. Z jeho díla se na čtenáře valí katalog antických souloží na všechny způsoby, od "standardních situací" přes orgie až po kopulaci se zvířaty. Sexus se zde tyčí v celé mohutnosti a přirozenosti, jakou ovládal a přivedl ke zkáze vrcholnou antiku a jakou dnes dokáže vzkřísit kromě Manary snad jen potomek starých Římanů Tinto Brass. Podobně jako v jeho filmech, črtá Manara typicky "italské" - tudíž stylové a chvilkami dokonce nevinně se tvářící - porno.
Jenže Manara ho navíc umí tak, že ani na vteřinu neztratí punc autentického umělce. Co taky čekat od malíře, který jako malý kluk chodil za školu na výstavy Giorgia di Chirica a dnes se hlásí zejména k Rafaelovi. S obdobnou renesanční šíří a rozhledem propátrává svět a kreslí podle všeho, co je dost dráždivé a neobvyklé, ať je to erotický deník portugalské jeptišky či starověký pornoromán.
Zobrazování sexu v jeho podání je součástí jakéhosi bizarního a kypivého pohledu na život. Obdivuje vše žijící, a tedy souložící, a erotické chování či nahotu zobrazuje tak přirozeně, že čtenáři chvíli nedojde, že je něco v nepořádku. Vždyť ani není - stejně jako v antice. Jistota Manarova tahu se přitom snoubí s mohutnou obrazivostí, známou i z ostatních děl - z antických trosek mu klidně vyrůstá moderní velkoměsto a nad ním se vznášejí andělé i ďáblové. Vládne také originálním humorem a dokáže přesvědčivě vysvětlit, v čem je Supermanova ejakulace nebezpečná.
Ale zpět k Luciovi, jehož knihu Svatý Augustin nazval Zlatý osel. Motiv proměny je hlavním nábojem Manarovy erotiky. Jestliže souloží s místní šlechtičnou člověk v oslí podobě, nevyvolá to stejné pohoršení, jako kdyby šlo o skutečné zvíře. Manaru ostatně hranice možného fascinuje, a díky Luciově proměně může tam, kam Gulliverianu ještě nepustil.
K volbě románu jistě přispělo, že Říman Lucius Apuleius, který se narodil někdy okolo roku 125 n.l. v Madauře v severoafrické Numidii, projevoval obdobně vyvinutou smyslnost jako Manara. Inu, rovný rovného si hledá. Starověký advokát pojal příběh jako autobiografické líčení dobrodružství, která zažil v oslí podobě, neboť se ze zvědavosti kdesi v hornaté řecké Thesálii, sídle čarodějů, omylem proměnil v osla.
Do potíží ho dostala Photis, bezuzdná a krásná služka Luciova hostitele Milóna. Díky jejich bouřlivé aféře se ovšem dovíme řadu dobových detailů - například že dívky z nižších společenských vrstev nosily pouze vrchní a jen málo zakrývající tuniku, a že rády a dobrovolně svými milencům poskytovaly tzv. chlapeckou lásku, což je antický eufemismus pro orální sex.
Dovádění s nepříliš bystrou a sexuchtivou Photis ovšem skončí - nedá se říct jinak než - blbě. Služka chce svému milenci dáti mast, pomocí které se její paní-čarodějnice mění v sovu, poplete si však flakóny a Apuleius se promění v osla. Hrdina příběhu pak musí velmi dlouho čekat, než může sníst růžové květy a znovu získat lidskou podobu. Mezitím zažívá všelijaká příjemná i nepříjemná, tragická i komická dobrodružství, která velmi barvitě popisuje. Je svědkem únosu a znásilňování mladé šlechtičny (motiv na obálce), přičemž od báby-kuchařky loupežníků vyslechne pohádku o Psýché, vlastně alegorii jeho vlastního osudu - tak jako "Duše" chtěla objevit tajemství lásky-Eróta, tak se chtěl Apuleius zmocnit tajemství magie. Ona ztratila lásku, on sám lidskou postavu; ona bloudí, je zavržena, snáší hněv Venušin, on sám je otrokem zlodějů. Psýché však po své cestě do podsvětí vystupuje k nebi, a i nad Apuleiem se bohové smilují. Ve snách mu slíbí Isis, že její kněz mu dá při nejbližším svátku pozřít růže a on se promění zpět v pohledného mladíka.
Ještě před závěrečnou metamorfózou však Manara přistoupí k tomu, co mu zřejmě dodalo největší chuti k celé adaptaci - k prozkoumání nepřirozeného obcování mezi lidmi a zvířaty. Jinak než zvýšeným zájmem o tuto oblast lze stěží vysvětlit fakt, že dění, popsané na bratru 40 řádcích několikasetstránkového originálu, náhle vystačilo Manarovi na grandiózní finále, které navíc tvořivě domyslel a rozšířil.
Do oslíka se nejprve zamiluje vážená šlechtična, která si u jeho majitele zaplatí několik nocí s obdivovaným zvířetem. Osel je natřen vonnými mastmi a vztah je přes značné Luciovy rozpaky konzumován. Bez komentáře. Pak se ale událost rozkřikne a zhýralá antická společnost chce být svědkem události, která nebyla ani tehdy k vidění každý den. Zatímco osel umírá studem, majitelé cirku vymyslí plán. Ve vězení sedí krásná vražedkyně, odsouzená k roztrhání divokými šelmami. Pokud se před popravou spáří s oslem, přijdou si Římané na podívanou, a obecná morálka nedozná újmy. O tempora, o mores! Ale Manara kreslí tuto partii s rozkoší a nemůže skončit. Zatímco v textu osel oběť ani neuvidí a prchne, kreslíř jej dovede až na sám kraj akce, kdy ale Lucius-zvíře vycítí, že šelmy těžko rozpoznají, kdo je k roztrhání a kdo už ne; hbitým útěkem se zachraňuje před hlídači - a Manara před cenzory.
Tady končí erotické umění možného. Následuje už jen závěr a kresebně zřejmě nejslabší část komiksu - metamorfóza osla v člověka. Ostatně, těžko vtěsnat na pár obrázků, co podle Darwina trvalo milióny let…
Závěr románu nečekaně zvážní. Lucius se dá na náboženství a při iniciaci do mysterijního kultu opakuje Osiridovu cestu ke smrti, a tak si zajišťuje posmrtný život. Stejně jako kdysi v sexu ale nemá dost a kupuje si u ziskuchtivých kněží další a další zasvěcování, kaje se ze vztahu s Photis a nakonec se stává novicem všech existujících mystérií. Jaký div, že zůstává zcela bez peněz. Že by ponaučení?
Tím ovšem končí román a nikoli Apuleiův životopis. V praxi to byl gauner, který si vzal bohatou vdovu, otrávil ji a ještě na své obhajobě slušně vydělal. Usadil se v Kartágu, kde učil rétorice a svým nábožensko-filozofickým teoriím, přičemž se stal velice populární osobností. Dokonce se mohl s jistou arogancí obracet i na císaře. Do podsvětí se odebral společně s daleko střídmějším Markem Aureliem roku 180.
Na úplný závěr jen několik drobných nedostatků - ačkoli příběh je situován do hornaté oblasti středního Řecka, krajina i architektura je v Manarově podání spíše italská a připomíná nejspíš Toskánsko. Velký Ital tak mimoděk předložil zaniklou kroniku starého Říma, který povstal ve své zašlé slávě jako olbřímí falus.
Příště: Změna je život a v erotice obzvlášť, pročež se podíváme do zešikmených manga očí východu a vytáhneme na světlo Komiksu Princess of Darkness, hentai jak má být.
Základní údaje:
Scénář a kresba: Milo Manara
Vydavatel: Les Humanoides Associes
Rok originálního vydání: 1999
Počet stran: 56
Formát: A4
Cena: 13, 90 €
Scénář a kresba: Milo Manara
Vydavatel: Les Humanoides Associes
Rok originálního vydání: 1999
Počet stran: 56
Formát: A4
Cena: 13, 90 €
