Mimo esenbákovské série o kapitánovi Zbikovi, dobrodružného cyklu Pilot smiglowca, fotbalového propadáku Od Walii do Brazylii či sci-fi Najdluzsza podroz to bylo také zpracování tří pověstí z mýtické polské historie.
. První z nich vyšla v roce 1974, zbývající dvě o tři roky později. Jejich úprava byla poněkud netradiční, totiž – dvoujazyčná. Protože měly ve Spojených státech sloužit jako pomoc ve výuce jazyka a dějepisu dětí polských emigrantů, všechny texty v nich nalezneme jak polsky, tak anglicky. A to rovnou v bublinách, přičemž nejrozšířenější světový jazyk je pro snadnější orientaci vytištěn černě a polština modře. Možná odtud pochází Rosinského záliba v bublinách zasahujících do dvou sousedících obrázků, jelikož je možné je takto zvětšit a umístit do nich více textu (nehledě na to, že to vypadá velice efektně). Jelikož sešity byly úspěšné, objevily se postupně v dalších jazykových mutacích: francouzské, německé a sovětské (v SSSR to byly jedny z prvních komiksů vůbec).
. Letos na jaře je v jednom knižním souboru pod názvem Legendy polskie vydalo nakladatelství Egmont Polska jako 500. titul ve své edici Klub Swiata Komiksu. V řadě Klasika polského komiksu se tak ocitnul po boku takových legend jako Kajtek a Koko, Funky Koval či Tytus, Romek a Atomek. Jazyková variabilita knihy společně s docela nadstandardní úpravou (tvrdá obálka, barevný tisk na lesklé křídě, vázaná vazba – k dokonalosti chybí snad už jen záložka) a volbou tématu (prezentace polského státu a jeho historie) dělá z polských legend vzorovou ukázku polského komiksu a ideální dárek pro zahraniční přátele. Jistě, vylepšit by se dala spousta věcí (např. doplnit anglický překlad medailónků tvůrců, odborný text zasazující pověsti do reálného dějinného kontextu, předmluvu atd.), ale i tak se jedná o reprezentativní dílo nadprůměrné redakční úrovně, kterým bychom se mohli jen inspirovat (nabízejí se třeba Obrázky z českých dějin a pověstí).
. Horší už to je s vlastní náplní knihy, i když se pro ni najde řada omluvenek. Především musíme brát v potaz, že zde prezentované polské pověsti se – při vší úctě a sebekritice – s těmi českými nemohou příliš poměřovat (ať hloubkou či rozsahem). Dále nesmíme zapomenout na dobu vzniku – polovinu 70. let. Barbara Seidler už tak neměla k dispozici námětově nijak silný materiál a když ho navíc přetavila do scénáře poplatného schématům své doby, tj. natáhla, rozmělnila, napěchovala texty a patřičně sterilizovala, výsledek nemůže být nijak valný. K tomu přidejme Rosinského kresbu, která sice vůbec není špatná, avšak podvědomě ji budeme stále srovnávat s „thorgalovským“ standardem a nutně proto nepůsobí nijak mimořádně. Rosinski však už zde ukázal, proč o pár let později získal záplavu cen za Thorgala: ctí smysl pro detail i celek, skvěle udržuje atmosféru, tempo a dynamičnost, akční scény jsou srozumitelné. Nevyhne se však bohužel určitému . posilování naivity, která z obrázků čiší od první do poslední stránky. Což by u pověstí nemusel být problém, jenže určitá logika, respekt k souvislostem a dobová důvěryhodnost by měly být zachovány. Pak se nemůže stát, že drak lidožrout vypadá jako hasič Soptík (O smoku wawelskim i krolewnie Wandzie) nebo že královna Wanda spáchá sebevraždu jen kvůli příkazu ke sňatku od posla německého vládce Rytygiera, kterému nedlouho předtím uštědřila tvrdou vojenskou porážku (O smoku wawelskim i krolewnie Wandzie). Posluha krále Popiela připomíná spíše anglického lokaje z Windsoru 19. století (Opowiesc o Popielu i myszach) a zásoby v komoře truhláře Piasta (O Piaste kolodzieju) záhadně, bez jakéhokoliv vysvětlení, neubývají. Ale to jsou spíše drobnosti, celkově všechny tři příběhy vypadají dobře, až roztomile (Rosinski kresbu často zinfantilňuje).
Jednoduše řečeno: U pověstí se ledasjaký logický nesmysl přejde mávnutím ruky a navíc se čtenář seznámí s kusem legendární historie našich severních sousedů. Takže ve výsledku – proč ne, ale pozor, konzumovat s rozmyslem!!
. První z nich vyšla v roce 1974, zbývající dvě o tři roky později. Jejich úprava byla poněkud netradiční, totiž – dvoujazyčná. Protože měly ve Spojených státech sloužit jako pomoc ve výuce jazyka a dějepisu dětí polských emigrantů, všechny texty v nich nalezneme jak polsky, tak anglicky. A to rovnou v bublinách, přičemž nejrozšířenější světový jazyk je pro snadnější orientaci vytištěn černě a polština modře. Možná odtud pochází Rosinského záliba v bublinách zasahujících do dvou sousedících obrázků, jelikož je možné je takto zvětšit a umístit do nich více textu (nehledě na to, že to vypadá velice efektně). Jelikož sešity byly úspěšné, objevily se postupně v dalších jazykových mutacích: francouzské, německé a sovětské (v SSSR to byly jedny z prvních komiksů vůbec).
. Letos na jaře je v jednom knižním souboru pod názvem Legendy polskie vydalo nakladatelství Egmont Polska jako 500. titul ve své edici Klub Swiata Komiksu. V řadě Klasika polského komiksu se tak ocitnul po boku takových legend jako Kajtek a Koko, Funky Koval či Tytus, Romek a Atomek. Jazyková variabilita knihy společně s docela nadstandardní úpravou (tvrdá obálka, barevný tisk na lesklé křídě, vázaná vazba – k dokonalosti chybí snad už jen záložka) a volbou tématu (prezentace polského státu a jeho historie) dělá z polských legend vzorovou ukázku polského komiksu a ideální dárek pro zahraniční přátele. Jistě, vylepšit by se dala spousta věcí (např. doplnit anglický překlad medailónků tvůrců, odborný text zasazující pověsti do reálného dějinného kontextu, předmluvu atd.), ale i tak se jedná o reprezentativní dílo nadprůměrné redakční úrovně, kterým bychom se mohli jen inspirovat (nabízejí se třeba Obrázky z českých dějin a pověstí).
. Horší už to je s vlastní náplní knihy, i když se pro ni najde řada omluvenek. Především musíme brát v potaz, že zde prezentované polské pověsti se – při vší úctě a sebekritice – s těmi českými nemohou příliš poměřovat (ať hloubkou či rozsahem). Dále nesmíme zapomenout na dobu vzniku – polovinu 70. let. Barbara Seidler už tak neměla k dispozici námětově nijak silný materiál a když ho navíc přetavila do scénáře poplatného schématům své doby, tj. natáhla, rozmělnila, napěchovala texty a patřičně sterilizovala, výsledek nemůže být nijak valný. K tomu přidejme Rosinského kresbu, která sice vůbec není špatná, avšak podvědomě ji budeme stále srovnávat s „thorgalovským“ standardem a nutně proto nepůsobí nijak mimořádně. Rosinski však už zde ukázal, proč o pár let později získal záplavu cen za Thorgala: ctí smysl pro detail i celek, skvěle udržuje atmosféru, tempo a dynamičnost, akční scény jsou srozumitelné. Nevyhne se však bohužel určitému . posilování naivity, která z obrázků čiší od první do poslední stránky. Což by u pověstí nemusel být problém, jenže určitá logika, respekt k souvislostem a dobová důvěryhodnost by měly být zachovány. Pak se nemůže stát, že drak lidožrout vypadá jako hasič Soptík (O smoku wawelskim i krolewnie Wandzie) nebo že královna Wanda spáchá sebevraždu jen kvůli příkazu ke sňatku od posla německého vládce Rytygiera, kterému nedlouho předtím uštědřila tvrdou vojenskou porážku (O smoku wawelskim i krolewnie Wandzie). Posluha krále Popiela připomíná spíše anglického lokaje z Windsoru 19. století (Opowiesc o Popielu i myszach) a zásoby v komoře truhláře Piasta (O Piaste kolodzieju) záhadně, bez jakéhokoliv vysvětlení, neubývají. Ale to jsou spíše drobnosti, celkově všechny tři příběhy vypadají dobře, až roztomile (Rosinski kresbu často zinfantilňuje).
Jednoduše řečeno: U pověstí se ledasjaký logický nesmysl přejde mávnutím ruky a navíc se čtenář seznámí s kusem legendární historie našich severních sousedů. Takže ve výsledku – proč ne, ale pozor, konzumovat s rozmyslem!!
