První věc, na kterou je třeba upozornit, je fakt, že manga se tradičně čte odzadu. Tudíž i pořadí četby jednotlivých panelů a bublin je opačné. Pokud knihu otevřete na první stránce, najdete upozornění na tuto anomálii a vysvětlení co a jak číst. Ale žádný strach, dá se na to velice rychle zvyknout a jen co se pohroužíte do děje, nebudete to vůbec vnímat. Storyline je poměrně jednoduchá – teenager se zvláštní schopností vidět a vnímat duchy se setkává s dívkou, jejímž posláním je být tzv. sběračkou duší. Ta se ho následně pokusí zasvětit do svých úkolů a přesvědčit ho, aby jí začal pomáhat.
Samotný příběh poměrně rychle odsýpá, jen je nutné se trochu zorientovat v postavách a v japonských jménech, které cizinci jistě dost splývají. Můžete se těšit na spoustu akce, soubojů i poněkud napínavých až strašidelných situací - například boje s vyvrheli světa duchů, kteří se v knize nazývají Hollow a mnoho dalších. Nutno upozornit, že pro někoho možná bude té akce přespříliš, pokud ale člověk chce mangu číst dlouhodobě, musí si zvyknout na lehkou „přeplácanost“ a kýčovitost příběhů. Japonci se těmito atributy koneckonců vyznačují i v jiných oborech své činnosti, a proto bychom měli zahodit své evropské konvence a u četby se zkrátka bavit.
Jednotlivé postavy jsou velmi dobře vykreslené a žádná z nich mi nebyla čistě sympatická nebo pouze nesympatická. Zkrátka se jedná o naprosto přirozený mix lidských vlastností tak, jak ho známe i ze skutečného života. Postavy, zejména pak dívky, jsou velmi emotivní, neustále ječí, poskakují, sní, pláčou a radují se, což někdo bude jistě chápat jako otravné a někdo jako roztomilé. Hlavní hrdina Ičigo Kurosaki je pak lehce pubertálním floutkem, který v průběhu děje nalezne ve vlastním nitru odvahu i chuť nezištně pomáhat. Díky těmto vlastnostem mi byl již v dobré polovině komiksu celkem přijemný. Velmi dobře se doplňuje se svým dívčím protějškem – Rukiou Kučiki, která je konzervativnější a velice oddaná svému poslání.
Komiks je od začátku do konce extrémně čtivý, já sama ho přelouskala během několika cest metrem. Někdy se mi dokonce stalo, že jsem nemohla odtrhnout zrak ani ve své cílové stanici, což se nejspíš každému z nás stává spíše výjimečně. Děj je jednoduchý, ale chytrý, nadpřirozené prvky nepůsobí rušivě a zároveň máme možnost nahlédnout do světa duchů a posmrtného života jinak, než jak nám to podává naše kultura.
Abych ale jen nechválila – i taková bomba, jakou Bleach bezesporu je, nepostrádá jisté vady na kráse. Nejpodstatnějším minusem pro mě bylo poněkud málo podnětných dialogů. Možná by se hodily lepší popisy situací, více informací o postavách nebo bližší vykreslení některých vztahů. Na tento problém navazuje časté plýtvání místem. Některé panely nejsou ničím jiným, než změtí nerozpoznatelných tvarů a čar, což je podle mého naprosto zbytečnou vycpávkou v jinak perfektním příběhu.
Kresbu připisujeme autorovi příběhu – Tite Kubovi. Je mi sympatické, pokud autor sám komiks i kreslí, vyžaduje to více různých talentů v jedné osobě, což sama velice obdivuji. Jelikož nejsem největší znalec mangy pod sluncem, mohu pouze říci, že na kresbu se dobře dívá, je obstojná a pomáhá vyprávěnému příběhu. Postavy vypadají přirozeně, daří se i dobré vykreslení grimas a různých výrazů tváří. Stejně tak se mi moc líbilo pojetí nadpřirozených postav, které jsou správně pokřivené a děsivé.
Celkově musím Bleach hodnotit kladně, neboť mě strhl jako máloco v poslední době. Proto bych každému doporučila začít tento komiks číst již od prvního dílu – jedná se o skvělé odreagování a svěží vítr v záplavě západních komiksů. A pokud hodláte s mangou teprve začít, je to nepochybně báječný start. Na druhou stranu kdo nesnáší nekoherenci, přehnaně emotivní scény a zmatek v ději i postavách, ruce pryč.
