Druhé Comicsové legendy tedy celkem zákonitě nabízí Spider-Mana vydavatelství Crew a Netopejr, která jsou otci (nebo snad otcem a matkou?) této staronové ediční řady (volně, ale opravdu velmi volně – především totožným názvem – navazující na bývalé Legendy crwácké), jejíž strategii naznačila již první knihou, Barbarem Conanem. Tedy strategii přivádět na český trh klasické postavy zámořské komiksové historie v jejich starších příbězích za solidní cenu dostupnou všem. Z toho celkem logicky vyplývá, že o barvě nemůže být ani řeč (avšak že by se muselo prvních 30 stran podobat podsvětlenému výjezdu z kopírky, to tedy zrovna ne – kritizující Sakyk) a že ani obálka nebude z nejtvrdších. Zkrátka klasický komiksový paperbook.
.Tenhle obsahuje na 182 stranách (což je o dvacet více, než v Conanovi) devět původních sešitů série Amazing Spider-Man (čísla 50 až 58), vycházející v nakladatelství Marvel od července 1967 do března 1968.
1. Spider-Man končí (Spider-Man no more – č. 50)
Petera Parkera sužuje pocit, že životem superhrdiny ohrožuje . své nejbližší a nejdražší. Kostým zdobený pavoučí sítí proto končí v popelnici…
2. V sevření Kingpina (In the clutches of the Kingpin – č. 51)
Na scéně se objevuje na první pohled obézní, ve skutečnosti extrémně svalnatý padouch – Kingpin. Ve slepé víře, že Spider-Man je mimo hru, organizuje vytvoření obřího zločineckého syndikátu, s jehož pomocí chce terorizovat město. Jenže ve svých plánech se šeredně mýlí…
3. Smrt hrdiny (To die a hero – č. 52)
Rozhodující střetnutí padoucha s pavoukem. Jak dopadne? Titulek možná napoví (tajemný Sakyk)…
4. Přichází dr. Octopus (Doc Ock! Nuff said! – č. 53)
Sotva se Spidey zbavil jednoho lumpa, je tady další. Dr. Octopus (Chobotnice, jelikož používá čtyři mechanické ruce) však spoléhá spíše na kouzla vědy a techniky, než na hrubou sílu svalů jako jeho obtloustlý předchůdce. Spider-Man to tentokráte bude mít hodně těžké…
5. Chapadla a past (The tentacles and the trap – č. 54)
Octopus je chytrý, ba přímo vychytralý. A navíc mu štěstí přeje. Jaké je proto Parkerovo zděšení, když ho nalezne jako nájemníka v bytě své tetičky May…
6. Ock vítězí (Doc Ock wins – č. 56)
Nezdá se to pravděpodobné ale je to tak: Octopus triumfuje. Spider-Man vstupuje do jeho služeb…
7. Katastrofa (Disaster – č. 56)
Octopus plánuje další nekalý zločin: k vylepšení vlastností ďábelské zbraně, anulátoru, potřebuje z vojenské základny ukrást izotop 16. A dokáže to celkem snadno: udělá to za něj Spider-Man…
8. Přichází Ka-zar! (The power of Ka-zar – č.57)
Ka-zar, to je lord Plunder, alias mnohem namakanější verze Tarzana. I když přijel do N.Y. vyřídit si jen pár právních . záležitostí, není divu, že jeho síly se rozhodne zneužít zarputilý Spideyho odpůrce, vydavatel plátku Daily Bugle – J. Johan Jameson…
9. Jako zabít Spider-Mana (To kill a Spider-Man – č. 58)
Nemělo by to být spíš „Jak zabít Spider-Mana?“ - bláznivý profesor Smithe totiž zdokonalil svůj stroj na jeho ničení…
“Padesátkou“ se začíná právě proto, že po dějové stránce tu startuje zásadně nový příběh a navíc kreslířskou štafetu tady převzal po Steve Ditkovi John Romita starší (Daredevil, Avengers, Hulk, Fantastic Hulk, X-men, Punisher – vše pro Marvel). Původní kresbu už by současný zhýčkaný čtenář asi těžko překousl, byla hodně staromódní. Ta Romitova je v pohodě (možná trošku kostrbatě znějící formulace, ale naprosto odpovídající – rozpačitý Sakyk) a můžeme u ní vypozorovat několik charakteristických, do očí bijících znaků:
1. Realismus – respektování reality je patrné na všech obrázcích, a to i při akčních scénách (nebere-li se samozřejmě v potaz, jak moc „reálné“ je lítat nad městem na pavučině – upřesňující Sakyk).
2. Plná linka – téměř žádné šrafování (pár výjimek by se našlo), téměř žádné stíny (někdy jsou nutností).
3. Pohyb – i scény zachycující užvaněnou konverzaci v sobě obsahují živou gestikulaci a zárodek budoucí akce.
4. Žádný posun autorův – Romitova kresba je na první i poslední straně stejná, a to mezi jejich vznikem uplynula doba téměř jednoho roku.
To vše je pěkně přikryto hávem typických 60. let, kdy tento Spider-Man vznikl, takže je nutné se připravit na pravidelnost jednotlivých políček? a poněkud přiškrcenou dynamiku všech stránek.
Za zmínku stojí rozhodně také překlad Jiřího Pavlovského, který je jako tradičně velmi povedený a vychytaný a především výborně vystihuje nádech lehké parodie, která je zakuklena v Leeově scénáři. Vypořádává se i různými hláškami a vysvětleními, kterými je děj prošpikovaný a občas dokonce i něco vhodně doplní (viz. strana 21 úplně dole). Za přečtení stojí i úvod z pera téhož autora, jelikož zvídavému (a hlavně neznalému) čtenáři zodpoví všechny důležité otázky.
.Celkově lze říci, že kniha Spider-Man je dobré, oddychové čtení – ryzí komiks, především nesmírně zábavný. Já sám jsem se při jeho čtení vrátil do dob dětství, kdy jsem hltal dobrodružství Čtyřlístku a pocítil stejné, mrazivé vzrůšo jako když nehodný Záviš krade prof. Myšpulínovi jeho nejnovější vynález. Spider-Mana tedy vřele doporučuji všem, kdo chtějí na pár večerů zahnat nudu, přenést se do světa nefalšované zábavy a zapomenout na všechny trable všedního dne kolem…
