GENERACE 1989 ČESKÉHO KOMIKSU (8) - 1995: ZAČÁTEK DRUHÉ VLNY ANEB GENERACE CRWE

   Kolem roku 1995 přichází druhá vlna comicsu, poznamenaná především pozvolným náběhem comicsového stripu v novinách. Na rozdíl od samostatných sešitů, novinové stripy, jimiž se listy snažily projasnit svou nevýraznou tvář a přizpůsobit se zahraničním vzorům, byly takříkajíc v ceně; přicházely tedy ke čtenáři nenápadně, aniž musel vynakládat snahu a peníze navíc. Navíc strip měl od začátku v našich krajích nač navazovat - svým pojetím je blízký kreslenému humoru, který má na stránkách našich periodik dlouholetou tradici.

 

   Už od sedmdesátých let se v Mladém světě pravidelně objevovaly kreslené vtipy jedné z nejvýznamnějších osobností tohoto žánru u nás, Vladimíra Jiránka. Jeho dvojice sedící v křeslech, v první polovině devadesátých let vycházející v Mladé frontě DNES, se vlastně stala prvním ryze českým deníkovým stripem a rodiči domácího politického comicsu vůbec.

   Původní český strip zahájil své tažení nejprve na stránkách prvního českého bulvárního plátku Expres již na počátku devadesátých let - řadu zahájil čtyřfór Expresu a vedla až k samostatným comicsům, vycházejícím na pokračování, a to na čelní straně listu! (Kromě mnoha dalších se dostalo i na Káju Saudka a jeho Lipse Tulliana.)

   Před nějakými deseti lety by si sotvakdo dokázal představit, že by se na stránkách jednoho deníku objevily zároveň troje obrázkové seriály - jako tomu bylo v případě Lidových novin z konce roku 1999: Simpsonovi, Calvin a Hobbes, Dlouhý nos. Své slovo dostává i comics politický jako "žánr rychlé reakce": krom zmiňované Jiránkovy dvojice sedící v křeslech byl jeho průkopníkem Klaushaus ve slovenském studentském časopise Echo a nejznámějším reprezentantem Zelený Raoul týdeníku Reflex autorského týmu Hruteba+Mareš (a také Dlouhý nos Lidových novin, pod nímž je kromě Štěpána Mareše podepsána scénáristická dvojice Joke&Gögh.)

 

   Konec devadesátých let, pomalu vznikající návyk na vliv západní kultury a jisté (i když zatím nepříliš pevné) uhnízdění comicsu v povědomí (nikoli ještě vědomí) čtenářstva vyvolává druhou vlnu pokusů o vydávání specializovaných comicsových periodik.

 

   První přichází na scénu v roce 1997 CREW, která se věnuje zejména comicsu ze zámoří, ale propaguje i kvalitní seriály evropské či japonskou mangu. (Významný podíl na úspěchu CRWE mají ekonomické proměny: zatímco ceny časopisů a knih se od roku 1989 zvedly přibližně na troj- až čtyřnásobek, kurz dolaru se zvýšil o 50% - tedy zaplatit zahraniční licence vyžaduje menší část finančních nákladů než před deseti lety. To je důvod, proč HOP nedokázal platit francouzské licence ani při čtyřicetitisícovém nákladu, zatímco CREW se stala rentabilní při nákladu 5.000 výtisků.)

   Jakmile se tedy podařilo CRWI dokázat, že vydávání comicsového periodika je možné, netrvalo dlouho a objevily se další časopisy - mladým domácím kreslířům se snaží dát prostor Origami, evropského comicsu si všímá nakladatelství Barlow, nakladatelství Julit přichází s comicsem erotickým.

 

   Poměrně významným se ukazuje být rok 1998: vycházejí dvě černobílé "pecky", které významně posunuly vnímání comicsu v našich krajích: Maus Arta Spieglemanna co do zpracovávaného tématu (zabývá se holocaustem) a první book Sin City Franka Millera co do výtvarné stránky (akční světlotemná kresba).

 

   Letopočet s dvojkou na začátku tedy zastihuje comics v českém prostředí tak na půli cesty: kreslený seriál pro děti navázal na to, že byl po léta jediným druhem comicsu u nás a jako takový měl tendenci přetrvat, což spolu s komercionalizací domácích titulů a know-how titulů zahraničních mělo za následek celkem snadné etablování na trhu. Comics "v ceně" - tedy jako součást nespecializovaných periodik - si již vydobyl své místo před čtenářskými zraky; ovšem ještě stále nedostatečně vyspělá "comicsová uvědomělost", jež by vedla čtenáře k nákupu periodika specializovaného, má za následek, že comicsový trh spíše než by přetékal, zeje prázdnotou.

 

   Tak neoptimisticky končí má absolventská práce Comics v českém prostředí 1988-1995: opadnutí druhé vlny domácího polistopadového comicsu ohraničuje přibůižně rok 2000, tedy postupný krach Barlowu, Origami i XXX, a rozpad CRWe. Příchod Calibre, Motu, Netopejra, BB artu a Aargh!u už předznamenává vlnu třetí - zatím nejbohatší co do objemu produkce, nejekonomičtější co do konkurenčního boje a nejambivalentnější co do čtenářského přijetí. Jakého se jí dostane "generačního" označení, to už záleží jen na nás...