Démon: Tak, a teď se svlíkni a roztáhni nohy, ty malá děvko! Předvedu ti něco po čem mě budeš prosit abych tě jenom normálně znásilnil!!!
Školačka: Už zase???
Démon: Hmm (mračí se), a co říkáš tomuhle? (TO má 30 cm v průměru)
Školačka: Jé, to je teda dost slabý, no ne?
Školačka: Už zase???
Démon: Hmm (mračí se), a co říkáš tomuhle? (TO má 30 cm v průměru)
Školačka: Jé, to je teda dost slabý, no ne?
. Manga je označení pro comics vzniklý v Japonsku a řídící se japonskými zvyklostmi, danými jeho kulturou a historií. Je téměř vždy černobílý, čte se zprava doleva a má i některé další charakteristické zvyky, které ho jasně oddělují od západní produkce, a které jsou někdy neprávem brány jako pravidla platící pro veškerou japonskou comicsovou produkci. K takovýmto zakořeněným dogmatům, kromě obřích očí, obřích ňader, útlých boků a zběsilé rozfázovanosti, patří i ta asi nejrozšířenější pověra, tj. ta o holčičkách souložících s všemožnou odpudivou havětí. To totiž není „celá“ manga, ale „pouze“ hentai, tedy japonský porno comics. A i to je po pravdě nepřesné (protože západní) označení, dosti škodící třeba takové yaoi či yuri (kde jde povětšinou o city a ne explicitní sex). Pokud se ale hentai bere jako označení pro tvrdé porno, tak jisté výše popsané znaky do něj určitě zapadají. Dobrým příkladem je právě Princess of Darkness.
Maki Kurohara je studentka vysoké školy, ale víc než čtrnáct byste jí asi nehádali (což je ostatně celkem častým znakem hentai). Její život je docela OK, i když nosí brýle, v oblasti hrudníku je trochu plochá a jinak taky, samozřejmě, dost zakřiknutá. Nemá ani moc přátel (po pravdě žádné), ale zato po svém dědečkovi zdědila podivuhodnou magickou knihu jménem Elhazzared (komu to připomíná Lovecraftem stvořený mýtus Cthulhu, připomíná mu správně), jež je ve svém vlastníkovi schopna uvolnit jeho temné alter-ego disponující temnými supersilami: z Maki se stává pravá Princezna temnot - takřka na poslední chvíli, protože zástup nadržených padouchů, zvrhlíků a pervertů si už stihl sbalit teplé ponožky a právě pochoduje směrem k její domácnosti. Alter-ego ovšem není vždy hned tak připravené svou nositelku chránit, objevují se bývalí vlastníci Elhazzared a mimo problémů s (začasté hromadným) znásilňováním musí Maki ještě vyřešit svou skutečnou, pročež zákonitě platonickou a neprůbojnou, studentskou lásku Takahita.
Pokud jde o příběhová schémata hentai, jsou zde dodržena do puntíku. V každé kapitole, tj. skutečně tak každý druhý den, se Maki naprostou „náhodou“ dostane do spárů nějakému úchylovi (častěji skupince) a je mnohonásobně znásilněna, než se jí povede oživit své skryté já a s padouchy pak provést krátký proces (TO už pravda v hentai tak obvyklé není). Tohle schéma se s osudovou pravidelností opakuje v celé první půli knihy; v druhé sice taky, ale už provázáno s dějovou linkou kolem původních majitelů Elhazzared a Takahitem.
.
Ač můžeme poukazovat na nesmyslnost takovéhoto sexuálního ohrožení, zjistíte, pokud jde o samotný příběh, že scénárista Yuichiro Tanuma dokázal vystavět story i bez sexu samonosnou. Bez něj by byla dějově jednodušší a kratší, ale to neznamená, že by neměla vlastní sílu, akci a tempo. Yuichirovi se totiž daří mixovat sex a příběh natolik obratně, aby mohl poskytnout názornou odpověď každému rýpalovi tvrdícímu, že pokud vyseparujeme sex z jakéhokoliv porna, nezůstane nám nic. Vyvracet toto tvrzení se autorovi daří dvěma klasickými dějotvornými elementy: násilím a, překvapivě, city. Nejdřív snad ale přeci jen k tomu prvnímu, sexuálnímu:
Princess of Darkness je, natvrdo řečeno, porno. Zaujatý čtenář tak prolistuje a narazí na nespočet prvků s hentai klasicky spojovaných: kromě „normálního“ sexu zvláště sex orální (u Japonců velmi oblíbený), sex anální, sex se zvířaty (zde konkrétně se psem), zastrkování nadměrných předmětů do vagíny (kameny, svazky bankovek, noha v okované botě), utápění ve spermatu a podobně… A jak si pozorný čtenář již jistě povšiml, je zde splněn i první ze dvou hlavních znaků čisté hentai: vždy jde o sex násilný, z donucení (opravdu, v celém booku je jediná normální milostná scéna). Druhý znak, naprostá explicita, je ovšem splněn také - málokde jinde můžete nalézt takový počet odhalených dámských pohlaví, ztopořených údů a hektolitrů spermatu.
Tak, pokud jste si už dali studenou sprchu, můžeme pokračovat od pohlavního k příběhovému. K tomu násilí. Násilí, pokud odmyslíme to sexuální, sice normálně není tak častým znakem hentai, zde ale zaujímá hybnou úlohu a zvláště od druhé poloviny knihy se stává i tvůrcem samotné dějové linky. Navíc na něm lze pěkně ilustrovat i rozfázovanost mangy. Ta je pro tyto šikmooké technomágy zvláště výhodná, protože oni své vlastní písmo ve skutečnosti nečtou, ale „vnímají“ a díky tomu jsou schopni dosáhnout nepředstavitelné rychlosti čtení (jedna stránky jim v průměru trvá tak 3, 75 vteřiny!). Ovšem i pro Evropana je to docela jízda, i když tento způsob, vzhledem k poněkud „jiné“ kompozici a způsobu navazování obrazových polí, může být někdy matoucím.
Samotné zabíjení je celkem brutální a krvavé, a občas obsahuje i poměrně netypické horrorové prvky; Makini trýznitelé nemají lehký osud – od rozsekání katanou, přes proměnu v napůl člověka a napůl psa, až po bizarně-komické konce, kdy nevíte jestli se smát nebo trnout: pět chlápků proměněných v tuby malířské červeně - představte si jako to je, když vás vymáčknou! (Tento poněkud pokroucený východní smysl pro humor ostatně probleskuje i v občasných vsuvkách autora: „Taky jsem zlomil své oblíbené pero,“ v překladu značí „chudák padouch“.)
A teď už k těm citům, protože ač by se to nezdálo, tohle je příběh o lásce. Pokud nevěřícně kroutíte hlavou, je vidět, že neznáte Japonce, respektive jejich náturu. Co je pro nás zcela nemožné a morálně neslučitelné, je pro ně zcela běžné a… přirozené. Jaký jiný národ by taky dokázal napsat příběh o lásce dvou pokrevních sourozenců a ono to nejen vypadalo přirozeně, ale ještě jste jim u toho drželi palce (viz. anime, tj. japonský animovaný film, Angel Sanctuary)? Ano, oni to dokáží. I když možná třeba jen proto, že jsou to ochotni zkusit. A tak je to i v tomto případě.
. Autor do příběhu zcela samozřejmě zapojuje prvky, které by nám ponejprv mohly připadat i komické, např. zcela japonské střídání stylů kresby v několika fázích stylizace a karikatury - od čistě „realistické“ až po sekvence, kdy postavy vypadají jako pětiletí haranti. Toto grafické „znevažování“ (vyskytuje se zvláště u pubertálních trapasů) je ostatně pro mangu celkem běžné. A jsme zase u těch citů. Některé scény jsou skutečně romantické a čtenář se tak může vnitřně rozplývat, přičemž jaksi ani nevnímá, že Maki před chvílí hromadně znásilnili a cizí sperma jí teče úplně všude. Kde jinde byste také hledali zobrazení takové lásky a vzájemných citů naprosto otevřeně kombinované s polohou 69? To zvládnou jenom Japonci.
Tohle vše autor v pohodě zvládá i díky tomu, že skvěle ovládá i své druhé řemeslo: kresbu. Jak je totiž v Zemi vycházejícího slunce téměř neměnným zvykem, scénárista je zároveň i výtvarníkem. Navíc nutno podotknout, že Yuichiro Tanuma je kreslířem velmi dobrým. Jeho výtvory nepostrádají šmrnc, vzdušnou eleganci a tah na komoru, stejně jako emocionální jasnost a sdělnost, za což vděčí zejména tradičně promakané manga stylizaci.
Takže závěrem. Pokud máte chuť zkusit si nějakou hentai, což je jen tak mimochodem pro celkem drtivé procento Zápaďanů ta nejběžnější cesta k manze, zkuste sáhnout po Princess of Darkness. Dostane se vám příběhově sice nijak složitého vyprávění, ovšem o to víc si užijete romantiky, citečků, pravé lásky, pár „hlubinných“ zamyšlení nad zvířetem v nás a samozřejmě… sexu. Kvalitního, za to vám ručím. Kdo to tu tak nevěřícně kroutil hlavou? Nechtějte mě naštvat nebo… Elhazzared!!! A kruci!?? Nééééééééé…… Čau brouku!
Příště: Erotika má v sobě sílu, které se prostě neříká ne. Proto se její tvorbě věnují nejen slintající magoři, ale začasté i v čítankách prezentovaní autoři. A tak jako má erotický comics svou „dělnickou třídu“, tak má i svou uměleckou avantgardu. Co to teda vůbec je, a jestli je to ještě ke čtení, se budete moci přesvědčit i vy u erotického sborníku slovinského Stripburgeru s nic nezatajujícím názvem XXX(Strip)burger. Jasno?
Základní údaje:
Scénář a kresba: Yuichiro Tanuma
Vydavatel: Eros Comix (eroscomix.com)
Rok originálního vydání: 1995
Počet stran: 196
Formát: A5
Cena: $ 19, 95
Scénář a kresba: Yuichiro Tanuma
Vydavatel: Eros Comix (eroscomix.com)
Rok originálního vydání: 1995
Počet stran: 196
Formát: A5
Cena: $ 19, 95
