Chce AARGH na něco navázat – v minulosti tady byla především zmiňovaná Kometa - hlásí se k nějakým odkazům?
T.K.: Jeden z hlavních důvodů, proč jsme se do toho vlastně pustili, byl ten, že podle našeho názoru se komiksový časopis dá dělat líp, než jakým způsobem se tu dělaly podobné projekty v minulosti. Navíc každý z nás od toho očekával něco trošku jiného: Tomáš by rád víc „navazoval na tradice českého komiksu“, zatímco já jsem do toho šel s mírně naivní představou „tak teď vám všem ukážeme, jak se to má dělat“.
T.P.: Já třeba zrovna na Kometu vzpomínám s nostalgií, protože to koneckonců byl jediný déle vycházející časopis tisknoucí české komiksy (Čtyřlístek samozřejmě nepočítám, to je jiná hmotnostní kategorie). Jasně že tam vyšlo spoustu špatných věcí, ale taky fůra dobrých a díky Kometě se mohla alespoň trochu prezentovat celá jedna generace kreslířů.
T.K.: Jeden z hlavních důvodů, proč jsme se do toho vlastně pustili, byl ten, že podle našeho názoru se komiksový časopis dá dělat líp, než jakým způsobem se tu dělaly podobné projekty v minulosti. Navíc každý z nás od toho očekával něco trošku jiného: Tomáš by rád víc „navazoval na tradice českého komiksu“, zatímco já jsem do toho šel s mírně naivní představou „tak teď vám všem ukážeme, jak se to má dělat“.
T.P.: Já třeba zrovna na Kometu vzpomínám s nostalgií, protože to koneckonců byl jediný déle vycházející časopis tisknoucí české komiksy (Čtyřlístek samozřejmě nepočítám, to je jiná hmotnostní kategorie). Jasně že tam vyšlo spoustu špatných věcí, ale taky fůra dobrých a díky Kometě se mohla alespoň trochu prezentovat celá jedna generace kreslířů.
Kdy a jak vůbec vznikl Váš nápad vydat komiksový fanzin?
T.K.: Nápad vznikl už dost dávno, spolu jsme o tom mluvili vlastně ještě dřív, než začala vycházet Crew. Byl to důsledek tehdejšího naprostého komiksového vakua, a taky našeho setkání s polskou komiksovou scénou, kde už tehdy vycházelo několik časopisů a fanzinů s původní tvorbou. Mimo jiné jsme se taky rozhodli, že aspoň jednu věc spolu dotáhneme do konce…
T.P.: Důležitý impuls představovalo i setkání s Vláďou Tučapským, to je člověk, který už roky kreslí sympaticky ulítlé komiksy a pak je vydává v nákladu několika kusů pro své kamarády.
S jakými hlavními obtížemi při práci jste se setkali?
T.P.: Nejvíc práce dalo potlačit naši vlastní lenost…
T.K.: V podstatě jsme netušili, do čeho jdeme. Především autory . je potřeba sehnat, přemluvit, většinou za nimi osobně zajet, atd… rozhodně vám lidi nebudou posílat příspěvky sami. Veselé dobrodružství bylo taky scanování, čištění, a především sazba vlastního časopisu: když jsme začínali, nevěděli jsme o tom vůbec nic. Radostné taškařice přineslo potýkání se s fonty, s tiskárnou a svícením na filmy, což byl porod největší…
T.P: Třeba Juraj Maxon dodal podklady ke svému komiksu v takovém stavu, že jsem to pucoval týden. Proklínal jsem ho, kudy jsem chodil…
Pár slov k distribuci, kde lze Aargh koupit?
T.K.: Teď už skoro nikde, protože celý náklad 330 kusů se prakticky prodal. Poslední možnost bude v Praze na Čáslavské a v Brně v Arrakisu, popřípadě objednat přímo u nás. Druhé číslo by mělo mít trochu větší náklad a taky distribuce bude snad vyřešená líp, ale pořád se bude jednat spíš o menšinovou záležitost pro užší okruh fanoušků.
Máte konkurenci?
T.K.: Kéž by! Zatím jsme asi jediný současný časopis, tisknoucí původní tvorbu, i když náznaky se objevují: uvidíme jak dopadne Mot se svým fanzinem, a podle našich informací by se i v nové Crwi mělo objevovat víc domácích autorů. Já osobně bych nejraději v Aargh prezentoval právě ty okrajovější formy komiksu ležící na hranici žánru, výtvarně experimentálnější záležitosti, ale to by šlo bohužel jen v případě, že tady bude víc časopisů, které budou tisknout „ klasický“ komiks. Ještě k té konkurenci: u nás komiks téměř výhradně vydávají nadšenci, takže každý nový počin je těmi ostatními radostně vítán,… aspoň myslím. Navíc Aargh se svým minimálním nákladem snad ani pro nikoho konkurenci představovat nemůže.
T.P.: Pokud vím, existoval minimálně jeden souběžný projekt s podobným cílem, ale zkrachoval. Bohužel.
Co od svého počinu očekáváte? Jaké jsou Vaše cíle do budoucna?
T.K.: Já chci především někde vydávat svoje vlastní věci…
T.P.: Tohle vnímám dost jinak. Je fajn vidět svoje věci otištěné, ale mě na Aargh v tuhle chvíli nejvíc baví hledat zajímavé lidi a ukecávat je, aby s námi zadarmo spolupracovali. Třeba Jirku Gruse jsem měl vyhlédnutého ještě před tím, než se zúčastnil soutěže v Crwi. Pak jsem nevěděl, jestli mám být pyšný, jaký mám nos na talenty, nebo trochu litovat, že jsem ho nestihl oslovit první… Když to shrnu - byl bych šťastný, kdyby Aargh někomu pomohlo udělat první krůček ke kariéře komiksového kreslíře nebo scénáristy.
Představte stručně redakci..
T.K.: Já jsem Kučerovský, těší mě….
T.P.: Jsme spolužáci z brněnské fakulty architektury. To jsem takhle jednou komusi v aule vykládal o Thorgalovi a najednou se ke mne přitočil takový nemluvný vlasatý týpek, jestli bych mu je prý nepůjčil. Moc se mi nechtělo, ale nakonec jsem svolil a tohle jsou ty konce. Co se práce v redakci týče, já jsem vlastně motor a Tomáš brzda. Já pořád vymýšlím kraviny a chodím s nimi za Tomem. On si vždycky zaťuká na čelo a já jdu vymýšlet další. No a když si výjimečně nezaťuká na čelo, tak ten nápad použijeme. Bez tohoto propracovaného systému by Aargh skončilo jako těžce dadaistický plátek.
T.K.: Ono to ťukání na čelo bylo občas oboustranné, například stávající obálka je v podstatě třetí verze...
Jaké jsou vaše nejoblíbenější komiksy a jejich autoři?
T.K.: Huhh, to bude na dlouho. Jednoznačně McKeanovy CAGES, což je pětisetstránková kniha, kde předvádí věci, které jsem nikdy předtím ani potom v komiksu neviděl. Jinak obecně McKeana a Gaimana mám hodně rád. Dál je to Kent Williams s téměr Schieleovskou kresbou a Ian Miller, který hodně kreslil v sedmdesátých letech a jeho věci jsou už na hranici surrealismu, Enki Bilal, Andreas s jeho Rorkem, Le Tendre + Loisel a Hledání ptáka času, Schuiten + Peeters a jejich cyklus Les Citées Obscures, což jsou téměr Verneovské příběhy o architektuře z alternativního světa, Rosinského Šinkl, atd… V neposlední řadě Przemyslav Truscinski, viz článek v prvním Aargh.
T.P.: Na hodně věcech se shodneme. Já mám moc rád belgo-francouzskou komiksovou školu. Ke zmiňovaným věcem bych rozhodně doplnil Moebiova Arzacha, to je prostě základ. V poslední době mě nejvíc dostala série Terres d’ombre od Gibelina a Springera a cyklus Cairn z dílny Duboise a Jéromea. Z Američanů mám v současnosti nejraději Teda McKeevera, nic temnějšího než jeho Metropol jsem neviděl. A rozhodne musím vzpomenout Káju Saudka, bez něj bych možná komiksy vůbec nečetl.
Kdo do Aargh přispívá, kteří lidé jsou Vašimi nejbližšími spolupracovníky?
T.P.: Za stálé spolupracovníky bych označil Milana Krejčího a Vláďu Tučapského. Doufám, že postupem času bude tech jmen přibývat.
Jakým způsobem probíhal výběr článků pro první číslo?
T.P.: Prostě jsem řekl: bude tam tohle a tohle a tohle a Tomáš si nezaťukal na čelo…
Existuje u nás dostatečné množství námětů, nebo bude nutné čerpat ze zahraničí (Polsko, Francie...)?
T.K.: S náměty je to asi nejhorší. Kreslíři se pomalu, ale jistě objevují, ale nikoho zatím nezajímá psát scénáře (kromě Tomáše nikoho neznám). Dost dobře nerozumím otázce o čerpání námětů ze zahraničí, my oba si myslíme, že převádět do komiksu jiný žánr (např. povídku) je nesmysl, protože komiks je založen na úplně jiném způsobu vyprávění a má odlišné narativní možnosti než psaný text nebo film.
T.P.: Jestliže Ondřej Neff tvrdí, že tu nejsou dobří kreslíři, tak neví, o čem mluví. Zato scénáristů, kteří by nesmolili nesmysly o nájemných vrazích, je zoufalý nedostatek.
Řekněte něco k výběru vlastních komiksů.
T.P.: Oba sháníme, co se dá, a pak praktikujeme právo veta - otiskneme to, co se nám líbí oběma (nebo co je ten druhý s přivřeným okem schopen skousnout).
T.K.: Já bych se nedržel tak striktně toho, že jsme „český“ časopis, a že tím pádem musíme tisknout především české věci. Zatím ale nemáme moc kontaktů do zahraničí (kromě Polska), a navíc si nemůžeme dovolit platit honoráře…
T.P.: V poslední době jsme začali komunikovat s vydavateli slovinského zinu Stripburger, tak možná časem přibude pár komiksů z jihu Evropy.
A otázka na závěr: kdy se objeví druhé číslo?
T.K.: Brzy, dědečku Mrazíčku, brzy. A nejen druhé, ale i třetí….
T.P.: Rádi bychom vydávali dvě čísla ročně, uvidíme, jestli to zvládneme…
Díky za rozhovor. A ať vyjdou všechny plány.
