. Příběhy zaklínače Geralta z Rivie - a utlachaného minstrela Marigolda, Geraltovy femme fatale čarodějky Yennefer a řady dalších postav - vzbudily vlnu nadšení: jednak díky drsnému polidštění fantasy hrdinů se všemi jejich chybami a problémy, a jednak díky nezanedbatelnému (ekologickému, protixenofobnímu, …) přesahu. Čtenářským tlakem masírovaný Sapkowski se nakonec dokopal k sepsání obsáhlé pentalogie; ta však přes svůj rozsah - nebo možná právě kvůli němu - nijak valný ohlas nesklidila. Comicsový přepis Boguslawa Polcha, jehož rukopis nezapře polského pobratima Rosińského, bývá obviňován z toho, že sešitovou edici Komiks v roce 1995 dokonce pohřbil. Geralt nedopadl o moc lépe ani ve filmu - původní polský seriál (běží od čtvrtka 19.2. na ČT2), nejprve rozstříhaný ve film (2001, režíroval Marek Brodzki), unavuje diváky ztrátou šarmu a bahnitou rozvleklostí. Není proto divu, že s každým dalším zaklínačem přichází spíš skepse, než nadšení.
. Zdá se tedy, že přízvisko "zakletý" patří zaklínači právem; ostatně i jeho domácí comicsové vydání bylo poznamenáno právě nepříjemným sporem mezi vydavateli. Autorské putování Luďka Pospíšila, kreslícího pod zkratkou LUPO, nakonec skončilo zpátky v digitálním milieu Dittmara Chmelaře Origami; dokonce ve výsostné pozici průkopníka elektronického vydávání - přes Internet objednáte, zaplatíte, přes Internet stáhnete, přes monitor prohlížíte (tedy pokud se Vám krom "stahovného" nebude chtít investovat do barevného tisku).
Bohužel, LUPOvo zpracování zaklínačské chmury nevyvrátí. Kresebně by si podobný comics žádal rozhodně pečlivější tvarosloví figur a obličejů - Geralt už od počátku vypadá jako nemrtvý, a za anatomické výstřelky ostatních postav by se nemusel stydět leckterý horrorový maskér. . Prostředí zachovává tuctové žánrové reálie bez podstatnějšího kreslířova přínosu, a i samotná bitka se strigou by si namísto zdlouhavě vysvětlujících bublin zasloužila efektivnější práci s "kamerou". Pospíšilovo vlastní libreto se drží syžetu původní povídky, takže čtenář neznalý Sapkowského může během "úvodního" politikaření (zabírá 22 stran z 41) snadno propadnout nudě; scénář comicsu, který přeci jen umožňuje pohrát si se skladbou políček i časovou sousledností, by neměl zůstávat u prostého rozpočítávala odstavců do políček. LUPO krom občasné chytřejší práce s pozadím nebo stíny ani příliš nevyužívá comicsové dynamiky a zůstává u celkem strohé práce s komposicí - výsledkem je tak nemastný, neslaný a hodně ředěný vývar, o němž se dá pochybovat, že by zaujal i skalního příznivce - a jiné čtenáře si najde tím hůř…
Další zaklínačskou adaptaci chystá Josef Fraško - viz ukázky na jeho webu. Podaří se zrovna jemu prolomit zaklínačovo zakletí?
