Podivná místa obsahují dva dvoudílné příběhy, prvním z nich je Třetí přání. Hellboy chvíli pokecá s místním šamanem v Africe a pak prásk, je pod vodou, v hlavě zaražený zlatý hřebík. Zlatý hřeb do jeho hlavy? Inu, tři mořské panny požádají mořskou čarodějnici Bog Rúšu, aby jim splnila tři přání. Ta souhlasí pod podmínkou že zarazí zlatý hřeb do hlavy svého nepřítele. Když je pak navíc Hellboy spoután a uvězněn v hlubinách, jako by mu pomalu docházel dech.Druhým příběhem je Ostrov. Hellboy se osvobodí ze spárů, nebo spíš ploutví, čarodějky Bog Rúši a moře ho vyplaví u bezejmenného ostůvku. Ve vraku lodi se sejde u rumu se třemi námořníky. Trochu problém je, že jde o duchy tří námořníků. Jejich pitku ale překazí čarodějnice, která musí stůj co stůj odhalit Hellboyovi tajemný původ vzniku země, Bohů apod.
Jako bonusek uvidíme náznak o původu Hellboyovy kamenné ruky.Na posledních stranách nám ještě tvůrce Hellboye ukáže něco ze svého skicáře. Podivná místa jsou pravděpodobně na dlouhou dobu poslední výtvor, pod kterým je podepsán pouze Mike Mignola. Následující kniha Pražský upír má Mignolu pouze jako scénáristu. Škoda, od rozlučkového dílu Hellboye jsem čekal trochu víc. Po příběhové stránce je to tak půl na půl, protože Třetí přání je super. Jak celkovým vyzněním příběhu, tak super pointami samotných přání. Je to místy sice trochu zvrácené, ale nadmíru zábavné.
Trochu mi neseděla linie vztahu otec dcera. Že by měl Mike nějaký osobní trable s potomky?
Příběh má všechno, co má správný Hellboyovský příběh mít. To znamená monstra, obří bitky, kde se nádherně filetuje. A hlavně pointu, která musí pobavit. No a přesně tohle všechno, navíc zabaleno do tradiční potemnělé kresby, Tři přání mají. Na rozdíl od Ostrova.
Neříkám, že úplně všechno je tady špatně, ale příběh trpí jistým syndromem vyhoření. Člověk si to čte a čte a najednou se ztratí, tak začne znova. A pak zase neví, o čem je řeč.
A tak hledá a pátrá, co tím chtěl autor říct. Odvádí to pozornost, způsobuje pálení očí a následný spánek, což není dobře. V Ostrově mi chybí přímočařejší příběh, takový ten tah na branku. Pořád se o něčem plká, vše se balí do hávu tajemna a náznaků. Ale já jsem blbej, nechci u toho hluboce hloubat jako děda Lebeda. Chci trochu tajemna, trochu historie, trochu mýtů, to všechno promíchat a podávat tak, jak to bylo dřív v dobách Sémě Zkázy, Probuzení ďábla či Spoutané rakve.
K těmto klenotům se bohužel Podivná místa ani náznakem nepřibližují. Chybí mi tu pořádní protivníci, co něco vydrží. Monstra jsou fajn, ale jsou jen na jedno použití, to takový Rasputin nebo náckové, to je jiný kafe. 
Pořád je to dobře odvedená práce, ale chybí tomu prvotní nadšení. Jinak, co se týká zpracovaní knihy, nejde Comics Centru nic vytknout. Vázaná, sběratelská verze knihy potěší fandy, co chtějí mít doma něco víc než obyčejní konzumenti, pro které je připravena klasická levnější brožovaná verze.
Co je uvnitř, to už je věc druhá a tentokrát se červený hromotluk zastavil tak na půli cesty.
