„Mort se mi líbil, a už když jsem jej četl, rovnou jsem děj viděl před očima jako komiks. Bohužel je vždy velký rozdíl mezi tím, jak něco chceme nakreslit a jak to pak dopadne. U Morta zvláště. Je to tak nadupaná kniha, že se ta spletitost a prolínání jednotlivých rovin příběhu ani snad "zkomiksovat" nedá - viděl jsem sice americký pokus, který knihu podrobněji kopíroval, ale ani to nedovedlo převzít onu pratchettovskou šťavnatost. Pratchett hodně používá ve svých knihách originální metafory či přirovnání, na tom stojí spousty jeho gagů, a do komiksu, nemá-li být přeplněn textem, se to těžko převádí.“ Ze Sedlákových slov čiší nadšení, které ale tiší nabytá zkušenost a prozření. Jeho finální výtvor je proto možné z tohoto pohledu relativně objektivně pochválit. Tím spíše, že Mort znamená počin v našich krajích a hájích ojedinělý z hned několika dalších důvodů. Kromě již vzpomínaného výběru námětu je to autor sám a způsob vydání publikace…
Nejprve tedy k autorovi. Radek Sedlák je jistě talentovaný kreslíř a pilování a vyřezávání jeho talentu je hezky vidět právě v komiksu Mort. . A to i když hodně používal počítač – písmo v bublinách (dobrý indikátor autorského vývoje) se tedy nemění. Díky mašině výrazně pracuje se stínováním a přechody, občas se ale může dostavit pocit, že je toho strašně přespříliš, zbytečně hodně, trochu moc, nadbytečně, přehnaně mnoho… „Kreslil jsem si komiksy v pubertě, někdy na vojně jsem končil Čapkovým Krakatitem – to bylo v roce 1987. Pak jsem se právě Mortem ke kreslení vrátil, myslím, že to bylo v roce 1997. Mezitím jsem byl zcela neaktivní a ani mě nenapadlo, že by se to mohlo někdy nějak vydat. Kreslil jsem si jen pro sebe a moc jsem se s tím nebabral – byl to také pokus o využití počítače v tomto žánru. Když se na Morta podíváte podrobněji, jsou tu znatelné rozdíly ve stylizaci kresby, to jsem si znovu hledal svůj styl.“ Zvyšující se jistota a propracování, především figur, jsou znatelné. Stačí si prohlédnout Mortimera na prvním obrázku (strana 3) a na poslední šedesáté stránce. A to si ještě najde čas na různé legrácky, z nichž nejvíce asi zaujme Hellboy mezi štamgasty krčmy na druhém obrázku strany 29…
V každém případě Mort dokazuje současný stav českého komiksu: spousta schopných kreslířů při absolutním nedostatku scénáristů – jakýchkoliv. „Na scénáristickou stránku věci jsem nehleděl téměř vůbec a vím, že je hodně mizerná. To neumím dodnes, dobře zrežírovat předlohu – byť vynikající – do komiksu.“
Přetvořit jeden z dílů Úžasné Zeměplochy do komiksového scénáře je totiž jako balancovat na úzkém laně nad jícnem Popocatepetlu. Na jednu stranu hrozí riziko přílišné popisnosti a poplatnosti originálu, na druhou zase nadbytečná snaha odlišit se od něj. Rozhodnout, k čemu se blíží Sedlákovo dílo není snadné; v každém případě mám pocit, že z tohoto pohledu konečnému výsledku scénář i kresba v rukách jednoho člověka prospěly.
Přetvořit jeden z dílů Úžasné Zeměplochy do komiksového scénáře je totiž jako balancovat na úzkém laně nad jícnem Popocatepetlu. Na jednu stranu hrozí riziko přílišné popisnosti a poplatnosti originálu, na druhou zase nadbytečná snaha odlišit se od něj. Rozhodnout, k čemu se blíží Sedlákovo dílo není snadné; v každém případě mám pocit, že z tohoto pohledu konečnému výsledku scénář i kresba v rukách jednoho člověka prospěly.
.
Především jsem však nesmírně rád, že je publikace Mort mezi námi. Byl-li sešit (nic jiného to – v tomto případě v dobrém slova smyslu – není) míněn jako pouhá fanovská záležitost nejen do sběru, pak klobouk dolů. Ukazuje jasně, že vydávat komiksy lze téměř na koleně, respektive, že „když se chce, tak to jde“. Je minimálně dojemné, pokud se v zemičce, ve které je vydání komiksu spojeno s nesmírným rizikem, najdou takoví nadšenci, jako Martin Schwarz a vydají si komiks jen tak sami pro sebe (přesněji řečeno pro úzce vyhraněnou čtenářskou obec, jakou je zde Klub přátel Terryho Pratcheta). Opravdu překvapí, když se našinci do ruky dostane slušně zpracovaný – autorsky i vydavatelsky – sešit, jenž na svou příslušnost k subžánru fanzinů musí sám upozorňovat („neprodejné, určeno pro členy klubu“). „Až těsně před dokončením jsem poslal ukázku dvěma tehdy ještě existujícím komiksovým nakladatelům – jednomu malému a jednomu velkému. Ten velký to chtěl vydat, ale urazil se, že to viděl i ten malý a nakonec to sám Pratchett zatrhl, když ho ten malý zřejmě trochu nediplomatickým způsobem požádal o povolení. Až po letech to vyjednal Martin Schwarz jako neprodejné a tudíž neziskové vydání v rámci jejich fanklubu Úžasné Zeměplochy. Nu, dal jsem jim to.“
.
Co říci závěrem? Mám chuť prakticky pateticky mlčet, jelikož Mort je typickou ukázkou toho, že komiks u nás nezanikne. Přežije navzdory nezájmu masové čtenářské obce a pohrdání velkých vydavatelů. Díky proto podobných Sedlákům, Schwarzům, Mortům… Už mlčímmmmmm…
