Kreslený seriál se v těchto periodikách udržoval na té nejnižší, „dětské“ rovině – jako prostředek zjednodušeného přístupu k vyprávění a textu pro nejmenší, či jako populární prostředek reprodukce historických, vědeckých či literárních témat. Jen málokterý seriál dokázal z tohoto proudu vybočit, o to více se pak ale zapsal do povědomí čtenářů.
Klasika českého kresleného seriálu, Rychlé šípy, zůstala ztracena v davu prorežimních epigonů (viz Strážci, Mimozemšťané) a díla prvního muže českého kresleného seriálu Káji Saudka nemohla vycházet jinak než pokoutně (nejznáměji pod hlavičkou České speleologické společnosti Zlatý kůň). . Takovéto podmínky tedy formovaly generaci, jíž se do rukou začaly dostávat první comicsy přelomového období konce osmdesátých let.
Právě tento stav ovšem zanechal pro příští období neblahé následky v iluzi nadhodnocené prodejnosti – to, že se náklady těchto „nucených“ periodik pohybovaly ve statisícových číslech, nemohlo vydržet ekonomické proměny po roce 1989, což si ovšem málokterý nakladatel dokázal uvědomit. I Saudkovy „speleologické“ comicsy, ač tažené jeho mistrovstvím, tak přeci jen vydávané jako téměř undergroundový comics, dosáhly nákladu 25 000 kusů… (Avšak comicsem se zdaleka největším nákladem pravděpodobně zůstaly příhody malého kosmonauta z obalu dětské pasty Tutti Frutti…) Proto není divu, že i první „porevoluční“ comicsy vycházely v nákladu kolem 200.000 kusů, aniž pak byl kdokoli schopen takovýto náklad prodat.
Odbočka generační
. Pronikání comicsu ve vlnách má zřejmou souvislost s generační rozrůzněností českých čtenářů. Stejnou generační rozrůzněnost je možné sledovat i v zahraničí – čtenáři amerických heroických comicsů se budou nejen věkově, ale i v názorech na comics obecně značně lišit od svých potomků, hltajících dnes japonskou mangu. Avšak země koruny české nebyly proměňovány výskytem různých trendů v comicsu, nýbrž pouhopouhým faktem, že comicsy u nás někdy vycházely a jindy prostě ne. Každý nový pokus tedy narážel na hradbu neznalosti, nezkušenosti, nepřipravenosti, odstupu; v takovém boji se rychle vyčerpal, ale jednou – byť nakrátko – etablovaný, už sám posunul měřítka a připravil tak půdu pro své nástupce. Každý takový počin, byť skončil sebezoufaleji, narušil bariéru ne-comicsového (či až proti-comicsového) způsobu uvažování. Každý další nástupce už měl ulehčenou startovní pozici, neboť vznikal v pozměněných podmínkách a pro pozměněné čtenáře.
Právě tak to bylo s obnovou Rychlých šípů v roce 1969, tentýž efekt měly kultovní comicsy dvojice Toman-Kobík v ABC. Proto byl tak důležitý nástup první polistopadové vlny, byť jí záhy došly síly. Proto byl pro druhou vlnu tak důležitý příchod stripu do novin, byť se v nich ještě natrvalo nezabydlil. Všechny tyto počiny nastavily novou výchozí pozici pro své pokračovatele, neboť čtenáři jimi poznamenaní budou díky jim už provždy na comics pohlížet novým prismatem, odlišným od svých generačních předchůdců.
.
Rozdíl mezi generací reedice Rychlých šípů v roce 1969 a čtenáři, vyrostlými právě na Vzpouře mozků či Kruanových dobrodružstvích v „Ábíčku“,. bude stejně propastný, jako mezi pamětníky Asterixe ještě v Sedmičce pionýrů a současnou mládeží, hltající časopis CREW.
(Ostatně, část nejúspěšnějších produktů comicsového trhu současnosti těží nikoliv ze zájmu nejmladší generace, ale je „tažena“ právě pamětníky, kteří vedeni nostalgií chtějí udělat radost nejen svým ratolestem, ale i sami sobě – viz právě opakované reedice Rychlých šípů, příběhů z ABC či samostatné sešity Asterixových dobrodružství.)
Příště: Časopisy formující generaci 1989
Tento text vznikl jako absolventská práce při Vyšší odborné škole publicistiky v roce 2000 za odborného vedení Vladimírů Vokolka a Veverky.
