Celé dílo je prodchnuto symbolikou (zdali hlubokou, to už ponechme na čtenáři) – a to včetně vizuální stránky postav. Například vzhled zmiňovaného Jina Lee (neboť to je on, koho si lze tak snadno splést se ženou), jednoznačně evokuje roli matky a rozhodného vůdčího charakteru, který rodina postrádá. Samo vůdcovství je naopak ve Fantasmě ztělesněno symbolem kormidla, které má Jinovo alterego v erbu.
Co se týče psychologie postav, je zde patrná určitá zkratkovitost a modelovost - každá zastupuje určitý typ povahy, což je patrné (opět) zejména v případě Yuniných bratrů: rozhodnost a racionalita (Jin), dravost a bojovnost (Hyun), cit a přátelství (Beum). Totéž platí i o charakterech ostatních, snad s jedinou výjimkou - a tou je Kahyun Song, který prochází dějem jako nepostižitelný kus kamene a ke všemu, stejně jako rytíř Rieno, přistupuje s chladnou lhostejností.
From Czech with Love?
Co se týče technického zpracování české verze, a zejména překladu, je nutné zmínit jeden z hlavních nedostatků. Citoslovce byly ponechány ve své původní podobě. Ano, může to znít jako obyčejné rejpalství, zvláště, když v mnoha situacích lze jejich význam odvodit ze situace a hranatou asijskou hatmatilku nahradit českými ekvivalenty, ale jak si má nebohý čtenář vyložit přeškrtnutý hranol nad hlavou projíždějícího chlapce či Yuniných spolužáků? Stejná situace panuje i u názvů knih, jejichž čtením si hlavní hrdinka krátí dlouhou chvíli. Vůbec v textech vyskytujících se mimo dialogy panuje nevyváženost - občas je překlad český, jindy je znění originální a tu a tam na čtenáře vykoukne útržek angličtiny. Jako by bylo příliš těžké zacházení s textem sjednotit, což je obzvláště velká škoda. Zvláště, když crwácký Usagi Yojimbo ukázal, že to jde.
Další úchylkou překladu se ukázalo být (především ve třetím díle) až nadužívání slova „kretén“. Ač se třeba jedná o věrný a doslovný překlad, neškodilo by rozšíření o více variací, zvláště když spojení „ten rychlý kretén“ zní opravdu směšně.
Závěrečnou otázkou tedy je, za co vlastně Královnina rytíře považovat. Je to ona přeslazená limonáda? Očividně ano. To ovšem ještě neznamená, že by se jednalo o nesmyslnou romantickou slátaninu. Královnin rytíř je specifickým (a po literární stránce povedeným) druhem příběhu pro specifického čtenáře (což ostatně platí o všech komiksových subžánrech), takže máte-li mladší, romanticky laděnou sestru, nebo jste-li sami mladší, romanticky laděnou sestrou, pro Královnina rytíře ve své (či její) knihovničce místo určitě najdete. Nejste-li ani jedno ani druhé, a naopak hltáte krvavé cynické Ennisovy řežby (ale upřímně řečeno pochybuji, že se sem někdo takový článkem propracoval), hodně rychle utíkejte. Jinak si budete muset po přečtení Královnina rytíře spravit chuť nějakým Punisherem či alespoň zastřelením několika roztomilých malých kachniček.
P.S. I Love you!
Co se týče psychologie postav, je zde patrná určitá zkratkovitost a modelovost - každá zastupuje určitý typ povahy, což je patrné (opět) zejména v případě Yuniných bratrů: rozhodnost a racionalita (Jin), dravost a bojovnost (Hyun), cit a přátelství (Beum). Totéž platí i o charakterech ostatních, snad s jedinou výjimkou - a tou je Kahyun Song, který prochází dějem jako nepostižitelný kus kamene a ke všemu, stejně jako rytíř Rieno, přistupuje s chladnou lhostejností. From Czech with Love?
Co se týče technického zpracování české verze, a zejména překladu, je nutné zmínit jeden z hlavních nedostatků. Citoslovce byly ponechány ve své původní podobě. Ano, může to znít jako obyčejné rejpalství, zvláště, když v mnoha situacích lze jejich význam odvodit ze situace a hranatou asijskou hatmatilku nahradit českými ekvivalenty, ale jak si má nebohý čtenář vyložit přeškrtnutý hranol nad hlavou projíždějícího chlapce či Yuniných spolužáků? Stejná situace panuje i u názvů knih, jejichž čtením si hlavní hrdinka krátí dlouhou chvíli. Vůbec v textech vyskytujících se mimo dialogy panuje nevyváženost - občas je překlad český, jindy je znění originální a tu a tam na čtenáře vykoukne útržek angličtiny. Jako by bylo příliš těžké zacházení s textem sjednotit, což je obzvláště velká škoda. Zvláště, když crwácký Usagi Yojimbo ukázal, že to jde. Další úchylkou překladu se ukázalo být (především ve třetím díle) až nadužívání slova „kretén“. Ač se třeba jedná o věrný a doslovný překlad, neškodilo by rozšíření o více variací, zvláště když spojení „ten rychlý kretén“ zní opravdu směšně.
Závěrečnou otázkou tedy je, za co vlastně Královnina rytíře považovat. Je to ona přeslazená limonáda? Očividně ano. To ovšem ještě neznamená, že by se jednalo o nesmyslnou romantickou slátaninu. Královnin rytíř je specifickým (a po literární stránce povedeným) druhem příběhu pro specifického čtenáře (což ostatně platí o všech komiksových subžánrech), takže máte-li mladší, romanticky laděnou sestru, nebo jste-li sami mladší, romanticky laděnou sestrou, pro Královnina rytíře ve své (či její) knihovničce místo určitě najdete. Nejste-li ani jedno ani druhé, a naopak hltáte krvavé cynické Ennisovy řežby (ale upřímně řečeno pochybuji, že se sem někdo takový článkem propracoval), hodně rychle utíkejte. Jinak si budete muset po přečtení Královnina rytíře spravit chuť nějakým Punisherem či alespoň zastřelením několika roztomilých malých kachniček. P.S. I Love you!
