Na první pohled oceňuji tento výtvor zvoláním jedné nejmenované robotí celebrity „bylo to tak strašné, že jsem z toho málem dostal rakovinu“. Na ten druhý, související s větší dávkou tolerance, s uznáním, že nejsem cílová skupina, s nutkavou potřebou jiného bílého prášku po přečtení, a s obdivem k tvůrčí práci, říkám... ano, budiž.Ke konci minulého roku byla částečně vyslyšena dlouholetá touha komiksových čtenářů a zájmových skupin orientujících se na asijskou kulturu z internetových auditorií po vydání manga komiksu. Hned dvě nakladatelství Alpress a Talpress vrhla na trh několik titulů. Talpress vydal korejskou odnož mangy tzv. manhwu – romantickou fantasy Deník pána démonů 1-3 a Královnin rytíř 1-3. Ač korejské, tyto komiksy ve svém subžánru mohou trochu zaplnit mezeru na trhu i v duších mangachtivých čtenářů. Alpress vyrukoval s produkcí amerického vydavatelství Tokyopop, která vydává japonskou mangu, korejskou manhwu i vlastní mangoidní věci v angličtině. Tak se čtenáři dočkali komiksové podoby dnešního celosvětového fenoménu Warcraft (zatím dvou dílů) a prvního dílu americké autorky a kreslířky Amy Reeder Hadley jménem Kočičí zlato, kresleného ve stylu manga. A tak nezbývá než konstatovat, že na tu opravdovou mangu, pomineme-li v zapomnění zapadlého, ale perfektního a vtipného spratkovitého posledního dinosaura na zeměkouli Gona (Calibre), si budeme muset ještě nějakou dobu počkat.
Nemá to ještě za sebouAle rychle zpátky ke Kočičímu zlatu. Autorka Amy Reeder Hadley vystudovala pedagogiku, a mezi její zájmy patří zpěv, návrhářství a kreslení. Nicméně se zatím nevrhla na výchovu americké mládeže, ale na vykreslení středoškolského života. Příběh jejího premiérového autorského dílka se tedy odehrává v prostředí, které dobře zná – ve škole. Nejoblíbenější koníček hlavní hrdinky, hned po odhalování pitomců mezi mužskou populací středoškoláků, je oděvní návrhářství – že by tak trochu autobiografie?
První díl ze tří plánovaných (druhý je teprve k nahlédnutí na internetových stránkách Tokyopopu, třetí visí kdesi v nedohlednu) nám představuje Penny jako neúnavnou bojovnici za práva svých zadaných kamarádek a spolužaček. Bojovnici za právo nedělat ze sebe pometlo a loutku ze strany pubertálních, nevyspělých, pokryteckých a falešných spolužáků. Přitom sama lehce osamělá, s hlavou plnou závažných problémů, touží po svém vysněném příteli. O ději se nemá cenu příliš rozepisovat, téměř žádný tu není.
Žánrové zařazení drama / humor / romance je v tomto případě stejně plytké jako celý příběh. Tyto tři škatulky jsou zde totiž vyjádřeny dohromady asi na třech stránkách a ve třech větách: drama – smrt matky „někdy kdysi“, humor – chlupaté podpaží učitelky, romance – nesmělý první polibek ke konci. Mezitím spousta blábolů o tom (a pardon, že se pořád opakuji), jací jsou ti kluci pitomci, jak nic nestíhám, jak je mi občas smutno, jaké šaty navrhnout atd. Ze všeho nejvíc mi příběh připomenul kdysi téměř kultovní americký seriál Beverly Hills, ovšem v komiksové podobě nutně ochuzený o ty největší dramatické špeky a zvraty. Je třeba však podotknout, že ač na tzv. Bé Háčko každý nadával, druhý den po odvysílání dalšího dílu si lidi klepali na čelo a zároveň citovali nejlepší hlášky. Kresebně na tom autorka taky není zrovna nejlíp, veškerou svou tvůrčí sílu vyčerpala na obálku, zbytek, až na sem tam manga ksichtík, působí velmi odfláknutě.
Technické zpracování zcela odpovídá kvalitě a úrovní celého díla, občas nějaká chyba, nevyplněná bublina a opravdu halucinogenní rastrování. Jako bonus nám autorka představí tři opravdové, vlastním mozkem navrhnuté kostýmky. Ještě, že to má lord Versace za sebou, jinak by obrátil vlastní pletací jehlice však vy víte proti komu a čemu.
Přesto na závěr znovu podotýkám, přes veškerý cynismus zde vyjádřený, že nepatřím, jak už jsem zmínil, mezi cílovou skupinu, pro niž byla tahle publikace stvořena a vydána. A dokážu si i dokonce představit, že si Kočičí zlato (stejně jako svého času zmíněné Beverly Hills) své fanoušky najde.
