Ti, kdo navnazeni očekávali návrat legendy a věřili v comeback ostřejších kreseb a silných point, už vědí, že jejich očekávání zůstává nenaplněno… Totiž měřítkem dobrého akčního komiksu (stejně jako filmu) není jen objem prolité krve, součet obětí a metráž vystřílených nábojových pásů – to bychom se jako čtenáři nechali lacino opít (byť krvavým) rohlíkem. To, co pozvedá lascivní brutalitu na úroveň čtenářského zážitku, co nekontrolovanosti dává smysl, co ji ospravedlňuje jako „zábavnou“, co dodává bezbřehé akci říz, šmrnc a šťávu, co nás donutí v duchu mlasknout a ocenit (řádně provlhčenou a začouzenou) půdu připravenou pro pointu, jsou totiž HLÁŠEČKY a ZVOZENÍČKA. Mýlil by se, kdo by doufal, že když se pod scénářem objeví jméno Štěpána Kopřivy a v očekávání je třeba Punisher nebo další duet Sinistera a Dextera, že „CREW se vrátila…“ Opak je pravdou – právě vědomí ceny hláseček a zvozeníček je tou rozlišovací hranicí mezi novou a starou CRWí. Kvůli ostentativní odluce původní redakce už závaží průměrnosti leží pouze na šéfredaktorových ramenou, a každé další číslo vzbuzuje další pochybnosti o tom, nakolik jde o proklamovanou resuscitaci kultovního magazínu, a nakolik o svezení se na setrvačníku rozjeté značky…
.Svého třetího závěrečného dílu se na několika prvních stranách CRWe dočkal slavnými jmény sice signovaný, nicméně již téměř dvě desítky let starý Hans – komiks průměrného science-fantasy scénáře s motivy i závěrem už natisíckrát omletými, jehož jedinou devízou je dlouho očekávané ukončení… O vnitřek vydání soupeří
.
Judge Dredd (tentokrát s americko-infantilním příběhem Země nikoho o záchraně unesených dětí, kde chybí drsná slova cezená přes dreddovksou čelist, zato převažuje patos zámořských „válečných“ filmů, znějící v prostředí indiferentní komputerizované kresby z úst kovových pidižvíků asi jako válečný pokřik šmoulí vesnice) s dvojicí Kopřiva/Grus a jejich kraťasem Jasně, že jsem ji zabil (v hlavní roli poněkud allenovský hlavní (anti)hrdina a patřičně ostré „legální právnické prostředky“). Právě tady lze nalézt alespoň ozvěnu Zlatých časů CRWe – scénář, který má švih, pointu i nápady a který ani na malém prostoru nešetří hláškami, a kresbu, která nezapře autorskou originalitu a strhává neméně než děj. Číslo uzavírá další Future Shock, Návrat z války, zajatecké mikrodrama, (oproti minulé Petici) tentokrát s pointou stejně nepřekvapivou, jako nepravděpodobnou (uznejte, kdo si do hlavního supervelína pustí nečekaného „zachráněnce“ bez jakýchkoliv vyšetření, které by zákonitě musely odhalit „atomovou bombu v žaludku“…?)
Z publicistických krvinek tak (krom tradiční listárny) něco kyslíku přináší veverkovský úvodník, plný samozřejmých pravd (scénáristů je nám třeba) a pochybných závěrů (opravdu jsou Pot a Aargh! „srovnatelně . koncipované časopisy“? a opravdu si může „skoro každý“ dovolit napsat scénář k seriálu?), a další díl seriálu o komiksu za totality (Pryč s imperialistickýcm škvárem) téhož autora, tentokrát se zaobírající koncem šedesátých let, dobou celkového kulturního uvolnění v Československu; tři stránky pak zabírá Čerstvá krev, tedy relativně aktuální zpravodajství (kompletované za spoluúčasti webzinů Komiks.cz a Comx.cz), a svůj prostor dostala pochopitelně i největší komiksová kauza poslední doby, ministra Březiny žaloba na týdeník Reflex kvůli vybraným pikantním pasážím stripu Zelený Raoul – zejména jí se v poněkud rozvleklém a opakujícím se rozhovoru se Štěpánem Marešem věnuje Darek Šmíd.
Svůj díl dalšího CRWavého zklamání nese i nedůsledná redakční práce a grafika – Jiří Grus se opravdu nepíše s dvěma „s“, Jiří Pavlovský, uvedený v tiráži, nemá s Grusovým dílkem ani zbla společného, překlepy nemá cenu rozpitvávat, zato překlady citoslovcí mají svou možná až příliš svéráznou poetiku, „dynamický“ podklad . logem v hlavních textových polích sráží text až k nečitelnosti a lettering zahraničních komiksů defaultním microsoftím fontem vzbuzuje už jen chápavý úsměv… Šéfredaktor se hájí odpovědí na jeden z dopisů, že „Zatím je prvořadým úkolem obnovení periodicity a teprve poté přijdou na řadu zdokonalování obsahové části co do výběru seriálů a zlepšení výsledné formální podoby magazínu.“ Jinými slovy: raději vydávat, než vydávat dobře.
Proč asi? Možná než čtenářům konečně dojde, že už není CREW jako CREW, a že pod zaběhnutou hlavičkou se prodává osobitý koktejl pokusů a omylů…
Takže závěrem poselství zklamaným: „… možná není zrovna nejlepší aby byla CREW brána jako kultovní (?) věc – přeci jen to je (měl by to být) komiksový časopis jako každý jiný časopis (modelářský, scifistický, pejskařský…).“
Hans – Poslední ostrov (A. P. Duchâteau, G. Rosiński; překlad M. Hromádka; Lombard 1983)
Jasně, že jsem ji zabil (Š. Kopřiva, J. Grus; 2002)
Judge Dredd: Země nikoho (J. Wagner, C. Kennedy; překlad J. Větrovská; Rebellion/Strip Art Features 2002)
Future Shocks: Návrat z války (S. More, B. Cook; překlad J. Větrovská; Rebellion/Strip Art Features 2002)
Co vyhřezne příště:
Punisher
Future Shocks: Artefakt
Sčoty McCloud: Understanding Comics
Wubb Dobyvatel
Pryč s imperialistickým škvárem III
