Mike Mignola má problém. Nechce se mu svěřit svou nejoblíbenější postavu (no Hellboye, že jo) nějakému comicsovému kolosu plnému sériových pisálků, ale zase uříznutá darkhorsí hlava v posteli má taky svoji průraznost (Dark Horse, vydavatelství pod nímž Hellboy vychází – pozn. redakce). Trh si žádá své.
Mike Mignola má řešení. Občas Hellboye půjčí nějakému kámošovi, na kterého je spoleh a kterého si ještě navíc může ohlídat. Už to tak udělal s Larsenem, Goldenem a dalšími a totéž udělal i s Billem Wrayem. A věděl moc dobře co dělá. On totiž Billa znal. Znal ho jako stvořitele peckoidní kirbyovské parodie Big Blown Baby, přispěvatele veleznámého humoristického časopisu Mad, chlápka, co má na kontě práci na kultovní The Ren and Stimpy Show nebo cartoonovém King Crab: Space Crustacean, a hlavně muže se silným sklonem k poněkud drsnému a zemitému černému humoru. A humor pro humor bylo to, co v Hellboyovi zatím ještě nebylo. A to teď byl Billův úkol. Ten se, věda, jak Hellboyovi fanoušci touží dozvědět se cokoliv o původu a mládí svého idolu, rozhodl spojil příjemné s výnosným a podívat se právě na období před jeho příchodem na Zemi. Ovšemže ale čistě v recesi. Tenhle Hellboy jr. nemá s tím skutečným moc co společného. Je to prostě sranda. Ale skalní fanoušky zřejmě vzalo, takže světlo tohoto světa nakonec kromě původně plánovaném speciálu Hellboy Junior Halloween Special (1997) spatřilo ještě dvojdílné pokračování nazvané jednoduše Hellboy Junior (1999).
. . .
Každé číslo otvírá a uzavírá jeden krátký juniorův příběh (až na Hellboy Junior č. 1, kde vypadl ten koncový), z nichž jeden je po scénáristické stránce vždy v rukou Wraye, zatímco druhý spíš v rukou Mika Mignoly, který k němu vždy dodal i svou nezaměnitelnou kresbu. A zatímco v Mikových stories je hellboyátko většinou jen zvídavým a trochu prudkým dítětem, které podlehne poťouchlým nápadům svého ptačího našeptávače-s-lidskou-hlavou-na-břiše (a podle toho taky dopadne), je ten Billův (i když nosí pořád ještě pleny) podstatně víc podobný cartoonovým postavám ze známých animovaných grotesek: i když ne zcela, je vlastně dospělý. Máme tu pěknýho pruďase s analytickým, logickým myšlením (v tomhle jediném se podobá své dospělé verzi), co pracuje jako hlídač smažících se hříšníků, hulí a jeho jedinou snahou je získat někde kus masa místo červů, které jako nedospělec musí pořád žrát, přičemž při snaze toho dosáhnout je, jak již bylo řečeno, pěkná svině. Sebestředná egoistická potvora je to, žádný podraz a žádná špatnost mu není cizí. Je jako dítě s možnostmi dospělého. Ovšem možná právě proto mu to člověk nemůže mít za zlé. A navíc když je to taková zábava - plná sice pojídání červů, žab a sexu s transsexuálními čarodějnicemi z perníkových chaloupek, ale pořád zábava. K tomu jsou v každém čísle ještě další 2 až 4 příběhy různých jiných postaviček, jejichž scénářům opět šéfuje Wray. Drží se přitom sice zhruba v již ukázaném stylu: trochu humusoidní a pro tvrdší žaludky určená strava, neberoucí si přílišné servítky před žádným tabu.
. Žánry, v nichž se Wray pohybuje, jsou dost různorodé. Tak Sparky Bear (Milý medvěd) je téměř psychologická noirovka, domýšlející soužití hlídačů a mluvících inteligentních medvědů v kanadských národních parcích (dopadne to špatně, jak jinak; tohle je realita, ne Méďa Béďa). Huge Retarded Duck (Obrovská retardovaná kachna) zase patří mezi čistě zvířátkovské věci a jde v ní hlavně o problém incestu u ptáků (krom toho tu najdete také nějaké to znásilňování a šikanu, aby se vám pěkně hnulo žaludkem). Lze tu nalézt i klasické hraní malých dětí s roztomilými zvířátky (Wheezy: The Sick Little Witch – Wheezy: Nemocná malá čarodějka), kde Wheezy, zrovna trpící morovými bakteriemi postupně nakazí všechny své roztomilé malé přátele, kteří vždy během pár sekund v hrozných bolestech zemřou. Nepomůže ani rada jejího mrtvého malého přítele Jaspera,. spočívající v obrácení malé čarodějky naruby a vymlácení jejích střev velkým prknem (zde na rozdíl od Donžonu 1 je vše vidět do posledního detailu). Jak zřetelno na tomto příkladu, Wray má skutečně černý smysl pro humor a hrubě nesnáší dobré konce. Ale najdou se i takové chuťovky jako jednostránkový kraťas, který zachycuje spolupráci a přátelské vztahy mezi comicsovými borci (zde konkrétně Mignola a Wray) a po kterém pochopíte, proč jsou všichni comicsoví autoři takoví ukáznění. Ano, rána stolibrovou hellboyovskou paží je ten důvod.
Zatímco po stránce obsahové to od Billa kreslené či animované cartoony tvrdě schytávají, tak kresbou je jim zase naopak (jistým způsobem) vzdáván hold. Občas jen jejím napodobením, jinde ale i velmi přesným okopírováním. Díky kontrastu známých, mnohde jasně na první pohled poznatelných předloh z dětských zábavných „večerníčků“ a nově dodaného obsahu se totiž výsledný karikující dojem ještě zesiluje.
. . .
Kreslířů je tu sice dost, ovšem všichni bez výjimky splňují svoje řemeslo na výtečnou; je vidět, že žánr dětsky stylizovaných a zjednodušených kreslených filmů a comicsů odvozených od disneyovských kořenů mají v malíčku. Jde tu skutečně o samostatný kresební žánr (takzvaný cartoon), se všemi svými vlastními specifiky, omezeními a zákony, z jejichž samotné podstaty pak vyplývá, že kresba musí být (alespoň pro dospělého) tím druhým v pořadí; vždyť základními požadavky na ní kladenými jsou jasnost, zřetelnost a srozumitelnost (původně byla přeci jen určena pro malé děti). Pokud ale na to pohlédneme takto, tak svůj účel plní bezezbytku. Z toho hodnocení se samozřejmě vyčleňuje sám Mignola; jeho dokonalou, výraznou a náladovou kresbu není nutno nijak dál popisovat, a sám Wray, který je skutečně dobrým kreslířem (a malířem, viz jeho obálky).
. Hellboy jr. je, jak po přečtení předcházejícího musíte sami uznat, přes použitou kresbu určen čistě dospělým čtenářům (ne, že by to pro děti mohlo být nějak „traumatizující“, spíš by jen mnohým odkazům či námětům nebyly schopny porozumět). Ovšem pozor, to přirozeně nemůže být jediným kritériem, takže přesněji řečeno: dospělým čtenářům tolerantním a především připraveným a schopným zvládnout nějakou tu porci „odvrácených“ stran přírody, sem tam také nějaký ten drsnější atak na tabu a konečně nečekané, deziluzivní, avšak zábavné konce. A to je asi tak nejblíže vysvětlení, proč není třeba být k Hellboyi juniorovi nějak morálně odsuzující. Vše je tu totiž tak přesně namixováno, nadávkováno a vyváženo, že právě díky této „uměřenosti“ je Hellboy jr. pro všechny, kdo jsou připraveni brát tyto skutečnosti jen jako nadsázku, jednoduše tou správnou porcí zábavy. A za rozumnou cenu. Dáte si taky perníček?!
Příště: Nejdůležitější belgofrancouzský komiks všech dob. To se o něm tvrdí. Comics s obrovským vlivem na celou evropskou scénu. Nezpochybnitelný fakt. A to by vám mělo stačit k tomu, abyste nás za týden poctili svojí návštěvou. Tak už jen jméno a můžete se začít připravovat na základní comicsovou nalejvárnu. Arzach.
www.bigblownbaby.com – Oficiální stránky Billa Wraye.
www.hellboy.com – Oficiální stránky Hellboye.
Základní údaje:
Hellboy Junior Halloween Special
Scénáře: Bill Wray, Mike Mignola
Kresba: Stephen DeStefano, Hilary Barta, Dave Cooper, Mike Mignola
Obálka: Bill Wray
Vyšlo u: Dark Horse
Datum vydání: 15. říjen 1997
Cena: $3.95
Scénáře: Bill Wray, Mike Mignola
Kresba: Stephen DeStefano, Hilary Barta, Dave Cooper, Mike Mignola
Obálka: Bill Wray
Vyšlo u: Dark Horse
Datum vydání: 15. říjen 1997
Cena: $3.95
Hellboy Junior #1 (ze 2)
Scénáře: Bill Wray
Kresba: Dave Cooper, Pat McEown, Mike Mignola
Obálka: Bill Wray
Vyšlo u: Dark Horse
Datum vydání: 20. říjen 1999
Cena: $2.95
Scénáře: Bill Wray
Kresba: Dave Cooper, Pat McEown, Mike Mignola
Obálka: Bill Wray
Vyšlo u: Dark Horse
Datum vydání: 20. říjen 1999
Cena: $2.95
Hellboy Junior #2 (ze 2)
Scénáře: Bill Wray, Mike Mignola
Kresba: Hilary Barta, Bill Wray, Stephen DeStefano, Mike Mignola
Obálka: Hilary Barta
Vyšlo u: Dark Horse
Datum vydání: 17. listopad 1999
Cena: $2.95
Scénáře: Bill Wray, Mike Mignola
Kresba: Hilary Barta, Bill Wray, Stephen DeStefano, Mike Mignola
Obálka: Hilary Barta
Vyšlo u: Dark Horse
Datum vydání: 17. listopad 1999
Cena: $2.95
