Kdysi pradávno, jsem si o Freemanovi četl profil ve Score. A už tenkrát jsem byl lapen :o). Proběhla objednávka, chvilka čekání a je to doma...
První kniha Crying Freeman - Plačící drak představuje nájemného vraha jednoho z klanů čínské mafie. Jmenuje se Jó Hinomura a zabíjí pro klan Sto osm draků. Vždycky to tak ale nebylo, byly časy, kdy býval uznávaným hrnčířem. Na jedné ze svých vernisáží ho ale potkal osud a vehnal ho do spárů Sto osmi draků. Jejich vůdci na něm trochu zapracovali a pomocí hypnózy ho mohou ovládat. 
To z vás samo sebou neudělá elitního zabijáka, to nejdůležitější je pořádně drsná kérka. Ale né, to nejdůležitější je trénink. Právě díky tréninku se z Jó Hinomury stává Freeman (toto jméno mu bylo vybráno, protože neustále touží po svobodě) a s první vraždou i právoplatným členem klanu. A konečně dostane tu epesní dračí kérku :o). Tohle všechno ale dělá proti své vůli a tak to jediné, co si z vlastní vůle může dovolit, jsou slzy. Slzy lítosti po každé dokonané vraždě. Zrodil se Freeman - Plačící drak.
Jeden výstřel, jeden mrtvý – to je pravidlo sniperů. Zabijáci čínské mafie to mají podobné: každý kdo uvidí vaši tvář, musí zemřít. Jednoduchý jak facka Heleny Růžičkové. A nebyl by to život, kdyby tohle všechno nezkomplikovala láska. Mladá dívka Emo Hino se náhodou stala svědkem vraždy, kterou vykonal právě Freeman. Na první pohled se do něj zamilovala a už od začátku je jasné, že ono zmiňované pravidlo bude porušeno a jak to vlastně bude všechno pokračovat.
I když by se příběh, který stvořil Kazuo Koiko, mohl zdát jednoduše prostý, rozhodně tomu tak není. Nebudu to tady porovnávat s Tarantinovým Kill Billem (to je nesmysl), spíš mě napadá Kmotr. Asijský kmotr říznutý Scarfacem. Jde o příběh ze zločineckého podsvětí, vyřizování účtů mezi klany, boje o moc. To vše zabaleno do úhledného krvavého balíčku s vůní sexu. Jistě, že v době svého vzniku (1986) byl Freeman – Plačící drak, daleko kontroverznější, než by se mohlo nynějšímu otrlému čtenáři zdát. Nicméně, stále tu najdete hodně krvavé akční momenty, stejně tak jako odvážné sexuální scény. A také jistý, pro Evropana, pokřivený pohled na čest a morálku, ale to už je u Japonců jakýsi standard.
Co ale jisto jistě standard není, je kresba, kterou obstaral Rjóiči Ikegami. Akce se nese ve filmovém duchu, neexistuje žadné zjednodušování obličejů, žádné přeskakovaní v ději, dokonale precizně vykreslené postavy, ale i do detailu vypiplané město. Jde si taky všimnout jistou fascinací těla, některé pozice jakoby vypadly ze starých kulturistických magazínů (alá Steve Revees). Což samozřejmě není špatně, právě naopak, vypadá to skvěle.Co se týká nějakýho vlastního pocitu z Plačícího draka, tak mi v určitých pasážích přijde zbytečně natahovaný (ale to tak mangy bývají) a když pominu docela netradiční čtení zprava doleva, tak i určitý retro styl – ono těch cca 25 let od jeho vzniku je docela znát. Každopádně se na těch 420 stránkách určitě nebudete nudit. Já se teda bavil. Uvidíme, jak si povede uplakánek dál.
Scénář: Kazuo Koike
Kresba: Rjóiči Ikegami
Překlad: Ľudovít Plata
Vydalo nakladatelství Crew v roce 2011
