RYCHLÉ ŠÍPY
V období comicsového rozvoje a po řadě opakovaných úspěchů v předchozích letech nemohla vydavatelům uniknout samozřejmě ani legendární pětice Rychlých šípů - rychlost a množství, s jakou Rychlé šípy a i další Foglarovy příběhy vtrhly na české pulty, může být překonána jedině rychlostí, s jakou z nich zase zmizely, pohlceny čtenářským hladem. Nejenomže řada foglarovských epizod zaplňovala stránky Komety a část rychlošípáckého koláče si ukousl i královéhradecký časopis PULS, na své si přišli čtenáři i v šesti sešitech sebraných rychlošípáckých příběhů z Olympie (1990-91, v kresbě jak Fischerově, tak Čermákově), nakladatelství Novinář přináší černobílé Čermákovo zpracování foglarovek . Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří (1990), Comet vydává 60× Rychlé šípy (1991), a Kreslené seriály Jaroslava Foglara (1990, Šebek+Pospíšil) seznamují čtenáře s ostatními spisovatelovými hrdiny a družinami.
Příběhy Rychlých šípů uveřejňoval v letech 1990-1994 v dětské příloze Kvítko i týdeník Květy a v letech 1990-91 se vyskytl i pokus o obnovu legendárního Mladého hlasatele, v němž samozřejmě Rychlé šípy nemohly chybět. (Ucelenou bibliografii edic Rychlých šípů pak poskytuje zatím poslední jejich souborné vydání z nakladatelství Olympia 1999.)
FENOMÉN SAUDEK
Ani druhý pilíř českého comicsu, kreslíř Kája Saudek, nemohl zůstat neopomenut - jeho předchozí "speleologické" comicsy (Tajemství Zlatého koně, Modrá rokle, Ztracený kamarád) se objevily v Kometě, rokem 1991 uzavírá Česká speleologická společnost Dennyho trilogii Jeskyní Saturn, trojblok Peruánský deník (scénář Miloš Macourek)-Po stopách sněžného muže (Josef Nesvadba)-Arnal (Ondřej Neff) vychází pod souhrnným názvem 3× Kája Saudek (Práce, 1989), o rok později následuje opětovné vydání Lipse Tulliana (epizod Stříbrný poklad a Konec Sahrbergovy bandy).
. To je pochopitelně jen krátký výčet Saudkových děl aktuálně se vztahujících k této práci - v doslovu k 3× Kája Saudek cituje Ondřej Neff Ivana Vápenku, jenž v roce 1989 ve své studii Comics Káji Saudka nasčítal celkem 41 doposud vydaných Saudkových comicsů.
V témže doslovu Neff o Saudkovi píše: "Kája Saudek začal vážně kreslit comics někdy v době, kdy Jean-Claude Forest bojoval s francouzskými farizeji o právo Barbarelly na milování s roboty. Nezávisle na komkoli dopracoval se k poznání, k němuž došli Forestovi následovníci zejména ve Francii (mezi comicsovými tvůrci v Americe je jich kupodivu málo), že totiž comics je - či může být - ideálním výrazovým prostředkem k zachycení ducha moderní doby. Podobně jako on chápou i Jean Giraud - Moebius, Vaughan Bodé či Richard Corben žánrově čistý, komerčně zaměřený comics jako odrazový můstek k originálnímu uměleckému výrazu. Puristicky smýšlející fanouškové comicsu někdy Saudkovi vytýkají žánrové prohřešky vedoucí ke složitosti, nepřehlednosti až nesrozumitelnosti (i já jsem mezi ně patřil). Saudek se však nesnaží o žánrově čistý comics. Jde mu o parafarázi, volnou interpretaci. Saudek neslouží comicsu, nýbrž comics slouží Saudkovi."
Saudkova originalita a vliv ovšem zdaleka přesahují jen úroveň čtenářského ohlasu - právě pro svou exkluzivitu se stal vzorem mnoha následujícím autorům; inspirace jeho rukopisem je patrná například v kresbě Františka Němce či Štěpána Mareše, ale i u řady mnohem mladších, začínajících autorů, o jejichž jménech teprve uslyšíme.
ČLOVĚK ZVANÝ SON
V roce 1990 se Knižní podnikatelský klub pokusil rozjet řadu původních českých kreslených seriálů - ač byla ohraničena pouze prvním a třetím číslem (Třetí pusou od princezny a Zemí Zet), druhý svazek přinesl příběh Člověka zvaného Son - comics zaměřený proti rasismu!
Člověk zvaný Son, s podtitulem "současný příběh o lásce a přátelství" je příběhem mladého Vietnamce (?) a jeho dívky Thi Hai, kteří přijeli do České republiky za prací; jediné, co ho však s jeho soukmenovci čeká, jsou konflikty s radikální nacionalistickou mládeží, se Lvy, vystrojenými po rockersku a "na hřívu" oholenými hlavami, přísahajícími před českým národním znakem "Lve, jsme tvoje děti, nezradíme!" Mezi mlýnské kameny dvou znepřátelených skupin se dostává i další milenecká dvojice, Ho Thuy a český student Roman…
Roztáčející se spirála násilí končí Sonovou smrtí, ale příběh je zakončen s vírou v lásku Romana a Ho Thuy… Ačkoliv Člověk zvaný Son vychází pouhý rok po "sametové revoluci", s obdivuhodnou přesností vystihuje řadu sociálních problémů, které měla mladá česká v následujících letech poznat - vlnu zahraničních gastarbeiterů, vzbuzující xenofobii "domácích", radikalizaci mládeže až k rasistickým extrémům, obecnou lidskou ignoranci a intoleranci…
Příště: Porevoluční změny 19901-1993
Tento text vznikl jako absolventská práce při Vyšší odborné škole publicistiky v roce 2000 za odborného vedení Vladimírů Vokolka a Veverky.
