů. Pracuje v nich s nejrůznějšími jazykovými dialekty a žargony podle místa, kde se ten který děj odehrává. Rád používá také slovní hříčky, což zajisté působí velké potíže překladatelům do jiných jazyků. K lepšímu prokreslení prostředí se neváhá uchýlit i k neslušným, ne-li dokonce sprostým výrazům nejtěžšího kalibru. Výjimku z tohoto pravidla tvoří komiksy Sgt. Rock a Superman – Pro zítřek, ve kterých se na žádost kreslířů ožehavým slovům snažil vyhnout. Při čtení Azzarellových komiksů nám rovněž neunikne jeho sklon k psychologii. Všechny své postavy, jak hlavní tak i vedlejší, povahově ozvláštňuje; vždy tušíme, že se za jejich řečmi a činy skrývá něco víc, tušíme zkrátka, že nám autor nic nehodlá polopaticky servírovat, ale že nás, čtenáře, považuje za rovnocenné partnery, kteří umí myslet a dokáží si domyslet, co nám autor napoví.
Azzarello podle svých slov pracuje raději se zahraničními kreslíři, neboť američtí výtvarníci mají většinou sklon s ním probírat vše do nejmenších podrobností, což u spolupracovníků, kteří nežijí v Americe, dost dobře není možné. V budoucnu by rád pracoval výlučně na grafic novels, jenže vydavatelská politika u DC mu v tom brání.
Na otázku, co jej při jeho tvorbě nejvíce ovlivňuje, odpovídá Azzarello žertem, že to bývá jízda přeplněnými autobusy, sázení na koně, čtení novin a vymýšlení výmluv v případě, že jej někdo požádá o peníze. Na druhé straně na něj nijak nepůsobí ani procházky po lese ani příroda vůbec. Při práci poslouchá většinou jazzfunk beat a italský jazz z přelomu šedesátých a sedmdesátých let.
Na otázku, zda při psaní scénářů myslí na své čtenáře, Azzarello odpovídá, že nikoli, že myslí spíše na editora, protože ten vyplňuje šeky za odevzdanou práci. Kdyby totiž se řídil přáním čtenářů, musel by vytvářet to, co si čtenáři přejí. To, co si čtenáři přejí, už ovšem na trhu existuje; chce proto vytvářet vždy něco nového, něco, co čtenáře – ať v kladném či záporném smyslu – dokáže překvapit.
První zkušenosti
. Azzarello psal původně romány a v mládí jej nikdy nenapadlo, že by se mohl živit psaním komiksových scénářů. Jak říká, do činnosti tohoto druhu zabředl během života. Jako komiksový scénárista se významně odlišil od hlavního proudu konvenčních scénáristů mimo jiné i tím, že vytvořil úspěšné „černé“ série, což je žánr, který se v hlavním proudu amerických komiksů vyskytuje poměrně zřídka. Mezi jeho první práce patří příběh Ares (kresba James Romberger), který vyšel roku 1997 v antologii Weird War Tales nakladatelství Vertigo, a příběh Clean House (kresba Tim Bradstreet), publikovaný roku 1998 v antologii Gangland téhož nakladatelství. Jeho první delší prací však je komiks Jonny Double.
Jonny Double, 100 nábojů a další
Tato minisérie (čtyři sešity), kterou vytvořil roku 1998 spolu s argentinskými kreslířem Eduardem Rissem, mu pomohla konečně prorazit. Psát scénář této drsné kriminální story nebylo podle Azzarella nic jednoduchého, protože jako začínající scenárista neměl u vydavatele velkou důvěru a ten jej kontroloval slovo od slova. Odtud – jak tvrdí Azzarello - pochází jeho sklon ke stručnému psaní. Nakladatele nakonec musela přesvědčit kvalita zápletky a vůbec celého příběhu. Stručnost Azzarellových scénářů se pak již stala příslovečná: obsahují převážně dialogy a vlastní scény autor popisuje jen velmi rámcově. Jeho kreslíři proto mají značnou volnost; žádný z nich si na to ostatně dosud nestěžoval.
Současně s Jonny Doublem nabídl Azzarello firmě DC námět k sérii 100 Bullets. Vydavatel Axel Alfonso, který tento náčrt posuzoval, usoudil, že bude lepší nejprve vyrukovat na trh se čtyřdílnou minisérií, než se pustit do rozsáhlejší série s málo známými autory.
Série 100 Bullets kterou rovněž kreslí Risso a kterou vydává nakladatelství Vertigo, začala vycházet roku 1999 a stala se Azzarellovou nejvýznamnější prací. Za sešity č. 15-18 (příběh Hang Up on the Hang Low) získal roku 2002 Harwey Award a v letech 2002 a 2004 také cenu Eisner Award. První nápad k tomuto komiksu dostal během jízdy autem s přítelem Sungem Koo. Na silnici je ohrozil neopatrný řidič, Azzarello vypěnil a neuváženě prohlásil, že toho lumpa zabije. Sung se ho zeptal, zda by toho byl doopravdy schopen. Azzarello odpověděl, že nebyl, pak ale začali celou záležitost rozebírat a uvažovat o tom, co vůbec by mohlo někoho přinutit k vraždě. Odtud byl již jen krůček k postavě Agenta Gravese.
Azzarello v této sérii vypráví o temných kriminálních případech, které spojuje tajemný muž s kufříkem. Muž je vždy dokonale informován a přichází za hlavním hrdinou každé povídky, jinak obyčejným americkým občanem, s kufříkem, ve kterém se ukrývá sto nábojů, jež jsou zcela nevystopovatelné, pistole a zevrubná dokumentace o člověku, který dotyčnému zničil život. Nabídne vyhlédnutému hrdinovi, že může uskutečnit pomstu. Začátek je tedy vždy stejný, ale prostředí, v němž se příběhy odehrávají, i provedení pomsty, se liší, tak jako v životě, případ od případu. Během jednotlivých epizod se nicméně čtenář dozvídá, že pozadí jednotlivých případů není tak zcela náhodné a že spolu jakýmsi způsobem souvisejí. Inspiraci k popisovaným kriminálním případům čerpá Azzarello z četby gagnsterek a šestákových kriminálních románů, které hltal v mládí. Je si vědom toho, že morálka příběhů je diskutabilní a pro řadu čtenářů nepřijatelná. Ale, jak říká, takoví lidé si sérii nemusí kupovat.
. . .
Azzarello je dále podepsán pod komiksem Batman – Broken City, který vydalo DC a nakreslil rovněž Eduardo Risso. S postavou Batmana se mu pracovalo lépe než později se Supermanem, neboť podle jeho názoru dnes již nelze ztvárnit Batmana jinak než jako „Temného rytíře“. Zmíněná epizoda vycházela v číslech 620-625 série Batman (DC Comics). Je to první Azzarellova superhrdinská série. Batman v tomto komiksu řeší kriminální případ, na kterém je citově silně angažován. Azzarello přitom mistrovsky uvádí na scénu řadu starých známých, jako jsou Killer Croc, Pinguin, Scarface, The Ventriloquist a Joker. Představuje nám Batmana z dosud nevídaných stránek: flirtuje se ženami, pronáší morbidní vtipy a dokonce sám vaří!
Na Eisner Award byla nominována i Azzarellova práce na Hellblazerovi. Podle Azzarellova názoru Johnu Constantinovi nejvíce záleží na dvou věcech: na jeho svobodě a na cigaretách. Neváhal jej proto poslat do vězení, kde je obojího pomálu. V žaláři musí náš hrdina snášet řadu ponížení a příkoří nejen od spoluvězňů, ale také od vězeňského personálu. Příběh vyšel v číslech 146-174 (z let 2000-2002) měsíční série vydávané nakladatelstvím Vertigo. Komiks po kresebné stránce realizovali Marcelo Frusin, Richard Corben, Steve Dillon, Guy Davis a Giuseppe Camuncoli.
Osudy Hellblazera psal Azzarello dále a postupně byly vydány tyto grafic novels: Hard Time (2000, česky Těžké časy), Good Intentions (2002), Freezes Over (2003) a Highwater (2004).
Azzarello se podílel také na sérii Gangland (2000), která vypráví o 14 případech vraždy. Kromě něho na sérii pracovali další skvělí komiksoví tvůrci současnosti jako Tim Bradstreet, Peter Kuper, Richard Corben, Mark Chiarello a Dave Gibbons.
Další minisérie
Roku 2001 se na trhu objevil komiks Banner (kresba Richard Corben, recenze zde), v němž Azzarello zkoumá psychiku Bruce Bannera, který se snaží ovládnout své vnitřní sklony k ničení, zkáze a destrukci, jež – jak dobře víme - neodvratně vedou k tomu, že se mění v zuřícího Hulka (ten se nicméně soustavně vyhýbá zabíjení lidských životů).
Pro Marvel napsal Brian Azzarello (a Richard Corben nakreslil) roku 2002 pětidílnou minisérii Cage. Je pojmenovaná po hlavním hrdinovi, jímž je Luke Cage, který se narodil a vyrostl v Harlemu. Poté, co posloužil jako pokusné morče při vědeckých pokusech, získal nadlidskou sílu a jeho kůže je odolná proti kulkám ze střelných zbraní. Dal se proto na dráhu vraha z povolání a nabízí své služby tomu, kdo nabídne nejvíc. Azzarello se podle svých slov snažil vytvořit hrdinu „hip hop“.
Azzarello také stvořil scénář ke třídílné komiksové minisérii Batman/Deathblow – After the Fire (2003; kresba Lee Bermejo, Tim Bradstreet a Mick Gray). Batman zde mimo jiné pátrá po tajemném žháři Max Kai-ovi a snaží se zjistit, jaká je spojitost mezi přítelem Scottem Floydem a tajemným vrahem, který je znám pod přezdívkou Deathblow. V umně zkonstruované špionážní zápletce nechybí ani dvojitý agent, ani CIA.
V roce 2003 vydalo nakladatelství DC Azzarellův komiks Sgt. Rock: Between Hell and a Hard Place, který nenakreslil nikdo jiný než slavný Joe Kubert. Hlavní postava v tomto případě zřejmě zaujala jen Briana Azzarella. Námět totiž prošel rukama několika scenáristů, než přistál na Brianově stole. Příběh se odehrává roku 1944 během Druhé světové války v Hürtgenském lese před bitvou o Bulge, v níž obě strany utrpěly nesmírné ztráty, a vypráví o tom, jak se Sgt. Rock se svými muži dostane za nepřátelské linie, snaží se zajmout německé důstojníky a získat od nich nezbytné informace.
. . .
Superhrdinské variace
Podle Azzarellova scénáře dále nakreslil Jim Lee komiks Superman – For Tomorrow (česky Superman – Pro zítřek). Příběh původně vydalo DC v číslech 204-215 své měsíční řady (2004-2005). Skutečnost, že se Azzarello pustil do příběhu o Supermanovi, komiksovou veřejnost poněkud překvapila, protože do této doby psal Azzrello spíše o temných hrdinech. Ani tentokrát (pochopitelně) nevytvořil tradiční supermanovské dobrodružství. Tempo celého příběhu je pomalejší, než na jaké si zvykla většina fandů prvního mezi hrdiny. Azzarello zde Supermana zobrazil s lidskými slabostmi a pochybnostmi. Navíc se snažil napsat příběh, jemuž by porozuměl i čtenář, který až dosud o tomto superhrdinovi nic nevěděl.
V komiksu Lex Luthor – Man of Steel se Azzarello naopak dívá na supermanovskou problematiku ze stanoviska záporné postavy, tj. z hlediska Supermanova věčného protihráče Lexe Luthora. Příběh je temnější než suprmaní Pro zítřek. Podle Azzarellova vlastního prohlášení jej k postavě Luthora inspirovaly reálné postavy, jako třeba Bill Gates nebo Donald Trump, a inspiraci našel i v postavě Gorgona Gecka, kterou ztvárnil Michael Douglas ve filmu Wall Street. Příběh vyšel péčí DC jako pětidílná minisérie roku 2005 a nakreslil ho Lee Bermejo.
Westernový komiks
Roku 2005 začal Brian Azzarello pracovat na nové autorské sérii Loveless, kterou kreslí Marcelo Brusin a vydává Vertigo. Loveless je vyzrálý westernový komiks s temným námětem a je situován do jižanského města Blackwater v dobš po Občanské válce. Do města se vrací konfederační veterán a místní rodák Wes Cutter, který strávil několik let ve vězení a jeho ženu za jeho nepřítomnosti znásilnili yankeeští vojáci. Z Wese se časem stane šerif Blackwateru, jeho jednání však nevzbuzuje velké nadšení u obyvatel města. Zdá se dokonce, že své chování vědomě směruje způsobem, aby byl co nejméně oblíben.
Loveless je plodem dlouholeté Azzarellovy touhy napsat pořádný western. Tento sklon v sobě musel pár let tlumit, protože jeho první western (byla to čtyřdílná minisérie El Diablo, kterou nakreslil Danijel Zezelj v roce 2001) se moc dobře neprodával a DC nebylo ochotné toto riziko znovu podstoupit.
Další superhrdinská variace
V komiksu Doctor Thirteen: Architecture & Mortality, který původně vydalo DC v letech 2006-2007 jako osmidílnou minisérii pod názvem Tales of the Unexpected, uskutečnil Azzarello s kreslířem Cliffem Chiangem znovu něco, co nikdo nečekal: použili dávno zapomenuté postavy (jako například: Julius the Ape, The Vampire, Captain Fear, The Haunted Tank či Anthro) a vytvořili zábavný a humorný příběh. Hlavní hrdina, dr. Terrence Thirteen (ten vystupoval např. již roku 1969 v některých sešitech série The Phantom Stranger), je parapsycholog, který kolem sebe shromáždí skupinu magických osob z celého světa, aby zabránil podivným silám rozpoltit vazby mezi minulostí, přítomností a budoucností.
. . .
Azzarello – psycholog a mistr dialogů
Kromě nápaditých zápletek si čtenáři cení Briana Azzarella také jako mistra dialogů. Pracuje v nich s nejrůznějšími jazykovými dialekty a žargony podle místa, kde se ten který děj odehrává. Rád používá také slovní hříčky, což zajisté působí velké potíže překladatelům do jiných jazyků. K lepšímu prokreslení prostředí se neváhá uchýlit i k neslušným, ne-li dokonce sprostým výrazům nejtěžšího kalibru. Výjimku z tohoto pravidla tvoří komiksy Sgt. Rock a Superman – Pro zítřek, ve kterých se na žádost kreslířů ožehavým slovům snažil vyhnout. Při čtení Azzarellových komiksů nám rovněž neunikne jeho sklon k psychologii. Všechny své postavy, jak hlavní tak i vedlejší, povahově ozvláštňuje; vždy tušíme, že se za jejich řečmi a činy skrývá něco víc, tušíme zkrátka, že nám autor nic nehodlá polopaticky servírovat, ale že nás, čtenáře, považuje za rovnocenné partnery, kteří umí myslet a dokáží si domyslet, co nám autor napoví.
Azzarello podle svých slov pracuje raději se zahraničními kreslíři, neboť američtí výtvarníci mají většinou sklon s ním probírat vše do nejmenších podrobností, což u spolupracovníků, kteří nežijí v Americe, dost dobře není možné. V budoucnu by rád pracoval výlučně na grafic novels, jenže vydavatelská politika u DC mu v tom brání.
Na otázku, co jej při jeho tvorbě nejvíce ovlivňuje, odpovídá Azzarello žertem, že to bývá jízda přeplněnými autobusy, sázení na koně, čtení novin a vymýšlení výmluv v případě, že jej někdo požádá o peníze. Na druhé straně na něj nijak nepůsobí ani procházky po lese ani příroda vůbec. Při práci poslouchá většinou jazzfunk beat a italský jazz z přelomu šedesátých a sedmdesátých let.
Na otázku, zda při psaní scénářů myslí na své čtenáře, Azzarello odpovídá, že nikoli, že myslí spíše na editora, protože ten vyplňuje šeky za odevzdanou práci. Kdyby totiž se řídil přáním čtenářů, musel by vytvářet to, co si čtenáři přejí. To, co si čtenáři přejí, už ovšem na trhu existuje; chce proto vytvářet vždy něco nového, něco, co čtenáře – ať v kladném či záporném smyslu – dokáže překvapit.
