Když se předělává William Shakespeare, ať už v jakémkoli médiu, jsou jenom dvě možnosti. Perfektní zážitek nebo naprostý propadák. Když se nahlas řekne Macbeth, zbývá už možnost jenom jedna.
Co si budeme nalhávat, drama a divadelní kultura vůbec jsou v dlouhodobém stádiu recese. Přibývají nová atraktivnější média a zájem o světové klasiky žánru klesl až na úplné dno. Oproti tomu komiks se pomalu vzmáhá ze století nedůvěry a předsudků, a stává se stále populárnějším, zejména u mladších generací. A asi tím nejprostším nápadem, jak přiblížit čtenářům dílo světových klasiků, je přepracovat ho právě do komiksu.
Dnes budeme mluvit o legendárním Shakespearovu Macbethovi, jehož prokleté jméno nosí smůlu všem divadelníkům, kteří se ho jen odváží vyslovit. Otázka je, jestli totéž platí i o komiksu...
Pro fanoušky Shakespeara jenom zmíním, že tentokrát nebyl použitý žádný z oficiálních dříve publikovaných překladů, a že o převedení do českého jazyka se postarala dvorní překladatelka nakladatelství Grada Publishing, Irena Petra Nováková.
O manga zpracování Romea a Julie jsem se zmínil dosti pochvalně, a to i navzdory tomu, že mangu z duše nenávidím a ani z laického úhlu pohledu nejdou Shakespearova klasická dramata s japonskou kresbou vůbec dohromady. Důvod, proč nejslavnější dvojice milenců dostala dobré hodnocení, je prostý. Živost postav a emoce. Dnes tady máme extrém zcela opačný.
Ačkoli ilustrátor Naresh Kumar odvedl dobrou práci co se týče zasazení do dobových reálií, samotné postavy ve mně zanechávají pocit, jako bych se procházel muzeem voskových figurín. V žádném případě bych se neoznačil za nepřítele realističtější kresby. Ale zkuste si vybavit svůj poslední večírek s přáteli, a tu hrůzu, když jste na internetu objevili fotky své maličkosti, které se tak nějak úplně nepovedly. Přesně takto se tváří většina aktérů.
V neposlední řadě bych očekával také jiné barvy, než jásavou paletu teplých letních odstínů. Kumar svoji kresbu nevystylizoval a nezobrazil Macbethův středověk jaký skutečně byl, tedy jako krutý, krvavý a špinavý. Vybral si velmi staromilský a nedynamický styl, který nedokážu označit jinak než slovem nudný. Popravdě můžu říct, že jsem snad v životě neviděl nudnější souboje a brutální vraždy, u kterých bych pomalu usínal.
Ti z vás, kteří mě už trochu znají, dobře vědí, že bych všem vypravěčským monologům nejraději postavil malý koncentrační tábor. Pokud se už autor odhodlá vměstnat do komiksu špalek textu, který osvětluje děj, svědčí to o jeho naprosté neschopnosti nebo čirém zoufalství. I Macbeth je protkán řadou drobných poznámek, které neslouží ničemu jinému, než aby čtenář pochopil kontext. Jako by nestačilo elegantně vysvětlit situaci obrazem nebo několika krátkými větami v dialogu.
Z nějakého nepochopitelného důvodu se do příběhu vloudily i bubliny, které označují jednotlivé scény a dějství. Chvílemi jsem tak pochyboval nad tím, jestli čtu skutečně komiks nebo ilustrovaný scénář.
Teď k té lepší stránce. Třebaže je komiksový Macbeth setsakramentsky osekanou verzí Shakespearova originálu, odbočku od předlohy jsem nenašel žádnou. Je pravda, že následkem zkrácení textu se některé scény scvrkly na titěrné minimum, zejména moje oblíbená pasáž se dvěma vrahy. A také je pravda, že motivace bohyně Hekaté se v porovnání s původním textem tak trošku ztrácí v mlhách.
Nicméně navzdory zmiňovaným nedostatkům zůstal Macbeth téměř nedotčen. S tím samozřejmě přichází i otázka, jestli je zmiňovaný komiks skutečně zjednodušenou a lehčí verzí legendární předlohy, kterou tak pomůže přiblížit mladšímu a náročnějšímu publiku. Podle mého názoru nikoli. Říkám to vážně nerad, ale komiks je tak věrný předloze a tak vizuálně neatraktivní, že jeho četba je stejně hutná a těžká, jako u samotného originálu.
Jen stěží si tak dokážu představit, že bych ho dobrovolně otevřel podruhé. Tak trochu přemýšlím, kdyby se použil název „Skotská hra“, jestli by to nedopadlo líp...
