Naopak vydavatelé rázem získali netušené publikační možnosti - tím, že byl odstraněn tiskový monopol oficiálních institucí a . po přijetí nového živnostenského zákona mohla být vydavatelem i soukromá osoba, vznikl obrovský prostor, který byl záhy vyplněn. Každý chtěl náhle vydělat na comicsech - začala vycházet nová periodika, objevovaly se původní jednorázová díla, vydavatelé chrlili reprinty snad všeho úspěšného za posledních několik desítek let (včetně třeba prvorepublikového Punti), byly dokončovány projekty předchozí éry; první roky 90. let znamenaly opravdový comicsový boom.
Bohužel řada projektů nedopadla k přílišné spokojenosti svých tvůrců - zejména proto, že byly vytvářeny lidmi se socialistickými zkušenostmi, ovšem v prostředí (raně) kapitalistickém; právě odliv čtenářstva, spolu s jeho nedostatečnou vyspělostí (a tváří v tvář tak obrovské nabídce stejně nedostatečnou koupěschopností), už nedokázal pokrývat dříve běžné statisícové náklady a celé stohy knih a časopisů končily ve skladech či likvidací.
. Změny po roce 1989 ovšem otevřely Českou republiku světu, a to i ve sféře comicsové. Oproštění od "východního" kulturního zaměření znamenalo touhu po všem "západním", tedy i po západních comicsech. Knižní veletrh v roce 1991 byl v zahraničí přímo prezentován jako comicsová brána do postkomunistické Evropy - téměř třetinu plochy zabírala comicsová nakladatelství…
Invaze zahraničních comicsů měla své dva proudy - buď že se zahraniční nakladatelé pokoušeli etablovat na našem trhu nebo naopak že se místní nadšenci pokusili u nás vydávat zahraniční produkci. Bohužel oba proudy poměrně rychle narazily, a to v obou případech na neznalost prostředí: zatímco zahraniční nakladatelé neměli přehled o aktuální situaci na našem trhu, čeští aktivisté zase zhusta neznali odlišnost zahraničního prostředí a nechávali se vmanipulovat do projektů, které sice za hranicemi úspěch měly nebo mohly mít, u nás ale stěží. Navíc takřka ve všech vydavatelích přetrvávala iluze nadhodnocené prodejnosti - zejména díky tomu, že se kdysi prodaly Rychlé šípy v téměř třísettisícovém nákladu… Ovšem neexistující trh a finanční situace čtenářů (podrývaná neustálým zdražováním na všech frontách) nedokázaly tak velký - a s proměňující se číslicí na konci letopočtu ani čím dál se zmenšující - náklad pokrýt…
. To vše je příčinou, že vydavatelství Egmont, vlastnící pro Evropu práva na comicsy Walta Disneye a některé další, populární "západní" comicsy, postupně omezuje své řady a s rokem 1993 mění svou strategii, že promarvelovský Semic Slovart po širokém a akčním nástupu ve třech letech zaniká, že česká mutace Pifa končí s osmým číslem atd.
(Jedinou výjimku tohoto období tvoří zmiňovaný Asterix, který ovšem - právě jako jediný - má nač navazovat, totiž na své příběhy vycházející v Sedmičce. Jedině díky nim, a svým bývalým čtenářům, si dokázal najít své místo na pultech a udržet se.
Přímo ideální ukázkou "proč si počkat" je pokus o vydání populárního seriálu Peanuts s Charliem Brownem a jeho psíkem Snoopym. V roce 1992, tedy v době na Snoopyho čtenářsky naprosto nepřipravené, vydalo nakladatelství Family dva svazky (Snoopy sportovec a Snoopy nápadník), které byly na pultech zlevněných knih k dostání ještě osm let poté… Svou patřičnou oblibu získal Snoopy teprve ve druhé comicsové vlně, kdy jeho stripy vycházely v Právu a Metru. A na rozdíl od bratislavského Semicu Slovart si nakladatelství CREW se samostatným vydáním sebraných stripů kocoura Garfielda dokázalo počkat až na dobu, kdy bude mít novinovou verzí Garfieldovoých příhod čtenáře dostatečně připravené, a pak za ně sklidilo patřičný ohlas.)
.
Příště: Budeme pokračovat v mapování porevoluční džungle - které projekty a proč v tomto období vykvetly, které přinesly své plody a také které opět uhynuly...
Tento text vznikl jako absolventská práce při Vyšší odborné škole publicistiky v roce 2000 za odborného vedení Vladimírů Vokolka a Veverky.
