A teď z trochu jiného soudku: děti jsou taky svině. To vám řekne nejen každý správný důchodce, ale určitě i vaše matka. No, a pokud jde o děti superhrdinů, tak ty jsou svině na kvadrát. To vám řekne každý správný… no, necháme toho. Nicméně ty děti… . Anebo radši z trochu jiného konce. Určitě každého z vás už někdy naštvalo to jak jsou klasičtí superhrdinové slušňáci. Místo aby to Batman po Marvově vzoru s Jokerem skoncoval jednou provždy („Teď už můžeš křičet jestli chceš...“), tak se s ním vleče do Arkhamu i když je mu jasné, že z něj brzo zase uteče a pozabíjí svých pár desítek nových objetí (což určitě nebude příliš mnoho). A se Supermanem je to ještě mnohem horší. Tragicky pozůstalým se to ovšem už fakt přestává líbit. Chtějí pomstu. Chtějí spravedlnost. Chtějí novou generaci superhrdinů. Tak, a jsme zase u těch dětí. Takže superhrdinské děti jsou supersvině. Žádná morálka, žádné slitování, oko za oko, zub za zub. A Magog je jeden z nich. A teď si to představte: Joker znovu uprchne. Zabije svých běžných dvaadevadesát lidí. A Magog ho za to zabije. „Super, ne?“, říkáte si. A Superman se urazí. A odejde do důchodu. Dvojnásobně super, no ne?!
Časy se změnily. Stará superhrdinská garda pád svého vůdce psychicky nezvládla. Část z nich před tím unikla do minulosti, část do budoucnosti, část úplně zmagořila. Stáhla se do sebe, změnila se a stala se svými vlastními znetvořenými stíny. Flash proměnil Keystone v zlatou klec, kde hlídá všechno a všechny osobně (a to doslova – je přeci nejrychlejší ne světě), z Hawkmana se stal ekofašoun, Green Lantern se uzavřel ve smaragdovém paláci na oběžné dráze. A Batman? Gotham už rozhodně není tím čím dřív. Zločinnost takřka zmizela. Takže změna k lepšímu, ne?! Ale jistě, ovšem českým (a vůbec všem) anarchistům a intelektuálům vstupovat nedoporučuji. V takhle ukázkovém policejním státě by se jim určitě nelíbilo.
A co zatím zbytek světa pod ochranou nové generace? No, taky se mu nevede nejlíp. Už moje babička často říkávala kam že ten svět pod vedením té nové generace jenom může dospět...? Ne, do dolní části zad ne; prostě a jednoduše do vylučovacího otvoru (ne-e, pusa to není). Hrdinové bez morálky, hrdinové bez hrdinství. Co z toho vyplývá: všichni už jsou stejní. Už ne dobří a zlí, teď už jen všichni proti všem, boj pro boj, boj pro zábavu. Bitka za bitkou, destrukce za destrukcí. A lidé a superhrdinští penzisté jen zdálky (či z blízka – to podle okolností) přihlížejí. Až do té doby co se pár superband vedených Magogem rozhodne trošku si pohrát s jedním Parazitem. A Parazit zešílí. A roztrhne Kapitána Atoma, od ramene až k rozkroku. A uvolněná jaderná energie vymaže Kansas i s přilehlými oblastmi. Stará garda se konečně rozhoupe k akci…
Armageddon započa… Ne, ještě ne. Ještě než dostane svou příležitost, rozpoutá se hořký boj, boj bez jasně určených stran, boj kde už nic není černé a bílé, kde žádná strana už nemá nějakou absolutně platnou pravdu. Boj již ne ze světa superhrdinů, ale ze světa lidí. A až pak může začít Armageddon, Armageddon za který by se nestyděl ani Fajra Lumík.
Kingdom Come (volně jako „Království přichází, tedy druhé Boží království, jemuž podle v booku hojně citovaného Zjevení svatého Jana předchází Armageddon – i třeba superhrdinský…) je součástí nové vlny moderního superhrdinského komiksu, který před sebe staví zcela nové otázky a pohlíží sám na sebe zcela novýma očima. Co vlastně od sebe odlišuje ty špatné a ty dobré? A je vůbec mezi nimi z pohledu normálního člověka nějaký rozdíl? Nejsou všichni superhrdinové jen neovladatelní novodobí Hitlerové, neomezitelní, takřka všemocní a pokud zrovna někteří z nich chrání právo a pořádek, není to jen náhoda, že si za svůj vlastní morální kodex zvolili něco jen shodou okolností podobného tomu co vyznává většina smrtelníků? (A to nehledě na někdy dosti destruktivní metody kterými se k „spravedlnosti“ dobírají...) A navíc, moc přece korumpuje. A absolutní moc… vidím, že to znáte taky.
V tomto booku je k vidění hned několik možných přístupů k tomuto tématu: Superman reprezentující americký . ideál „svobodné“ volby založené na důvěře k tomu, že autority vědí co je správné; Batman a jeho technika strachu a legálních donucovacích prostředků a v kontrastu k nim přístup nové generace spočívající v tom, že na zlo se musí reagovat jenom zlem a že jen dostatečně exemplární pomsta je schopna zabránit dalšímu násilí. A o tom je tento book. Na velkolepém pozadí budoucí války superrasy novodobých nadlidí scénárista Mark Waid (Flash) znovurozehrává tento pradávný spor o přístupu k právu a spravedlnosti, přičemž si zvláště všímá vztahů mezi takřka všemocnými superhrdiny a masou obyčejných lidí (obzvláště zábavné bylo pozorovat, jak se mentorující Superman snaží přivést na světlou stranu síly své rozverné následovníky - že se stejným úspěchem jako dědoušek snažící se přesvědčit svého sprejerského vnoučka aby konečně přestal čmárat svoje tagy po Národním divadle, asi není nutno ani příliš dodávat). Obtížnost tohoto sporu (no, jen si jej zkuste vyřešit třeba jenom u vás doma) si naštěstí uvědomil i sám Waid a tak vše vyřešil „trochu“ násilně (doslova). Tím však celý příběh naštěstí nekončí a my se tak můžeme dočkat alespoň nastínění řešení celého sporu lidé versus nadlidé, řešení sice poněkud vágního a složitě realizovatelného, přesto však skrznaskrz lidského (ne, válka to není). To proto, že Waid je ryzí Američan a tak i tento book je ryze americký. Je v něm obsaženo celé USA s veškerou svou hrdostí, ctí a patosem. Cítíte to na každé stránce, v každé bublině (a ke cti tvůrců sluší přiznat, že esence Supermana zde nebyla příliš přehnaně glorifikována, spíš podána jako člověk, který chybuje a pochybuje i o sobě a k tomu se ještě musí vyrovnávat s odlišnými názory nejen svých oponentů, ale i spojenců). Jinak je ovšem pravdou, že sympatie tvůrců jsou zde stále ještě na straně starého typu superhrdinů, ale hlavně obyčejných lidí. To je Amerika. To je nový typ amerického superhrdinského komiksu. To je Kingdom come.
Okolo čeho se točí základ tohoto komiksu už tedy víme. Přesto se nedá říci, že by to byla nějaká nuda. Místa kde se již zmíněné věci probírají sice mohou nedočkavému hltači lobovské akce možná připadat trochu delší a méně záživná, to však neubírá scénáři jeho sílu. Vše se totiž děje na pozadí příběhů a postav tak prastarých a archetypálních, že jimi člověk nemůže nebýt tvrdě zasažen. Vždyť se tady o sebe třou síly tak nepředstavitelné, situace tak vypjaté a otázky tak základní, že příslušníky druhu homo sapiens musí nutně interesovat (tedy alespoň ty z nich, kteří mají v sobě byť jen zrnko superhrdinského patosu). Navíc (zvláště poslední čtvrtina knihy) nabízí akci tak chytlavou, že se ani nenadějete a je tu the End. Tak silná a osudová je.
Jo, a taky ta kresba je docela dobrá. Dobrá?! Kresba?! Malba je to a k tomu malba úžasná a jak se tak pěkně říká, fotorealistická. Malba Alexe Rosse (U.S. Uncle Sam, obálky série Astro City), boha komiksové malby. Tento neuvěřitelně pomalu tvořící umělec s velkým U je . jednoznačně jedním z té hrstky těch nejlepších v comicsové branži. Někomu by možná mohla jeho tvorba přijít malinko chladná a odtažitá, ale právě díky její neuvěřitelné podrobnosti, přesnosti a plasticitě, vděčí celá kniha (a závěrečná čtvrtina dvojnásob) za svůj přímý tah na čtenářovu komoru minimálně stejně jako scénáři.
A tím se konečně dostáváme k té minule slibované horké návaznosti na naši aktuální komiksovou scénu. Marvels (Zázraky) které na letošní červen připravují v Calibre jsou totiž za prvé: malovány stejnou rukou jako tato kniha (Marvels jsou tedy něco jako jejím starším bratříčkem), a za druhé spadají do stejné, již výše zmiňované, kategorie. Obě se na svět superhrdinů dívají novýma očima a obě jsou (trochu paradoxně) poctami hrdinům svých vydavatelských domů (KC vydavatelství DC a Marvels, jak jinak, Marvelu). Spojuje je i to, že na dění v nich je nazíráno pohledy lidí „zvenku„. V Marvels je to fotograf Phil Sheldon a v KC pastor Norman McCay (jemuž jako předloha posloužil Rossův otec). A tak jediným rozdílem je časové umístění: Marvels líčí minulost a vznik superhrdinů a KC budoucnost a neradostné vyhlídky jejího dalšího vývoje.
Každopádně se ale i přes pro některé čtenáře občas trochu pomalejší plynutí děje jedná o book, který si svou v zahraničí velmi vysokou popularitu a postavení jednoho ze zásadních komiksových děl rozhodně zaslouží. Teď už nezbývá než doufat, že informace které označují za povedenějšího z této dvojice sourozenců právě Marvels, jsou pravdivé. Ale o tom se ostatně již brzy přesvědčíme i my (a vy se již můžete těšit na podrobnou recenzi, kterou zveřejníme v co nejkratším intervalu po vydání této české mutace). Takže pěkné komiksové sny, drazí přátelé.
Příště: Jeden z nejprovokativnějších (alespoň se to o něm tvrdí) a nejvíc čtenářskou komunitou otřásajících (to už je ovšem čistá pravda) belgofrancouzských komiksů. Další upíři, ale tentokrát úplně jinak. Camilla a Drago. Rapaces. Více za týden.
Přečtěte si další recenze z Vojtovy série významných zahraničních komiksů: službu a Batman - Crimson Mist.
Základní údaje:
Scénář: Mark Waid
Kresba: Alex Ross
Lettering: Todd Klein
Vydalo: DC Comics
Rok prvního vydání: 1996
Počet stran: 205 stran (s přílohou a předmluvou 234 stran)
Cena: 14.95 $
