
Svět českého scénáristy je drsný, krutý a nemilosrdný. Mladý autor si umí hrát se slovy tak, že čtenáře rychle ponoří do svého vyprávění. Na první pohled tu vzduchem létají složitá politická témata, jako třeba pásmo Gazy, Hamas, Severní Irsko, terorismus. Naštěstí se v tom člověk nemusí moc orientovat, stačí rozeznat dvě bojující strany mezi sebou a k tomu přidat třetího hráče, který sleduje své vlastní zájmy.
Scénárista nedopovídá řečené, mluví z prostředka, nedokončuje věty. Zázrak pak podle mě spočívá v tom, že jako celek to docela funguje, dá se v tom orientovat. Těch pár chybějících detailů a nejasných míst tolik nevyčuhuje do popředí, snad se tu počítá i s tím, že se nad tím mávne rukou, protože následuje důležitější záběr, jiný naléhavější děj.
Komiks na sebe hned v první kapitole Stroje na zabíjení prozrazuje, že není přístupný dětem a toto varování tu chybí, rovněž se sprostými slovy se tu setkáme také. Český autor Aleš Kot má i slušný smysl pro legraci sama ze sebe, když se v celé knize několikrát objeví i slovenská nadávka kokot. Dost by mě zajímalo, jestli něco podobného provádí i v anglické verzi.
Hlavní hrdina Edward Zero se nám předtaví jako chladnokrevný zabiják a špion, který zbytečně morduje i tam, kde to nebylo nutné. První oběť je ještě doprovázena sloganem "Vyhnout se obětem, pokud to bude možné," ty další už jsou bez jakýchkoli výmluv.
(odstavec se spoilery) Špion tu volí rychlé řešení, čímž zároveň dojde k prozrazení tajné mise. Místo toho, aby se pak zodpovídal z prozrazení a nekalých praktik, všechny svědky prostě zabije. Zavěrečným konstatováním na konci kapitoly, že zabil řidiče, se scénárista definitivně odkopal jako krvelačná nestvůra. Slogan o vyhýbání se obětem tu byl jen jako zástěrka podlého jednání. Autor se také inspiroval ve filmech a jiných komiksech. Na druhé stránce komiksu má jeden voják něco jako odhalené ocelové kosti na své ruce, což může připomínat nestvůru z Terminátorů. Po pár stránkách vyjde najevo, že inspirace byla také u Iron Mana.
Svět, který nám autor předkládá, je na první dotek docela přitažlivý. Sledujeme sebevědomého hlavního hrdinu, který zabíjí, umí manipulovat a lhát, aby ho nevyhodili z práce. A ono mu to prochází. Kdyby se takto choval každý, moc by nás tu po nějakém tom týdnu na světě už nezbylo. Špion totiž využívá toho, že se většina ostatních chová slušně, zatímco on porušuje co se dá. Ve světě, kde přežije jenom ten, kdo umí druhé rychleji zabít nebo sobecky zmanipulovat, by se žít nedalo.
Kresba první kapitoly je docela minimalistická, nepřehání to s detaily, vykresluje jen to důležité, jakoby ve zkratce. Coloring není vyloženě odfláknutý, přesto je z toho cítit, že se komiks může zhltnout v rychlosti. Zároveň musím vyzdvihnout práci s mimikou ve tvářích postav a také řeč těla. Rozhovor špiona s velitelem je jako živý. Rovněž grimasya šéfky v kanceláři při sexu, tomu říkám umění.
Skoro si říkám, že tvůrce pochopil, jak fungují nejčtenější bulvární média. Násilí, krev a sex, dobře protřepat, nemíchat. Úspěch se dostavil.
Když tu tedy shrnu, v první kapitole se mi nelíbilo, kolik nevinných lidí hlavní hrdina oddělal. Kresba zachraňuje počet bodů v hodnocení, kreslíř bravurně ztvárnil neverbální gesta a mimiku.
Hodnocení komiksu: 40 %
I v druhé kapitole se budou zabíjet nevinní. Bez soudu, bez důkazů. Nepochopil jsem, proč se tu mluví o agenturní kanceláři.
Nemohu upřít zajímavé nápady z výcviku špionů. Drsné metody však nepřipomínají nic z civilizovaného světa. Edward Zero nemůže být tajným agentem státní služby. Takhle mohou vychovávat své kandidáty jen krutá mafie a pouliční gangy. Scénárista nám předkládá příběh člena mafiánského podsvětí, kde neplatí žádné zákony, a zakrývá to pláštíkem oficiální tajné služby. Takovýmto způsobem by mohla pracovat spíš nelegální mafie.
Jestliže jsem předchozímu komiksu nemohl dát nulu za kresbu, tomuhle druhému už ji dát můžu. Nesympatické legrační postavičky, které připomínají karikatury z novinových vtipů. V komiksu jsou místa, kde je ve tváři příliš mnoho čar, třeba na 19. straně dole vpravo je jich tolik, že ani není poznat, kde je nos.
Hodnocení komiksu: 0 %
Kresbu ve třetí kapitole, s názvem Jehla v oku, charakterizuje jedovatý coloring. Světle modrá, růžová, žlutá a fialová v jednom okénku. Samostatné červené podlahy a stěny jinde v budově po předchozím koktejlu vypadají jako návrat do tvrdé reality.
(spoilery) Ztřeštěný nápad o nápoji s molekulárním DNA jedem byl totálně doražen kreslířem, který z toho udělal legrační vtip.Oběti před vypařením totiž zmodrají i s oblečením, vlasy a klboukem. Znovuvzkříšení zabitého záporáka patří do jiného pytlíku, tohle na nějaké "přijatelné" vysvětlení teprve čeká. Nechci být nějak příliš hnidopichový, ale kapitola Jehla v oku o žádné jehle v oku, ani v kupce sena, nevypovídá.
Poprvé se zde setkáme s hlavním padouchem záporákem, pokud se to tak dá říci, protože už samotného špiona Edwarda bych považoval za záporáka. Řeč těla v kresbě to sice trošku pozdvihne, ale ne o moc. Ohledně neverbální komunikace tu zapěju oslavnou píseň o trošku déle. Schválně jsem se letmo podíval i do jiných komiksů, abych si uvědomil, že v Zerovi se mimika blíží uvěřitelné opravdovosti. Jinde si také můžeme z obrázků přečíst, že je někdo třeba zklamaný. Ale často to jsou zahrané emoce, přikreslené a jakoby nafilmované. Jeden z mála kladů komiksu Zero jsou tedy uvěřitelné emoce. Tam, kde má být zklamání, tam jej také najdeme a ten pocit bude dost autentický.
Hodnocení komiksu: 40 %
V úvodním pokecu ze čtvrtého dílu komiksu Zero na mě vykoukla vícesmyslová nejednoznačná věta "Dal by na mě zelenou." V kontextu předchozích i následujících vět si nějak nedokážu hned uvědomit, která z následujících variant je správná:
- Zabil by mě
- Nechal by mě žít
Kapitola Poškození zraku se vyznačuje nejdelším pásmem obrázků beze slov. Gestikulace se tu moc neužije, a i celkově dějově se jedná o nejslabší díl z ostatních pěti. Asi i proto má nejdelší textový epilog, který přikládá další polena do ohně konspirace. Nemám z toho dojem, že by se tu natahovala nastavovaná kaše, ale snad je to způsobeno tím, že akční scéna není ničím zajímavá, kromě hrůzné brutality, kterou si mohl tvůrce odpustit. Výsledek v ději se mi tedy nijak nelíbil, pár kladných bodů dávám kresbě za podobný styl jako v prvním díle.
Hodnocení komiksu: 20 %
Kluka s pistolí jsme poprvé potkali na samém počátku komiksové ságy, po těch několika kapitolách nám ale trošku zestárnul. Jediný pokus o vtip z celého komiksu jsem zaznamenal právě zde
K dobře ztvárněným pocitům se přidává i na pohled příjemnější kresba. V zajímavě podaném výslechu agenta se můžeme podívat, jak se lže. Jak můžou být nadřízení tak blbí, že neodhalí lži svého zaměstnance, který to má v popisu práce. Kapitola je hodně kecací a vyslechneme si několik rozhovorů mezi čtyřma očima. Když už se opakuju s tou řečí těla, chtěl bych vypíchnout tvář na předposledním obrázku. Tam byl zachycen stav mysli uprostřed věty. Že se tu jakoby mimochodem zmiňují nějaké důležité věci pro celou sérii, to už nechám vytečkované po čarou...
Hodnocení komiksu: 80 %
Obálka i celkové vyznění obrázků je pro mě osobně přehledem hnusu a snahy, aby to vypadalo chytře. Zároveň uznávám, že nakreslit něco ošklivě, aby to vypadalo profesionálně, to je vlastně také umění. Za mistrovský veletoč považuju fakt, že se Aleši Kotovi podařilo propašovat mafiánské příběhy zlotřilců do pozlátka s názvem špionážní thriller, kde se nenacházejí žádní kladní hrdinové.
Pravidla Comics Code Authority sice již neplatí, a i když některé jednotlivé body vyznívaly až příliš přísně, většina měla své opodstatnění. Komiks Zero porušuje hned několik pravidel z tohoto kodexu, což mělo vliv na mé subjektivní hodnocení jen zprostředkovaně.
Aktualizace 26/3/2023: Text byl upraven. Nadpis byl upraven slovem "Aktualizace". Hodnocení třetího dílu komiksu bylo upraveno z 30 na 40 %.
Aktualizace 30/5/2023:Text byl upraven odstraněním posledního odstavce. I text recenze byl trochu upraven.