Na pultech se objevilo třetí pokračování Crying Freemana – Plačícího draka, je tudíž potřeba mrknout se mu pod fólii. Na konci druhého dílu si to chtěl s Freemanem a vůbec celým klanem 108 draků, vyříkat klan Africký kel. Na začátku třetího dílu je z Freemana Zohan kadeřník.

Ne nebojte se, nezbláznil jsem se ani já ani tvůrci. Prostě jde jen o další kamufláž mistra převleků. A je jisté, že nejlépe jde zničit organizaci protivníka infiltrací a tvrdým úderem zevnitř. Lépe řečeno několika tvrdými údery, pod nimiž měkne i vůdkyně Afrického klu. Přesně tak to totiž dělá Freeman.
Aby to nebylo až tak jednoduché, je Freeman obdarovám mečem Muramasa. Asi se to nezdá jako nějaký velký problém, ale je nutné vědět ze Muramasa je démonický meč, který přináší smůlu a smrt každému, kdo ho vlastní. Navíc je to meč, kterého se nejde jen tak jednoduše zbavit, vždycky si najde cestu zpět k vám. Něco jako nechtěný dárek k Vánocům.

Aby Freemana tohoto prokletí zbavila, přijala tento “dar“ jeho manželka Hino alias Tygří orchidej. Ta se rozhodne udobřit si a ovládnout zlovolného ducha meče. Vydává se tedy do Kowloonu, chudinské čtvrti která oficiálně neexistuje, trénovat u mistrem meče Gokena Išidy.

Zatímco Hino trénuje s mečem, na Plačícího draka se řítí jeho dosud největší protivník, přes dva metry vysoký obr Tóguko Ošo. Loutka v rukou starých Freemanových známých...
Tak mi připadá, že čím vyšší pokračování, tím úchylnější motivy do nás Kazuo Koike šije. Nepozastavuju se už na všudypřítomnou nahotou a sexem, docela jsem ale čuměl, když se při manželském sexu mezi Freemanem a Hinou v bazénu z ničeho nic připojí jejich prostorově výraznější “sestra“ Paj ja šan. Trochu lacině pak na mě působí neustálé okouzlení ženských hrdinek samotným Freemanem, výkřik typu: „asi se udělám“ během transfůze krve Freemanovi je už trochu moc. S tímhle se prostě musíte srovnat, možná si scénárista Koike plní nějaké svoje fantazie (možná moje závist :o))...kdo ví s čím příjde příště.

Rjóči Ikegami si tentokrát moc krásně pohrál se souboji s mečem, to je opravdová lahůdka, to jsem vážně čuměl a moc jsem si to užil. Souboj s Tógukou Ošou na stránkách skvěle odsejpá, že nadšením ani nestačíte otáčet stránky.
Sice ve třetím Freemanovi opět nenajdete nic nového, nic extra zásadního (teda kromě nahých těl, vymazlených Freemanových póz a krvavých soubojů), ale koho to zajímá. Tohle je klasická old school manga pro odrostlejší čtenáře, které dokáže udržet pozornost a hlavně navnadit na další díl... a já se zase těším.
Scénář: Kazuo Koike
Kresba: Rjóiči Ikegami
Překlad: Ľudovít Plata
Vydalo nakladatelství Crew 04/2012