I tentokrát se Usagi bude muset rozloučit se svým měšcem, protože nás čeká další setkání s oportunistickou Kitsune a drsným subzáporákem, který OPRAVDU nesnáší festivaly, protože přes ty davy lidí nevidí na komainu (sochu psa) a nebojí se tuhle hlášku použít hned dvakrát po sobě. A mimo jiného se obligátně dočkáte i několika dalších starých známých, které nebudu prozrazovat.Asi není žádným tajemstvím, že Sakai miluje japonskou kinematografii, a že se její nemalá část promítla i do jeho tvorby. Mezi nejznámější patří filmy Zatoichi (inspirace pro slepého prasečího šermíře Zato-Ina), Vlk samotář a mládě (kozel Yagi a jeho syn Gorogoro) a v neposlední řadě obávaný japonský maskot - Godzilla. Jestli jste filmovými fanoušky a starou klasiku od společnosti Toho znáte nazpaměť, stoprocentně si tuhle knížku zamilujete. Nejen, že se samotná Godzilla zjeví hned dvakrát (i když pokaždé v trošku jiné podobě), ale v jedné bitvě si to rozdá i se samotnou Gidorou.
Na cestách s Jotarem sestává z pěti krátkých ucelených příběhů a jednoho velkého trojdílného dobrodružství nazvaného Sumi-e, kde se dozvíme, k čemu byl Jotarovi jeho šťastný šuriken vypáčený z lebky ninjovské stařenky. Tímhle jednoduchoučkým motivem je provázán první i poslední příběh celé knihy, a popravdě jsem byl lehce zklamán, když jsem narazil na pověstné „to be continued“.
Ačkoli jsem si zprvu říkal, že výměna hrubiánského nosorožce Gena za Usagiho nezvedeného synka nebude fungovat, musel jsem nakonec s potěšením konstatovat, že jsem se hluboce mýlil. Jotaro je snad první dětská postava v dějinách, která i přesto že je zbrklá, naivní, tvrdohlavá, a navíc přemůže v souboji i průměrného dospěláka, tak z nějakého důvodu nepůsobí otravně. Nejenom, že příbuzenská chemie přinesla do Usagiho příběhů nový vítr, ale ještě díky ní můžeme s chutí pozorovat, jaký byl náš hrdinný ušák, když byl ještě malý králíček.
Na cestách s Jotarem obsahuje skvělou porci napětí, mystiky a jen stopové prvky ninjů, jejichž zdlouhavé politické komploty jsem neměl nikdy v lásce. Sice už tak úplně netuším, nakolik stále platí obálkou proklamované prohlášení „Mistrovská adaptace samurajských legend do komiksové podoby“ a nakolik si sám Sakai příběh vyfabuloval, ale popravdě je mi to úplně jedno. Myslím, že si (již!) osmnáctá kniha s Usagim tohle hodnocení zaslouží, a to i přesto, že v ní není Gen.
