V případě pravěkého lovce Rahana se neudržel jeho od dětství náruživý čtenář Pascal Hachet, graduovaný psycholog, a sepsal 180stránkovou studii Rahanova psychoanalýza s podtitulem Psychologie hrdiny kreslených seriálů. V analytickém hledí se mu octlo vskutku pole neorané – Hachet se snaží pochopit, jak je možné, že jindy racionální Rahan, opakovaně odmítající pověry (příběh V zemi stínů), tak tvrdošíjně důvěřuje svému tesáku ze slonoviny, který mu po roztočení a následném zastavení „ukazuje“ trasy příštích osamělých putování. „Má Rahan polyperverzní libido, uterální regres, anebo maskovanou infantilitu,“ mumlá si pro sebe Hachet.
Nebyl by to Francouz, aby jej nezačalo zajímat hlavně to libido: jak to, že atletický a fyzicky velmi zdatný hrdina nemůže asi tak ve 180 příbězích konzumovat fyzickou lásku. Inu, je to proto, že podobně jako u Sokratese zdrojem jeho hlavní rozkoše je poznání, namítl by asi scénárista Roger Lecureux, což v příběhu pro děti není ostatně nic neobvyklého – Rahan to dotáhne k desítkám vynálezů, ať je to kladka, plachta, střelný prach či vajíčka natvrdo.
.
Sexualita je ovšem v ději přítomna, pouze zašifrovaná: tesák je skrytým falickým symbolem, který „vede“ svého majitele, a v řadě příběhů, kdy o něj lovec (nakrátko!) přijde, je jeho ztráta předmětem nejhlubších Rahanových obav. Uf!
.
Sublimací orgasmu je výkřik lovce RAAHAAA, který se v ukázce z příběhu Netvor z jiných časů z července 1978 objevuje v boji s pumou jen krátce po nejtěsnějším náznaku erotické scény. André Chéret to navíc s asexualitou svého hrdiny psychicky nevydržel a na obrázku vlevo dole na obzoru zašifroval do keře, dvou pahorků a skal naznak ležící ženské tělo. Mám ještě pokračovat? Asi ne, protože po 183 příbězích a 30 letech se Rahan oženil a je po problému.
.
Hachet nalézá vysvětlení i pro výskyt potvor z časů (máme-li věřit Darwinovi) o stamiliony let starších než Rahan: „Druhohorní ještěři jsou klasickou projekcí Freudova „id“, neosobní síly, kterou je potřeba zkrotit,“ tvrdí. Suma sumárum: když vás v dětství bavil komiks, dá se na tom furt ještě udělat docela slušná akademická kariéra. Přesto je kniha přínosem, protože odvážně zkoumá hranice akčního komiksu pro děti, skrze které se postava hlavního hrdiny vlastními silami probourává.
Nebyl by to Francouz, aby jej nezačalo zajímat hlavně to libido: jak to, že atletický a fyzicky velmi zdatný hrdina nemůže asi tak ve 180 příbězích konzumovat fyzickou lásku. Inu, je to proto, že podobně jako u Sokratese zdrojem jeho hlavní rozkoše je poznání, namítl by asi scénárista Roger Lecureux, což v příběhu pro děti není ostatně nic neobvyklého – Rahan to dotáhne k desítkám vynálezů, ať je to kladka, plachta, střelný prach či vajíčka natvrdo.
.
Sexualita je ovšem v ději přítomna, pouze zašifrovaná: tesák je skrytým falickým symbolem, který „vede“ svého majitele, a v řadě příběhů, kdy o něj lovec (nakrátko!) přijde, je jeho ztráta předmětem nejhlubších Rahanových obav. Uf!
.
Sublimací orgasmu je výkřik lovce RAAHAAA, který se v ukázce z příběhu Netvor z jiných časů z července 1978 objevuje v boji s pumou jen krátce po nejtěsnějším náznaku erotické scény. André Chéret to navíc s asexualitou svého hrdiny psychicky nevydržel a na obrázku vlevo dole na obzoru zašifroval do keře, dvou pahorků a skal naznak ležící ženské tělo. Mám ještě pokračovat? Asi ne, protože po 183 příbězích a 30 letech se Rahan oženil a je po problému.
.
Hachet nalézá vysvětlení i pro výskyt potvor z časů (máme-li věřit Darwinovi) o stamiliony let starších než Rahan: „Druhohorní ještěři jsou klasickou projekcí Freudova „id“, neosobní síly, kterou je potřeba zkrotit,“ tvrdí. Suma sumárum: když vás v dětství bavil komiks, dá se na tom furt ještě udělat docela slušná akademická kariéra. Přesto je kniha přínosem, protože odvážně zkoumá hranice akčního komiksu pro děti, skrze které se postava hlavního hrdiny vlastními silami probourává.
