. Malá lekce angličtiny:
slay: skolit, přeneseně i zabít, zničit, potupit, zlomit v boji…
slain: přídavné jméno od "slay"
Sláine: rozhodně není skolený, zabitý (i když…), zničený, potupený, ale hlavně nikdy nebyl zlomený v boji. Patří mezi největší Poklady Británie, a už od roku 1983 je vlajkovou lodí komiksového týdenníku 2000AD a jednou z nejlepších fantasy sérií komiksových dějin vůbec.
Malá lekce historie:
Rohatý bůh vznikl v roce 1989 a nebyl ani prvním ani posledním Sláinovým příběhem, který si v Albionu nedočkaví čtenáři mohli zakoupit. U nás je ale situace úplně jiná: kromě časopisu Crew se nikdo zatím příběhů velkého keltského bijce neujal - Královna čarodějek a Poklady Británie byly dlouhou dobu osamoceny a jejich jakási rozštěpenost a dějová neucelenost působila zneklidňujícím dojmem, že nám něco uniká… a to, co nám unikalo, byl právě Rohatý bůh.
. Nyní dostali čtenáři (zvláště milovníci akční fantasy pro dospělé) šanci plnými doušky hltat génia Pata Millse, v exkluzivním podání mistra mistrů na poli kresby, Simona Bisleyho. Přestaňte prosím slintat, není to slušné… a hlavně je to předčasné. Následuje totiž lehce depresivní
Malá lekce pro vydavatele:
Toto je otevřená kritika vydavatelství Netopejr za jeho naprostou ignoraci výjimečnosti tohoto díla: to, co nám předvádí, je nejhorší hřích.
Představte si tréninkově následující situaci (využijte příležitosti ozkoušet si rizikovou část bez nebezpečí, popřípadě poblinkání zakoupeného alba):
Dvakrát se zhluboka nadechněte… ták. Právě teď do vašich rukou klouže na omak hebká a hladká, jemně chladivá, lepidlem vazby vonící obálka alba. Čistá práce, překrásná a temně působící ilustrace navozuje správnou notu… ale ne, ještě neotevírat! Klidně otočte album a pohleďte na keltský knot, první to chybku - žlutý text upoutávek je těžko čitelný. Ale to je drobnost, lehce prominutelná. Nyní se vraťte na původní, přední stranu. A teď to přijde… vaše chvějící se prsty přejedou opatrně k rohu obálky a lehce ji nadzvednou… ta vůně! Jakoby už útočila na vaše chřípí… vůně prastarých lesů, vůně stydnoucího oleje na připravených zbraních, vůně orosených travin… vůně blížících se bitev.
Ale co to? Co se to děje?! Průvodce k Rohatému bohu je sice zajímavý nápad, ale skutečný problém vás udeří hned na první kresbě.
Věřte, není to Bisleyho vina a její podoba není záměrná. Stačí otočit dále: černá je stále šedá, rudá je stále fialová… Detaily se ztrácí, atmosféra klouže ze čtenářova dosahu… snaha mistra kreslíře se propadá vniveč. Proč? Jednoduchá odpověď- za cenu kvalitního alba získáváme naprostý odpad, vytištěný na papíru, který není ani hlazený … U Luba, Danu a všech bohů, co to má znamenat?!
Zoufalství vás bude provázet celou dobu, co budete nuceni trpět při pohledu na skutečně zmrvené kresby. Avšak nebojte se - ač budou vaše oči plakat, i tak se neodtrhnou od tohoto překrásného díla. Proč? Protože Mills.
A taky protože Bisley, i když trochu retardovaný, přesto plný energie. Opět ukazuje dokonalou, sice občas heroicky nerealistickou, ale jinak úchvatnou anatomii postav, naturalistické a krásně tajemné náhledy a průhledy, jeskyně a monstra inspirovaná na první pohled H. R. Gigerem, ale i krajiny s naprosto úchvatnou hru barev (ach, jak já to sakra chci vidět na vhodném médiu a ne na toaleťáku!).
Velká a mohutná lekce pro scénáristy:
Pat Mills je pojem, o kterém není třeba se příliš rozepisovat, koneckonců, ani nelze najít superlativy, které již na jeho adresu byly vyřčeny a napsány - proto se zdržím jeho opěvování. První díl Rohatého boha dokazuje, že všichni ti, kdo obětují Millsovi, činí správně a oprávněně.
Pat Mills je pojem, o kterém není třeba se příliš rozepisovat, koneckonců, ani nelze najít superlativy, které již na jeho adresu byly vyřčeny a napsány - proto se zdržím jeho opěvování. První díl Rohatého boha dokazuje, že všichni ti, kdo obětují Millsovi, činí správně a oprávněně.
. Bisley je mistr, avšak přiznejme si to… při kresbě nadměrně vyvinutých krásek obklopených mutanty a podivným SF světem jeho talent nevynikl - teprve Mills mu dává směr, a ačkoli si i tady Bisley najde skuliny, aby si sem tam hodil nějakou tu ohyzdnost nad ohyzdnost (za všechno mluví jedna z mála bojových scén, kde na vás vybafne holé pozadí mrtvoly - opravdu nepříjemné!). Celkové podobě série ale jejich spolupráce sluší - a vzniká něco, co se nedá popsat slovy.
Příběh Rohatého boha má pomalý začátek, nejasný a chaotický. Postupně však z něho začnou vylézat hluboké myšlenky i sarkastické dialogy, začnou cákat hektolitry krve a slizu a valit se celé moře atmosféry. Story se žene kupředu a zastavuje se na místech, kde by jiný autor zrychlil, zatímco další by naopak rozebíral zbytečnosti. Vzniká tak na jednu stanu dynamická a akční, na druhou stranu hluboká a mozek masírující, úchvatně propletená sága, která navíc srší humorem a poselstvím čtenáři. Věřte nebo ne, Rohatý bůh je jedna z nejlepších věcí, jaké si fantasy labužník může přát.
Je to výrazné, každou čárkou a linkou provokující, tvrdé, brutální, vtipné, nabité erotikou a zvířeckostí, někdy děsivé, mrazivé a plné beznaděje. A to je přesně ono - první díl trilogie Rohatý bůh totiž pulsuje něčím, co jiné příběhy postrádají - pulsuje Životem.
Tudíž jednoznačně hodnotím toto dílo kladně. Ačkoli lettering je mnohdy zarážející (nelogičnost rozvržení mne skutečně fascinuje - věnoval se mu asi někdo se silnou vadou zraku), překlad mistra Jana Kantůrka je špička dokonalosti.
Kritika tvrdá jako topor Mozkohryzu (rád bych, aby byla ostrá jako jeho ostří, ale to by zavánělo vyhrožováním) tak padá pouze na neprozíravost vydavatele a na jeho nešťastnou volbu obyčejného ofsetu pro tisk. Album Sláine: Rohatý bůh 1 vřele doporučuji všem, kdo se chtějí "Vydat na nejúžasnější a největší dobrodružství… cestu za Rohatým bohem…"
Vojtova poznámka na okraj technického zpracování:
Narovinu, v současné době jde o jasně nejžhavějšího kandidáta na anticenu Ucho českého comicsu pro tento rok.
Důvod první: Jeden z nejvíce zmršených letteringů, na jaké jste u nás kdy mohli narazit; srovnání s ním snesou snad jen "výkony" Egmontu. Zvlášť špatně přitom dopadly hranaté bubliny (kterých je bohužel v tomto comicsu spousta), kde nejen, že texty vypadají jako okousané, ale navíc radostně skáčí ve směru vertikálním shora dolů a zpět, ovšem středu bubliny se jim rozhodně trefit nedaří. Děs běs.
. .
Důvod druhý: Pravé peklo však nastává teprve v oblasti tiskové. Nemám sice k dispozici originální vydání, ale za to mohu poskytnout srovnání s tiskovými technologiemi přelomu tisíciletí (viz. El Arte de Simon Bisley, NORMA Editorial, 2002). A v tomto srovnání dopadá česká verze opravdu uboze. Tisk samotný je velmi nekvalitní, kvalita podkladů špatná (či je to opět vina tisku - zřetelně totiž vidíte rastr), no a papír? Obyčejný ofset bez odpovídající povrchové úpravy. V celkovém součtu kresebné detaily (ale i celé celky) splývají dohromady, kontrasty takřka mizí a barvy jsou silně nevýrazné. Celá kresba tak vypadá minimálně o 300 procent horší než ve skutečnosti je, čímž byl tomuto výjimečnému dílu zasazen ten nejhorší možný úder. Skutečně bych si raději ještě pár let počkal na nějakého pořádného vydavatele, než měl tuhle zmrzačenou trosku v rukou už dnes. A tak se jen vroucně modlím, aby se vydavatel poučil a tahle bezkonkurenční hrůza nepostihla i zbývající dva díly. Jinak totiž: Apage Netopejr!!!)
