Scénář ukáže oba zbývající národy Keltů: v horách žijící lid krále Ganna a přímořský národ krále Senganna (krále Rudraiga už známe z prvního dílu). Cílem . Sláinova snažení je Oštěp slunečního boha Lugha a Kámen – Pupek Bohyně. Společně s Měsíčním mečem od Rudraiga a Kotlem hojnosti mají určit jediného krále.
Sám Sláine při tom v příběhu spíše zaostává; vystupuje více jako vladař nežli bojovník. Místo toho tu máme příběh Ukka v době Sláinově (trpasličí mládí, to se navyvádí…), který se společně se Sláinovou manželkou snaží získat Pupek bohyně (Ukko konečně dostává možnost ukrást něco opravdu cenného). Proradná Medb je slávabohu prozrazena, vyhnána a její intriky odhaleny (před čímž ji neuchránila ani změna barvy vlasů a sváděcí politika).
Příběh je obecně spíše předehrou ke třetímu dílu, kdy se Keltové utkají s Medb, Fegem i Balorem Zlého oka (vůdcem Drunnových pánů a jejich spojenců Fomorů), což bude konečně ta správná sláinovská řež. Tir Nan Og se bude otřásat.
Podobně jako většina druhých dílů, i Rohatý bůh 2 něco postrádá – pevný příběh. Je zde dost odkazů na Sláinovy začátky (dialog s králem Gannem o. krádežích krav), což se cení, ale ve skutečnosti jde spíše o zaplácávání místa. Příběh je rozdělen do tří linií, ale ty drží pohromadě spíše náhodou nežli něčím jiným. Jakoby jedovaté snažení kněžky Medb mělo být lepem, který se snaží udržet všechno na svém místě… Mills namísto boje raději volí mírná řešení, místo krutých hlášek lehkou ironii a černý humor. Odpovídá to povaze Rohatého boha? Ano. Odpovídá to Sláinovi? Myslím že ne. Příběh potřebuje ucelení.
Od doby toho, kdo Sláina kreslit začal, se jeho podoba dost změnila. Je nutno říci k lepšímu - Mike McMahon by byl na nejlepšího ze svých nástupců hrdý! Bisleyova kresba je opět dokonalá, anatomie stejně šílená a dekadence stejně archetypální. Bisley si jinak dále uchovává své řemesla, přesnost a zároveň rozevlátost. Linku drží pevně, ale dává jí poetiku abstrakce a symboliku nástěnných maleb předhistorické doby. Kresba je jednoznačně tahounem tohoto díla. Opět se nezapře inspirace Geigerem (město v horách, vězení pro Oštěp), ale tentokrát tu máme i něco, co zaslouží samostatný plakát: AVANC.
Málokdy se mi stane, aby mne v komiksu tak moc oslovila nějaká vedlejší postava. Z velké části na tom má podíl Millsovo podání, ale obecně mne Avanc nejvíce uchvátil svým brutálním zjevem. Pokud jsem dobře pochopil Millsovy narážky, jedná se o Pikta… vědecky snad neandertálce, těžko říct. Avanc je skvěle nakreslenou, charakterově prokreslenou postavou, které navzdory jednostrannému zařazení do příběhu nechybí výraz. (A když umírá, řekne naprosto dokonalé: „Ook!“, což mne jako fandu Knihovníka potěšilo :-).
Další velké plus má Bisley za souboj Chmatáka a Duchomora. Naprosto dokonalé zvládnutí svaloviny, pohybu a dynamiky této majestátní dračí bitvy je jedním z nejvýraznějších momentů celé série.
Nedostatečná povrchová úprava papíru je jak se zdá prokletím této trilogie a nezbývá než doufat, že dojde ke změně alespoň u nadcházejícího . posledního dílu… Barevné přechody jsou na tomto typu papíru nedostatečnou úpravou nepřehledné, černá není černá. Rozdíl oproti originálu není tak propastný jako u dílu prvního, ale stále je co zlepšovat. Lettering doznal změny k lepšímu, text už nepoletuje tak výrazně; překlad si udržuje velmi slušnou úroveň, ocenění si zaslouží kvalitní vazba.
Naopak nevhodná volba grafiky na zadní stranu alba je skutečně do očí bijící. Pokud si dobře pamatuji, to samé se stalo i u prvního dílu. Pokud grafik nemá náladu si hrát s barevností fontu, nebo naopak nechce šetřit na velikosti pozadí, mělo by se něco změnit na zadní straně obecně; třeba jednoduše k černému podkladu zvolit tmavší ornament a světlejší barvu písma.
Doufám, že druhý Rohatý bůh bude pro Sláinovy fanoušky stravitelný menší akčností a větší příběhovostí. Zdá se, jakoby scénář chtěl přitáhnout přemýšlivější čtenáře ještě předtím, než ukáže velké krvavé finále. První díl se zaobíral tématem věčného hledání, druhý nese punc závažných rozhodnutí, a třetí (jak je jasné už teď) bude zápasem o přežití. A i kdyby ne, poslední stránka tohoto komiksu je jednou z věcí, na jaké se nezapomíná…
Svět, který Mills díky své znalosti legend a mýtů vytvořil, je bezesporu bohatý a jeho tvář neodmítá přirozené plynutí času; nejde o historickou demagogii, ale o velmi povedenou fikci. Právě Sláine mne donutil lépe se podívat na keltské mýty, přičemž plody tohoto mého zájmu se snad objeví na tomto serveru někdy v budoucnu v podobě článku o tom, odkud a jak Mills příběh a svět Rohatého boha zpracoval.
Sám Sláine při tom v příběhu spíše zaostává; vystupuje více jako vladař nežli bojovník. Místo toho tu máme příběh Ukka v době Sláinově (trpasličí mládí, to se navyvádí…), který se společně se Sláinovou manželkou snaží získat Pupek bohyně (Ukko konečně dostává možnost ukrást něco opravdu cenného). Proradná Medb je slávabohu prozrazena, vyhnána a její intriky odhaleny (před čímž ji neuchránila ani změna barvy vlasů a sváděcí politika).
Příběh je obecně spíše předehrou ke třetímu dílu, kdy se Keltové utkají s Medb, Fegem i Balorem Zlého oka (vůdcem Drunnových pánů a jejich spojenců Fomorů), což bude konečně ta správná sláinovská řež. Tir Nan Og se bude otřásat.
Podobně jako většina druhých dílů, i Rohatý bůh 2 něco postrádá – pevný příběh. Je zde dost odkazů na Sláinovy začátky (dialog s králem Gannem o. krádežích krav), což se cení, ale ve skutečnosti jde spíše o zaplácávání místa. Příběh je rozdělen do tří linií, ale ty drží pohromadě spíše náhodou nežli něčím jiným. Jakoby jedovaté snažení kněžky Medb mělo být lepem, který se snaží udržet všechno na svém místě… Mills namísto boje raději volí mírná řešení, místo krutých hlášek lehkou ironii a černý humor. Odpovídá to povaze Rohatého boha? Ano. Odpovídá to Sláinovi? Myslím že ne. Příběh potřebuje ucelení.
Od doby toho, kdo Sláina kreslit začal, se jeho podoba dost změnila. Je nutno říci k lepšímu - Mike McMahon by byl na nejlepšího ze svých nástupců hrdý! Bisleyova kresba je opět dokonalá, anatomie stejně šílená a dekadence stejně archetypální. Bisley si jinak dále uchovává své řemesla, přesnost a zároveň rozevlátost. Linku drží pevně, ale dává jí poetiku abstrakce a symboliku nástěnných maleb předhistorické doby. Kresba je jednoznačně tahounem tohoto díla. Opět se nezapře inspirace Geigerem (město v horách, vězení pro Oštěp), ale tentokrát tu máme i něco, co zaslouží samostatný plakát: AVANC.
Málokdy se mi stane, aby mne v komiksu tak moc oslovila nějaká vedlejší postava. Z velké části na tom má podíl Millsovo podání, ale obecně mne Avanc nejvíce uchvátil svým brutálním zjevem. Pokud jsem dobře pochopil Millsovy narážky, jedná se o Pikta… vědecky snad neandertálce, těžko říct. Avanc je skvěle nakreslenou, charakterově prokreslenou postavou, které navzdory jednostrannému zařazení do příběhu nechybí výraz. (A když umírá, řekne naprosto dokonalé: „Ook!“, což mne jako fandu Knihovníka potěšilo :-).
Další velké plus má Bisley za souboj Chmatáka a Duchomora. Naprosto dokonalé zvládnutí svaloviny, pohybu a dynamiky této majestátní dračí bitvy je jedním z nejvýraznějších momentů celé série.
Nedostatečná povrchová úprava papíru je jak se zdá prokletím této trilogie a nezbývá než doufat, že dojde ke změně alespoň u nadcházejícího . posledního dílu… Barevné přechody jsou na tomto typu papíru nedostatečnou úpravou nepřehledné, černá není černá. Rozdíl oproti originálu není tak propastný jako u dílu prvního, ale stále je co zlepšovat. Lettering doznal změny k lepšímu, text už nepoletuje tak výrazně; překlad si udržuje velmi slušnou úroveň, ocenění si zaslouží kvalitní vazba.
Naopak nevhodná volba grafiky na zadní stranu alba je skutečně do očí bijící. Pokud si dobře pamatuji, to samé se stalo i u prvního dílu. Pokud grafik nemá náladu si hrát s barevností fontu, nebo naopak nechce šetřit na velikosti pozadí, mělo by se něco změnit na zadní straně obecně; třeba jednoduše k černému podkladu zvolit tmavší ornament a světlejší barvu písma.
Doufám, že druhý Rohatý bůh bude pro Sláinovy fanoušky stravitelný menší akčností a větší příběhovostí. Zdá se, jakoby scénář chtěl přitáhnout přemýšlivější čtenáře ještě předtím, než ukáže velké krvavé finále. První díl se zaobíral tématem věčného hledání, druhý nese punc závažných rozhodnutí, a třetí (jak je jasné už teď) bude zápasem o přežití. A i kdyby ne, poslední stránka tohoto komiksu je jednou z věcí, na jaké se nezapomíná…
Svět, který Mills díky své znalosti legend a mýtů vytvořil, je bezesporu bohatý a jeho tvář neodmítá přirozené plynutí času; nejde o historickou demagogii, ale o velmi povedenou fikci. Právě Sláine mne donutil lépe se podívat na keltské mýty, přičemž plody tohoto mého zájmu se snad objeví na tomto serveru někdy v budoucnu v podobě článku o tom, odkud a jak Mills příběh a svět Rohatého boha zpracoval.
