. Při absenci průvodního slova a vzhledem k nejistému vezdejšímu pokračování drahého projektu je totiž nepochopitelné, proč redakce jednoduše bafla první z 22 knih francouzského souborného vydání a zapřela tak čtenářům pestrost komiksu, který prodělal kresebně, scénáristicky i ideologicky značnou evoluci. A jak by neprodělal, když zabral celkem 3216 stran (nechtějte vědět, jak jsem to přepočítával, byla to hrůza, ale číslo sedí). Chéret se s Rahanem nejprve chvíli hledal kresebně, aby se v první půli 70. let našel; v půli druhé dílo předal kolegovi, po 30 letech se k němu vrátil, a kresebně se nakonec ztratil. O tom všem ale Egmont cudně mlčí…
Komiks nastartoval v březnu 1969 a od následujícího roku vycházel v průměru čtrnáctkrát ročně. Tvůrčím vrcholem tandemu Roger Lecureux-André Chéret je rok 1975 s 18 ucelenými příběhy. V roce 1974 sice kreslířsky čtyřikrát vypomohl Guy Zamperoni, Chéretova únava však začala být patrná až v roce 1977, kdy do rozjetého vlaku naskočil Enrico Badia Romero. Vcelku lze říci, že Rahana jeho umělecký otec "táhl" přesně deset let, protože od roku 1979 už Romero s přehledem dominuje (v letech 1979-83 namaloval Chéret 15 příběhů, zatímco Romero plných 27). I když je Romero toporný a vypomáhá si kopiemi Chéretových obrázků, neměl by v reprezentativním vydání chybět.
Předslipové období
Egmont si však práci zásadně zjednodušil. Na začátek zařadil pod názvem Rahan, syn Kraonův čtyřicetistránkový příběh, který vyšel ve Francii pod názvem Rahanovo mládí teprve v dubnu 1989, tedy v době, kdy Pif držel sérii nad vodou především kolorovanými reprinty starších příběhů.
. Notně vykreslený Chéret v tomto díle přepracoval daleko lepší, původně černobílý příběh Rahanovo dětství z února 1974, dramatický, útržkovitý jako zasuté vzpomínky, objasňující mimo jiné získání slonovinového nože. Za tímto "úvodem", který ostatně nestál ani na začátku série, je v českém vydání schován její skutečný start - příběh Tajemství slunce z března 1969, v němž Rahan jako pravěký Bzuk putuje za sluníčkem. Po něm v Pifu s měsíční pravidelností následovaly Bláznivá tlupa, Past na ryby, Kouzelný kámen, Vodní hrobka a v září 1969 Mamutí bůh, které Egmont přesně v tomto pořadí převyprávěl.
. Těmto komiksům je společné především hledání kreslířského stylu - lze je zařadit do "předslipového období", kdy Rahanova bedra zakrývá stejná kůže jako u ostatních lovců a decentní spodky z vydělané kůže ještě nespatřily světlo světa. Hrubé kůži je podobná i ruka dvaatřicetiletého kreslíře, který se teprve hledá. Avšak světě div se, stačí jen pět dalších příběhů, a v únoru 1970 zazáří Človíček. Jeho zařazení Egmontem inspirovala vzpomínka na příběh ze Sedmičky pionýrů ze září 1974, v němž Rahan jako mytický svatý Kryštof (ne ten policejní) nesl na ramennou dítě přes rozbouřené vody do bezpečí.
. Ještě pozoruhodnější je však stylizované vykreslení - nápadný vlas, odlišný "dres" i další náležitosti typické pro celou sérii jsou už na světě. Anatomické problémy jsou "out", sevřený scénář "in" a kult začíná.
Ábr die konzen ... ale ty konce!
Absurdně skotačivé Egmontovské schéma 1989-1969-1970 nicméně autorovo vrcholné období zcela přehlíží a vše tupluje obrázkem na stránce s obsahem. Ten pochází z letoší reklamy na zatím poslední rahanovský příběh Šílenství šelem, vydaný v červnu 2003. Zde jsme již mimo Pifa (+1992), Lecureuxovy scénáře (+1999) i Chéretův kreslířský vrchol - . Rahanova evoluce se totiž nezastavila a vyvrcholila výrazným zešikmením čela. Světe div se, ale pravěký autor desítek vynálezů a pouhé tři díly po "svatbě" (viz Rahan žije...a vychází!) normálně zblbl.
Závěrem si ale ušetřeme pláč nad rozlitým mlékem statického letteringu a omezme se (na účet Egmontu) pouze na formulování pracovního pravidla - kde chybí kvalifikovaná předmluva či doslov, tam není ani Velká kniha.
Láteřit však netřeba - kultovním nadšencům nedostatky stejně nevadí, neboť vzpomínka třicátníko-čtyřicátníků na minulost je sladší a sladší... Nabídněme jim proto nakonec odhalení - ať po 30 letech vidí, jak je podvedli. S krácením Človíčka to Sedmička ještě nepřehnala, ale z Rahana v zemi stínů zmizelo kvůli udržení tempa plných 30 procent obrázků. Zradu však nejlépe ilustruje "sedmičkovský" konec Rahana v sekyrovém háji, kde došlo k nucenému výseku dramatického finále, přičemž z prostředních stripů "pifovských" stránek č. 36 a 40 vznikla koláž. Mírně odfláknutá, ale hlavně neodpovídající skutečnosti. Jako ostatně celá knížka od Egmontu...
. . .
