Ačkoli Bažináčův život není příliš dlouhý, stačil za něj prožít mnoho dobrodružství, většinou nepříjemných. Setkal se s mnoha zvláštními lidmi i s bytostmi, které nebyly lidské ani trochu. A nyní, po Constantinových systematických přípravách a temných výpravách v předchozím díle, se Bažináč konečně dočká odpovědí. Nejen to, je doslova v samém centru dění. Jeho úkol však není zrovna záviděníhodný. Má zabránit apokalyptickým cílům tajného čarodějného spolku Brujeríe, vražedných Indiánů z Jižní Ameriky.
Rostlinné tělo hlavního hrdiny kdysi bývalo Alecem Hollandem, nyní se jako Bažináč vydává do války. Co na tom, že nikdo pořádně neví, co proti nim stojí a jak s tím bojovat? Co na tom, že v nastávajícím souboji nikdo nezná svou roli? Bažináč přesto začne stavět armádu: Constantin, Deadman, Cizinec, Etrigan, Spectre a další bytosti z nebe i pekla se společně postaví proti hrozivé síle, kterou chce Brujería probudit. To samozřejmě není všechno. Bažináčovo sebepoznání se opět začne prohlubovat. Zjistí, že existuje více bytostí, se kterými má společné kořeny (doslova). A také že jeho schopnosti mohou sahat dál, než si kdy dokázal představit. Rostlinný kruh se uzavírá…
Další počin zelené ságy Alana Moorea rozhodně svoje příznivce nezklame a určitě si získá řadu dalších fanoušků. Opět se nám představí květinový hrdina, kterého máme tendence škatulkovat jako ochránce, bojovníka se zlem, skoro superhrdinu. Avšak pozor! Bažináč jde do boje jen když musí a ne zrovna rád. Občas by se dalo dokonce říci, že se ke všem těm odvážným činům připlete náhodou, trochu z donucení, jen aby měl klid. I tak Hejno vran přináší dostatek akce. Čtenář proplouvá s husí kůží skrze sedm hororových příběhů až k finále, které Vás nechá bez dechu, sotva stíháte otáčet strany. Nejzajímavější je ale podle mě sledovat, jak se Moore noří hlouběji a hlouběji do Bažináčovy mysli, jak pomalu osvětluje jeho schopnosti a budoucnost. Je třeba vzít v potaz, že tenhle kříženec rostliny a člověka tu ještě nebyl, jakkoli jsme si na něj již zvykli.
Proto je každý díl Bažináče něco jako další studie o dosud nepoznaném druhu (ne)umělé inteligence, nové formě života. Zvláštní atmosféra spirituality a nadpřirozena se téhle série drží a dává ji něco, co jinde nenajdete.
...and now SwampThing completely different!
Alan Moore je znám především díky komiksu Watchman – Strážci. Všechny jeho práce jsou zajímavé tím, že ačkoli se drží pravidel výstavby komiksu, zároveň ji neustále nabourává. Čtenář nikdy neví, co od něj může čekat. Ať už se to týká anarchistického V jako Vendetta nebo lehce pornografických Ztracených dívek. Je trochu nuda po sté říci, že Mooreovy knihy jsou unikátní, bohužel je nutné toto klišé zopakovat ještě jednou.
Tenhle ekologický horor je další zářivou přehlídkou Mooreových schopností. Chvíli se smějete, chvíli se bojíte a když tuhle knihu dočtete, nemůžete se ubránit filozofickým úvahám o konci života i světa. Moore zkrátka dává komiksům nezvyklý nádech a rozhodně je jedním z autorů, díky kterým se začalo měnit povědomí o komiksu jako o něčem „co je jen pro děti“. Naopak, drtivá většina jeho knih není pro každého a aktuální Bažináč to jen potvrzuje.
Hejno vran je již čtvrtou knihou o Bažináči, která v Česku vyšla. Bažináč pochází z dílny Lena Weina a Berni Wrightsona, kteří ho vytvořili roku 1971. Tenkrát to nebyla nijak výjimečná série, dokud si ho ovšem nezval do parády Alan Moore. Vznikl tak postmoderní komiks s hororovými i přírodními prvky o stvoření, které snad někdy bývalo člověkem. Není snadné toto dílo sledovat. Má v sobě trochu detektivky, hodně spirituality, psychologickou hloubku. Najdete v něm takové libůstky jako tanec mrtvých, halucinogenní plody čerstvé přímo od Bažináče, nekrofilii i samozvané proroky a vrahy. Co chtít více?
Pokud jde o výtvarnou stránku, je opět do detailů vybroušena, jak už to u Moorea bývá. Nedovolí, aby scénář „pokazila“ nedokonalá kresba. Ze začátku není nijak ohromující, ale rychle se jí stane. Obrazy močálů i pralesů jsou prokresleny do nejmenších detailů, stejně tak Bažináč, který nám předvede hned několik svých podob. Vizualista napomáhá strašidelné atmosféře i díky temným barvám, které dominují. V případě této knihy mi přijde ještě nutnější, aby byla obrazová stránka perfektní. Obsahuje totiž tolik fantaskních obrazů přírody, lidí i nejrůznějších bytostí, že by byla vážně škoda, kdybychom si je neužili v té nejlepší kvalitě. Výstavka démonů všech barev i tvarů je vážně něco.
I mřížka stránek je zajímavá, na první pohled chaotická a divoká. S typickým rozložením se zde nesetkáte, panely se překrývají, mění, splývají jeden do druhého. Na druhou stranu vše dává naprostý smysl, ostatně stejně jako příběh. Je to prostě skvěle fungující a vyvážená kompozice.
Je ale třeba se trochu připravit na zamilované scény Bažináče a jeho přítelkyně, které vás nemusí přímo šokovat, ale ani se vám nemusí zrovna líbit. Co také občas naštve je neukončenost příběhů. Po dočtení kapitoly vlastně vůbec nevíte, co, jak nebo proč se dělo. Nudit se rozhodně nebudete, ale některé pasáže jsou až příliš filozofické. Bažináč nakonec dospěje k poznání, bohužel čtenáři se pokaždé toto nepoštěstí.
Komiks by si zasloužil i plné hodnocení, je to zajímavý, originální příběh. Ač primárně horor, je dostatečně akční a inteligentní, aby čtenáře upoutal. Veškeré jednání stojí na nadsmyslovém zážitku. Příběh každopádně pěkně protáhne vaši představivost, potrápí nedočkavé a zamotává ve světě, který je sice dost šílený, ale vlastně docela lákavý.
