Každý začátek je těžký. Ani Supermanův vstup na veřejnou scénu nedopadl zrovna slavně. Namísto nastolení spravedlnosti a pořádku způsobují jeho činy čím dál větší chaos. Někteří v něm vidí hrdinu, jiní nepřátelského vetřelce, který musí být uvězněn a řádně a pomalu rozpitván. Teprve další události všem ukážou, že opláštěný mstitel není tím, čeho by se měli bát. Na obzoru se totiž objevuje něco daleko horšího. Ale to by nebyl Superman, aby si s tím nedokázal poradit.
Pokud jste čekali, že nový Superman Action Comics bude reedicí legendárního prvního čísla, budete trpce zklamáni. Zmiňované dílko s titulním názvem Superman a lidé z oceli totiž spadá do tzv. Multiverza DC Comics. Konkrétně jde o koncept mnoha rozličných dimenzí, ve kterých se naši staří známí hrdinové vyvíjejí dočista jinak. Samotné Multiverzum je rozděleno na 52 různých světů označených jako „Earth“ s katalogovým číslem od jedné do dvaapadesáti. Nakladatelství DC Comics se díky Multiverzu vyhnulo problémům s kontinuitou různých sérií a mohlo si dovolit předhodit nadrženým komiksofilům jak mladičkého mainstreamového „Superskautíka“ (Earth-1) tak i experimentálního Supermana komouše (Earth-30).
A před necelým rokem se DC rozhodlo oživit Multiverzum znovu. Sjednotilo prvky WildStormáckého vesmíru (alternativní Earth-50) a dospěláckého Vertiga a dalo tak vzniknout novým nebo restartovaným komiksovým sériím pod značkou „The New 52“. Předělávky se dočkal i zmiňovaný Action Comics, jehož první číslo se stalo rodištěm největšího superhrdiny všech dob. A k tomu si DC přizvalo nemenší komiksovou legendu, Granta Morrisona.
Nechápejte to špatně: Ti, co milují Supermana, samozřejmě svého Supermana dostanou. Pořád má svůj červený plášť a laserový pohled, pořád je z planety Krypton a pořád se řeže s Lexem Luthorem. Jenom je trochu mladší a lidé na něj nejsou ještě tak úplně zvyklí.
Vždy jsem preferoval Batmana před Supermanem, protože nemá žádnou speciální schopnost. Je to prostý člověk z lidu jako každý z nás, jen s pohádkovým bohatstvím a inteligenčním kvocientem Stephena Hawkinga. Přestože Superman nejednou předvedl, že umí dostatečně efektně krvácet, stále se s ním táhla aura nezničitelného bijce, pro kterého neexistuje žádná překážka. A hrdina bez překážek je prostě nudný. I Grant Morrison dospěl ke stejnému závěru, a tak Muže z oceli maličko oslabil. A to jak na muskulatuře, tak na životních zkušenostech. Mladičký Kent se často vrhá do akce naprosto bez přemýšlení. Je zbrklý, nerozvážný a občas dělá chyby. Někdy větší, než by měl. Jako každý puberťák.
Za velké plus na tomto Supermanovi považuji Moralesovu úžasnou kresbu. A teď nemluvím o explozích a laserových paprscích, kterých jsem se za léta strávená čtením akčního komiksu už trochu přejedl. Mluvím o mimice postav.
Morrison s Moralesem však vytvořili těch postav tolik, že se jim pomalu ani nevešly na papír. A to je celý problém. Na to, aby vynikly jejich osobnosti, je jich prostě moc. Sotva se stačíte zaměřit na některého z hrdinů, přižene se armáda robotů, dva klišovití psychopatičtí androidi a další fůra postav, která vám bude jen překážet. A to, co mohlo začít a skončit jako příběh o naprostém outsiderovi, který se marně pokouší najít svůj nový domov, se změní v obyčejnou rubanici.
Proto je mi docela líto, že moment, kdy je Superman lidmi odvržen coby emzácký cizák, a který považuji za perfektní náběh na dobrý příběh, Morrison tak nějak zakecal, a vrhl se raději do bezmyšlenkovité řežby. To mu prostě neodpustím.
Jakmile zavřete knihu, jen stěží si budete pamatovat, co se tam vlastně dělo. Budete vědět jenom to, že jste četli Supermana. Že ho pořád našli Kentovi, kteří nemohli počít dítě, že Lex Luthor je pořád stejný plešatý grázl, a že se vlastně vůbec nic nezměnilo. Je to dost na opravdový restart?
