Zhruba v tomto duchu nás uvádí do děje třídílného alba Rohatý bůh skřet Ukko. Protože však autor této recenze postrádá literární talent výše jmenovaného, pokusí se vám toto dílo přiblížit poněkud civilnějším způsobem.
Na rozdíl od příběhů doposud známých české komiksové obci, nevydáváme se v tomto albu se Sláinem do žádné pro něj cizí epochy dějin Britských ostrovů. Děj se tentokrát odehrává v jeho vlastním světě a době, tj. v krajině Tir Na Nog, v blíže nedefinované minulosti, krátce předtím, než tuto krajinu zalilo moře a vytvořilo tak Britské ostrovy. Chronologicky předchází všem ostatním příběhům, jejichž existenci do určité míry vlastně podmiňuje. Snad nikoho nenaštvu, když prozradím, že toto album v podstatě vysvětluje úlohu, kterou Sláine plní na svých pozdějších misích a také způsob, jakým byl pro tuto roli vybrán…Ale už dost obecností, ponořme se konečně přímo do děje.
Sláinův bratr Ragall podlehne manipulacím ze strany své svůdné manželky Megrim a svojí chybnou politikou přivede celý keltský národ do poroby. Když si uvědomí, co učinil, vyvlíkne se z další zodpovědnosti sebevraždou. Novým králem (takzvaným „Slunečním“) se stává Sláine, který okamžitě začne podnikat kroky k nápravě tohoto stavu. Ačkoliv svede s Fomoraigy několik vítězných bojů, cítí, že z dlouhodobého hlediska nemá samotný šanci na úspěch. Rozhodne se proto shromáždit všechny poklady bohyně Danu a tím pádem i všechna plemena oddaná bohyni pod vlajkou jednoho vůdce, Krále všech králů. Takovéto snahy jsou však mezi Kelty viděny s velikou nelibostí, a tak se Sláine musí potýkat s mohutnou vlnou odporu ze strany svých soukmenovců.
Nakloněn mu není ani keltský klér, který se pořád víc a víc odklání od víry v bohyni Danu a ve svém učení poskytuje pořád větší prostor bohům mužského pohlaví. Sláine proto sestoupí do Kotle hojnosti, aby se setkal se samotnou Bohyní a vyžádal si její souhlas. Bohyně ho přijme jako svého šampióna, ale jeho boj převede do trochu jiné roviny. Vůdcem nepřátelského kmene Drunů je totiž jistý Slough Feg, starý Rohatý bůh (rozuměj: partner Bohyně), který odmítl už před dávnou dobou uvolnit svůj post dalšímu nástupci, čím porušil rovnováhu ve věčném koloběhu světa. Patologicky upjat ke svému přetrvávání, schází z cesty Rohatého boha a stává se bohem smrti a rozkladu. Danu proto ustanoví Sláina novým Rohatým bohem a pověří ho zničením Slough Fega…
Může se zdát, že jsem už z obsahu prozradil všechno, co se dalo, opak je však pravdou. Všechno, co jste zde četli, je jenom hrubým nástinem vstupu do této vskutku bohaté a rozvrstvené epické fantasy ságy. Vůbec jsem zde například nemluvil o Sláinově cestě za jednotlivými poklady a o vesměs nelehkém způsobu jejich nabytí (motiv dost podobný Pokladům Británie), neprozradil jsem vám, kdo je Megrim a proč tak hrozně nenávidí Sláina, nepadlo ani slovo o osudech Niamh, Sláinovy bývalé manželky a matky jeho syna, a taky jsem zde nemluvil o Avancovi, posledním z rodu Bobřích lidí, či o Balorovi se zlým okem. Na svých téměř dvou stovkách stran poskytuje tento příběh dostatek prostoru na rozehrání plnohodnotné zápletky a ještě zbývá dostatek místa k odehrání několika vedlejších epizodek a příběhů na pozadí hlavního dění.
Nebudu se vykrucovat ani čekat na nějaké sumarizující závěry a hned teď a tady prohlásím, že trojalbum Rohatý bůh považuji za to nejlepší, co jsem ze sláineovských příběhů četl. Nesporným plusem celého díla je pochopitelně scénář, který se Millsovi výjimečně povedl a vyvyšuje se minimálně o jeden řád nad většinu jeho ostatních výtvorů. Příběh má spád i vtip, gradaci i napínavé odbočky, je v něm zrada, láska, hrdinství, zbabělost, šílenství a spousta dalších citů a povahových rysů. Rohatý bůh je hlavně hrdinskou fantasy, zároveň je však i mytologií a historií. Pochopitelně, že tak, jak je zde tento příběh vylíčen, se ve skutečnosti nikdy a nikde nepřihodil, obsahuje však i to správné množství „zrnek pravdy“. Odklon od matriarchátu, zápas staré „feminní“ a nové „maskulinní“ víry, trojjediný charakter bohyně, migrace keltských kmenů, to je jen několik příkladů zajímavých mytologicko-religiózně-historických náhledů, které Mills do svého scénáře inkorporuje. Velice poutavý je také vhled do psychiky, tradic a chování starých Keltů, nebo respektive do toho, co si Mills pod psychikou, tradicí a chováním starých Keltů představuje. Opomenout bych neměl ani dost zajímavý a zábavný způsob vyprávění příběhu. Protože ho celý sledujeme retrospektivně z pohledu kleptomanského skřeta Ukka, dostáváme ho se spoustou svérázných komentářů a odboček, ke kterým Mills stylizovaný do role pouhého redaktora, doplňuje ještě vlastní komentáře a poznámky, čímž přidává další vrstvu vyprávění.
Druhým obrovským plusem tohoto alba je kresba. Ačkoliv se na rovinu a bez mučení přiznám, že Bisleyho výtvarný projev nemám moc rád, musím uznat (a o to víc takové hodnocení znamená), že Rohatý bůh se mu opravdu povedl. Důvod vidím především v tom, že je jeho kresba o něco méně odfláknutá a zjednodušená, než obvykle. Předměty mají nádherně plastický charakter, obličeje velice přesvědčivé výrazy, bitvy jsou pompézní a detailně prokreslené, a dokonce i nějaké to pozadí se občas najde. Velice dobrý je i výběr a použití barev, které ani na těch nejtemnějších kompozicích neznemožňují rozpoznávání objektů. Za zmínku stojí také jistá snaha experimentovat, která se projevuje například na stránkách, kde má jedna postava vyhrazený větší počet obrázků s proslovem.
Rohatý bůh je velmi vyvážené a rozhodně nadprůměrné dílo, spadající navíc do – pro komiks – ne příliš obvyklého žánru hrdinské fantasy. Skvěle si v něm podle mně počtou jak příznivci dobrého komiksu obecně, tak všichni fanoušci keltského sekerobijce, pro které je toto album svým objasňujícím charakterem přímo stěžejním dílem celé série.
Pokud se chcete o Sláinovi dozvědět víc, mrkněte na http://homepage.eircom.net/~okku/2000ad/slaine.htm
Původní vydání: 2000AD, rok 1989-90, čísla 626-635 (book I), 650-656, 662-664 (book II), 688-698 (book III)
