Divus se profiluje jako vydavatel titulů nárokujících si určitý umělecký rozměr a minimálně jeho komiksové publikace stojí jaksi na okraji. Nikoli nutně čtenářského zájmu, ale svým pojetím komiksu jako žánru a média určitě.
Jedna z prvních věcí, které člověk s komiksem udělá, je zběžné prolistování (maniaci jako já si k tomu ještě přičtou zaboření nosu do vazby a nasátí jeho vůně). Je to jako první podání ruky a seznámení - stránky zašustí a obrázkový příběh vydá krátké svědectví o své kresbě, potažmo ději. Červený Amadeus vám podá ruku sebejistě, avšak s potutelným úšklebkem ve své rudé tváři.
. . .
Intelektuální úchylárna? Úchylná přemrštěnost ad absurdum? Všechno dohromady?
Jméno hlavního hrdiny přímo vybízí k záměně se slavným hudebním skladatelem, ovšem záhy zjistíme, jak se věci mají a co nás tedy vlastně čeká. „Červený Amadeus povstal jako hrdina stejnojmenné loutkohry (nastiňující intence mého konceptu amatérského božství, tohoto amadeismu)…“ píše ve své předmluvě Sigismund de Chals (S. d. Ch.) a dále vysvětluje, proč svého hrdinu půjčil „čistokrevné feministce“ Silvě T., která jej „pojala jako svůj Antipod“. Zdá se vám to šílené? A to jsme teprve na začátku. K oběma autorům se dostaneme za chvíli, nejprve si povíme něco o komiksu samotném.
Jedna z prvních věcí, které člověk s komiksem udělá, je zběžné prolistování (maniaci jako já si k tomu ještě přičtou zaboření nosu do vazby a nasátí jeho vůně). Je to jako první podání ruky a seznámení - stránky zašustí a obrázkový příběh vydá krátké svědectví o své kresbě, potažmo ději. Červený Amadeus vám podá ruku sebejistě, avšak s potutelným úšklebkem ve své rudé tváři.
. . .
Intelektuální úchylárna? Úchylná přemrštěnost ad absurdum? Všechno dohromady?
Jméno hlavního hrdiny přímo vybízí k záměně se slavným hudebním skladatelem, ovšem záhy zjistíme, jak se věci mají a co nás tedy vlastně čeká. „Červený Amadeus povstal jako hrdina stejnojmenné loutkohry (nastiňující intence mého konceptu amatérského božství, tohoto amadeismu)…“ píše ve své předmluvě Sigismund de Chals (S. d. Ch.) a dále vysvětluje, proč svého hrdinu půjčil „čistokrevné feministce“ Silvě T., která jej „pojala jako svůj Antipod“. Zdá se vám to šílené? A to jsme teprve na začátku. K oběma autorům se dostaneme za chvíli, nejprve si povíme něco o komiksu samotném.
. . .
Knihá má (na český komiks) úctyhodných 170 stran, ale tak dlouhý příběh nečekejte, protože se jedná o souborné vydání deseti kratších epizod (výjimku tvoří jedno dvojčíslo), které dříve vycházely undergroundově. Jednotlivá černobílá dobrodružství červenohlavého erotomana v bílé paruce se odehrávají v klasicistní Praze a objevují se v nich postavy skutečné i smyšlené. Můžeme tak Červeného Amadea, který má v prvních třech dílech dokonce i nefalšovanou superschopnost, přistihnout, kterak se prochází po Hradčanech nebo odpočívá na svatomikulášské věži, aby posléze (v přestrojení za batole) zabránil atentátu na Josefa II. a zaskočil na pivo s F. L. Hekem (ošívajícím se vždy, když slyší slovo věk). V příběhu Holokaust (který je odpovědí jednomu íránskému deníku a jeho reakci na karikatury proroka Mohameda) potkává v Polsku králíka s hodinkami, který jej považuje za Alenku a v Sestře v akci se zase snaží okouzlit a pokud možno svést jeptišky z pražského kláštera Voršilek.
. . .
K tomu nejlepšímu patří pátý příběh s názvem Růžový kavalír a podtitulem crossover, ve kterém do Prahy přichází nadržený veršující maskovaný hrdina, co se jmenuje jako opera Richarda Strausse a vypadá jako Batman – samozřejmě s nezbytnou (rohatou) bílou parukou. K ruce má dva sidekicky, Prdláka a Hrcprce, a jeho cílem není nic menšího než vytlačit Červeného Amadea z jeho působiště a o přízeň jeho „prdelek“ se ucházet sám. Kladný hrdina je ovšem rozhodnut svou pozici hájit a se slovy: „Praha je na crossover malá“ a „moje Pražanky mi rozumí“ s ním zúčtuje (podobně jako v jednom díle Spider-Man s Venomem) ve věži zvonice. Vůbec narážky na superhrdinský žánr jsou v tomto díle až geniální a většina z nich vás spolehlivě rozesměje. Na jednom obrázku (strana 73) je Růžový kavalír dokonce zobrazen úplně stejně jako Batman na obálce druhého dílu minisérie Temný rytíř, temné město a finále ve zvonici onu scénu ze Spider-Mana skutečně připomene.
Uhozené blbinky, bizarní fórky aneb o co jde
. Délka příběhů stejně jako jejich kvalita je různorodá. Nepřímo se tak dostáváme ke scénáři (či scénářům), který je dílem obou autorů – S. d. Ch. (pražský básník, dramatik, loutkoherec a frontman kapely Ruce naší Dory) figuruje jako autor textu a Silva T. (jejíž osoba je zahalena tajemstvím) má na starosti kresbu a příběh. Jak jste se jistě dovtípili, Červený Amadeus je komiks humorný. Přesněji bychom jej mohli označit třeba jako iracionálně intelektuální historickou superhrdinskou komedii se záblesky geniality. Jednotlivá Amadeova dobrodružství mají přímočarý děj překypující neustálými vtípky, narážkami, slovními i kresebnými hříčkami a odkazy na jiná díla (literární, komiksová i hudební).
. Na kresbě Silvy T. je mezi prvním a posledním sešitem patrný její vývoj (první dva díly jsou navíc hustě šrafované). I když se to na první pohled nemusí zdát (kresba je na tuzemské poměry spíše průměrná), je čistá a jednoduchá, místy překvapivě propracovaná (zvláště co se týká reprodukcí historických staveb), srozumitelná a k příběhu se dobře hodí. Někdy jsou postavy a akce (které mají být dynamické) strnulé a kámen úrazu tvoří často obličeje (a jakmile někdo vycení zuby, věru to není pěkný pohled). Lettering je ruční a dobře čitelný.
A vůbec – s vámi se nebavím…
Jak jsem se již zmínil, kvalita jednotlivých sešitů se různí a tak zatímco na jednom místě před námi vyvstávají zdařilé parodie na superhrdinská schémata a zábavné patálie hlavního hrdiny (včetně jeho neustálých milostných spádů), na druhém už se nám význam intelektuálního motance lehce ztrácí v dáli a některé situace už vtipné ani nepřijdou. Alternativní undergroundové (autoři používají označení comiks) dílko si s tím ovšem hlavu příliš nedělá a od začátku je patrné, že existuje zejména pro potěchu svých tvůrců, kteří se při jeho tvorbě určitě náramně bavili. Jestli a jak se budete případně bavit vy, záleží na vás. Červený Amadeus je totiž ten druh komiksu, co se nevnucuje a čeká, až si ho všimnete. Pokud se vám trefí do noty (možná vám i vzdáleně připomene Pixyho), válet smíchy se sice možná nebudete, ale o zábavu se vám postará určitě.
