Opět je hlavním dějištěm Ostrava budoucnosti a opět se projevuje záliba tvůrců v nahých . ženách a sexu. Zprvu je i kompozice stran podobně hravá, ale pak jako by se kreslíř unavil a sází políčka již jen tak, jak jdou za sebou. Zajímavý ambiciózní příběh plný násilí, v němž se představitelé města zmítaného rasovými nepokoji pokoušejí zabránit teroristickému útoku, však z mně nepochopitelných důvodů končí uprostřed děje podobně trapným způsobem jako Origami. Takhle mi nezbývá než souhlasit se závěrečným zvoláním celého komiksu: „To byla zase blbost!“
Následující temný vlkodlačí příběh autorské dvojice Břeň/Kopl s názvem Vlčí tváře mě zaujal zejména po formální stránce. V působivé hře stínů beze slov se střídáním . perspektivy a střihem daří dosáhnout dynamického a velmi podmanivého výsledku … Z celého čísla se mi tento komiks líbil nejvíc (až se nechce věřit, že je to týž Petr Kopl, který má ve třetím čísle nepříliš povedenou Apokalypsu).
Dvoustránkový Hero Jany Žižkové je jakousi fantasy absurditou ve stylu „za dobrotu na žebrotu“, pětistránkové sci-fi Luďka Pospíšila s názvem Poslední pouť DBX-9 zase můžeme brát jako takové vesmírné „kdo jinému jámu kopá…“. A „Karel se má“ je… Vážně nevím, co o téhle stránce napsat, snad jen: Karel se nemá!
.
Zbylé strany čísla vyplňuje devět humorných stripů o bezdomovci Humovi, jehož život není lehký, ale my bychom se přesto měli asi smát. Autorovi (Vebé) bych doporučil střídmější barvy. Stripům by také slušelo spíše postupné uveřejňování na stránkách nějakého humoristického časopisu než soustředění v časopise komiksovém.
.
Velké pozitivum druhého čísla vidím v objevení se nových kreslířů. Kvalita uveřejněných příspěvků je sice různá, ale jak říká další české přísloví: „Žádný učený z nebe nespadl“, a pokud existuje prostor, kde se talent může rozvíjet…
Metan (Dittmar Chmelař – LUPO) – 38 stran
Vlčí tváře (Břeň – Petr Kopl) – 12 stran
Hero (Jana Žižková) – 2 strany
Humo (Vebé) – 4 strany
Poslední pouť DBX-9 (LUPO) – 5 stran
„Karel se má“ (Papa) – 1 strana.
