Yojimbo rád cestuje časem. Nedosti na tom, že nakladatelství Crew ho u nás rozjelo originálně od deváté knihy (Daisho), po desítce (Mezi životem a smrtí) skočilo k osmičce (Stíny smrti), aby po jedenáctce (Roční období) elegantně vydalo rovnou jedničku (Ronin). Aktuálně vydaná dvojka (Samuraj) ji totiž dějově předchází! Žádnou velkou obtíž při četbě to však nečiní, odkazy na Ronina jsou dobře vysvětleny a s pozdějšími knihami děj nijak nesouvisí.
. Jaký život vedl rek? Spousta bojů, bitev, potyček!
Podstata příběhu by se dala shrnout do jedné věty: poté, co Usagi v souboji zabije samuraje Gunichiho, vypráví svému otravnému příteli, lovci lidí Genovi, proč to udělal. A načrtne tak před ním vlastně svůj životopis. Začne u toho, jak ho jeho otec poslal společně s kamarádem Kenichim do školy šermu Dogora, ale on tam nikdy nedošel, protože cestou potkal velkého mistra Katsuichiho. Podrobně líčí náročný několikaletý trénink vrcholící účastí na šermířském turnaji pořádaném školou Dogora, kde v rozhodujícím klání poráží Kenichiho. Vzpomíná na vstup do služby u lorda Mifuneho a první („přátelský“) souboj s lordovým osobním strážcem Gunichim. Dostane se i ke vzpomínkám na svůj krátkodobý návrat do rodné vesnice, během něhož se usmíří s Kenichim, své blízké ochrání před bandity a ztratí svou lásku Mariko. A konečně obsáhle popíše časy náročné služby u Mifuneho včetně tragické potyčky s klanem Neko ninjů směřující do velkého finále v podobě gigantické bitvy s vojskem lorda Hikijiho na planině Adachigahara. Mifune během ní padne – také kvůli Gunichimu, který ho ve chvílích nejtěžších zradí. Usagi se stává roninem, samurajem bez pána (o tom už více v první knize Ronin) a s Gunichim se střetává podruhé – tentokráte již na život a na smrt.
Usagiho vyprávění zabírá 90 stránek a zbytek knihy vyplňují tři kratší příběhy. V Kappě hlavní hrdina bojuje s upíří příšerou z močálů milující okurky. V Zylle mu čerstvě vyklubané mládě slavné japonské Godzilly pomůže v boji s přesilou lupičů v horkých pramenech. A v Hedvábném trhu zase Yojimbo zle vytrestá chamtivého majitele hedvábného mlýna, který vykořisťuje své zaměstnance.
. Tvořil divotvůrce, tvořil ve své komůrce…
Druhá kniha série Usagi Yojimbo tedy není, na rozdíl od svých předchůdkyň, rozsekána na jednotlivé příběhy. V zásadě to však nehraje žádnou roli, jelikož hrdinovo vyprávění je rozděleno do bezejmenných epizod zachycujících nejvýznamnější milníky v jeho životě a vždy spějící k nějaké pointě. Známá struktura vyprávění je tak zachována a čtenář zůstává v permanentním napětí. Celek dokáže vykreslit dostatečně vypovídající obraz hrdiny, jehož poznáváme více než jen jako čestného a nepřemožitelného bojovníka. Získává především vnitřní lidský rozměr, ještě více a paradoxněji k faktu, že všechny účinkující postavy mají zvířecí vzhled. Jak však už bylo mnohokrát napsáno, scenárista a kreslíř v jedné osobě Stan Sakai to činí s naprostou bravurou a lehkostí; navíc nezapomíná na důležité položky správné komiksové pochoutky – napětí a humor. Nápadů má skutečně požehnaně, což koneckonců potvrdil v předcházejících knihách, takže vlastně ani nevadí, že každý konflikt je řešený pomocí násilí. Naopak – vzhledem k tomu, jak elegantně Usagi všechny bitky a rvačky řeší, nelze než těšit se na ně; na to, jak si zase poradí s namyšleným a ukřičeným banditou nebo s pouhou bandou mizerných lapků. Anebo ještě lépe – jak se popasuje s tvorem spadajícím do říše nadpřirozena, s japonskou modifikací upíra, čarodějnice, draka…
Většinou ani moc neruší občasný zmatek v obrázcích, kdy není jasně poznat, co se na nich děje. Částečně za to může černobílé provedení kresby jednoduchou linkou, takže jednotlivé plochy od sebe nejsou dostatečně odděleny a zvláště v bojových scénách splývají. Sakai naštěstí vládne skvělým citem pro střih a pohledy kamery; kresba je proto nadupaná dynamičností a prohlíží (čte – záleží na konkrétním vyváženém střídání bojových, filozofických i humorných pasáží) se doslova jedním dechem. Celkovým výsledkem je absolutní čtivost a především budování krásného vztahu mezi čtenářem a hrdinou. I to je jeden z důvodů, proč si série vydobyla celosvětovou proslulost a daří se jí zaslouženě také u nás.
. Jaký život vedl rek? Spousta bojů, bitev, potyček!
Podstata příběhu by se dala shrnout do jedné věty: poté, co Usagi v souboji zabije samuraje Gunichiho, vypráví svému otravnému příteli, lovci lidí Genovi, proč to udělal. A načrtne tak před ním vlastně svůj životopis. Začne u toho, jak ho jeho otec poslal společně s kamarádem Kenichim do školy šermu Dogora, ale on tam nikdy nedošel, protože cestou potkal velkého mistra Katsuichiho. Podrobně líčí náročný několikaletý trénink vrcholící účastí na šermířském turnaji pořádaném školou Dogora, kde v rozhodujícím klání poráží Kenichiho. Vzpomíná na vstup do služby u lorda Mifuneho a první („přátelský“) souboj s lordovým osobním strážcem Gunichim. Dostane se i ke vzpomínkám na svůj krátkodobý návrat do rodné vesnice, během něhož se usmíří s Kenichim, své blízké ochrání před bandity a ztratí svou lásku Mariko. A konečně obsáhle popíše časy náročné služby u Mifuneho včetně tragické potyčky s klanem Neko ninjů směřující do velkého finále v podobě gigantické bitvy s vojskem lorda Hikijiho na planině Adachigahara. Mifune během ní padne – také kvůli Gunichimu, který ho ve chvílích nejtěžších zradí. Usagi se stává roninem, samurajem bez pána (o tom už více v první knize Ronin) a s Gunichim se střetává podruhé – tentokráte již na život a na smrt.
Usagiho vyprávění zabírá 90 stránek a zbytek knihy vyplňují tři kratší příběhy. V Kappě hlavní hrdina bojuje s upíří příšerou z močálů milující okurky. V Zylle mu čerstvě vyklubané mládě slavné japonské Godzilly pomůže v boji s přesilou lupičů v horkých pramenech. A v Hedvábném trhu zase Yojimbo zle vytrestá chamtivého majitele hedvábného mlýna, který vykořisťuje své zaměstnance.
. Tvořil divotvůrce, tvořil ve své komůrce…
Druhá kniha série Usagi Yojimbo tedy není, na rozdíl od svých předchůdkyň, rozsekána na jednotlivé příběhy. V zásadě to však nehraje žádnou roli, jelikož hrdinovo vyprávění je rozděleno do bezejmenných epizod zachycujících nejvýznamnější milníky v jeho životě a vždy spějící k nějaké pointě. Známá struktura vyprávění je tak zachována a čtenář zůstává v permanentním napětí. Celek dokáže vykreslit dostatečně vypovídající obraz hrdiny, jehož poznáváme více než jen jako čestného a nepřemožitelného bojovníka. Získává především vnitřní lidský rozměr, ještě více a paradoxněji k faktu, že všechny účinkující postavy mají zvířecí vzhled. Jak však už bylo mnohokrát napsáno, scenárista a kreslíř v jedné osobě Stan Sakai to činí s naprostou bravurou a lehkostí; navíc nezapomíná na důležité položky správné komiksové pochoutky – napětí a humor. Nápadů má skutečně požehnaně, což koneckonců potvrdil v předcházejících knihách, takže vlastně ani nevadí, že každý konflikt je řešený pomocí násilí. Naopak – vzhledem k tomu, jak elegantně Usagi všechny bitky a rvačky řeší, nelze než těšit se na ně; na to, jak si zase poradí s namyšleným a ukřičeným banditou nebo s pouhou bandou mizerných lapků. Anebo ještě lépe – jak se popasuje s tvorem spadajícím do říše nadpřirozena, s japonskou modifikací upíra, čarodějnice, draka…
Většinou ani moc neruší občasný zmatek v obrázcích, kdy není jasně poznat, co se na nich děje. Částečně za to může černobílé provedení kresby jednoduchou linkou, takže jednotlivé plochy od sebe nejsou dostatečně odděleny a zvláště v bojových scénách splývají. Sakai naštěstí vládne skvělým citem pro střih a pohledy kamery; kresba je proto nadupaná dynamičností a prohlíží (čte – záleží na konkrétním vyváženém střídání bojových, filozofických i humorných pasáží) se doslova jedním dechem. Celkovým výsledkem je absolutní čtivost a především budování krásného vztahu mezi čtenářem a hrdinou. I to je jeden z důvodů, proč si série vydobyla celosvětovou proslulost a daří se jí zaslouženě také u nás.
