(OBRA)ŽOFKA
Svou odměnu za propagaci comicsu si zaslouží i časopis (Obra)Žofka, vycházející v letech 1992/1993. "Časopis pro kamarády dětských TV programů" vydávaný ve spolupráci dětského vysílání České televize s nakladatelstvím Elefant a. s. tvořila koláž televizních programů, povídek, básniček, fotografií, reportáží, hříček, textů a plakátů k TV pořadům a v neposlední řadě také comicsů.
Kromě třeba kreslených příhod televizní dvojice Jů a Hele nebo Šmoulů (a méně kvalitních příhod opičáka Šimpiho či dvojice Flip a Kastor) předkládala (Obra)Žofka svým čtenářům i poměrně vydařené stripy červíka Doda nebo třeba comicsové zpracování příhod Vikinga Vika. Časopis bohužel přestal vycházet v okamžiku, kdy na jeho stránkách začal vycházet comics nejnadějnější, totiž Bantam a Opičí pracka autorské dvojice J. Hrdlička-L. Páv, parodie jak na Rychlé šípy (Opičí pracka), tak na Supermana (stárnoucí superman Bantam), tak dobrodružné romány či pohádky (Bantamovi spoluputovníci - sběratel hmyzu a trpaslík)…
HOP
. Čtrnáctideník Humorné obrázkové příběhy, pokus vydavatelství Čtyřlístek, patřil v comicsové produkci k těm kvalitnějším projektům - přinášel francouzské comicsy pro děti a mládež, samozřejmě s tím, že právě francouzské comicsy dík své originalitě dokáží pobavit i dospělého. Ve výběru HOP nemohl samozřejmě chybět Asterix, příběhy vynálezce Leonarda a jeho potrhlého učedníka, chlupáč Cubitus či dolary žeroucí westernový hrdina, pes Rantanplan.
Bohužel právě HOP patřily i k té skupině comicsů, které "dojely" na ekonomickou stránku věci - čtenáři nedokázali zaplatit náklad potřebný k udržení kvalitních licencí…
. Nakladatelství Semic Slovart se roku 1992 prosadilo poměrně radikálním nástupem; vsadilo na do té doby zakázané, o to však více adorované hrdiny západního světa - na trh se dostává Tarzan, Spiderman, Barbar Conan či Transformers (s dalším výběrem - Fantom, dětští Nils Holgersson či Goliat, Růžový panter, Garfield - už Semic tak šťastnou ruku nemá); Semic se odvážně pouští i do počinů jednorázových - vydává sešit o hudební skupině New Kids on the Block, těží z obliby filmového Terminátora. Ani v případě Semicu však ještě doba comicsu neuzrála - nakladatelství postupně omezuje své série, až po dvou letech činnosti zaniká.
(Dlužno poznamenat, že nemalou úlohu na svém neúspěchu mělo nakladatelství samo - příběhy v jednotlivých sériích vycházely na přeskáčku nebo nebyly dokončovány, chyběly v nich informace např. z jiných, neotištěných částí seriálu, nízká byla i úroveň překladů. To odrazovalo jak čtenáře od jednotlivých hrdinů, tak další vydavatele, kteří se obávali později na tyto neúspěšné řady navazovat kvůli předpokládanému negativnímu ohlasu čtenářů.)
Jakkoli lze ovšem mít výhrady ke kvalitě a zpracování příběhů v Aréně i v sešitech Semicu, je třeba oběma těmto aktivům - stejně jako sešitům edice Sólo - přičíst k dobru, že na svých stránkách hostily první texty o comicsu, a tím prosekávaly svému žánru sice dlouhou a trnitou, nicméně stále stoupající cestu k širšímu čtenářskému ohlasu.
I přesto, že dětské comicsy, jako po léta téměř jediný uznávaný model žánru, měly v čerstvě vznikajícím tržním prostředí jistý náskok, ani jim se problémy žánru jako celku nevyhnuly - příkladem může být nakladatelství Egmont, jež pro Střední Evropu vlastní práva na takřka všechny symboly "západního" (nejen) dětského comicsu - od disneyovek přes Bugs Bunnyho a Flintstoneovy až po Asterixe a Tintina. Možná právě proto lze právě na tomto jediném příkladě demonstrovat, jak to vypadalo s příchodem zahraničních titulů a - přestože Egmont jistě není malé nakladatelství - s comicsovou produkcí vůbec.
. Časopisy nakladatelství Egmont u nás začaly vycházet v roce 1990 - vlajkovou lodí se stal samozřejmě Mickey Mouse s šesticiferným nákladem, jemuž se zanedlouho postavily po bok Ninja želvy (1991) a Duck Tales (1992). Jenže přicházejí roky 1993/94 a paralelně s vývojem na celé comicsové scéně i Egmont musí změnit svou vydavatelskou strategii - uzavírá řady Duck Tales a Ninja želv, upadajícího Mickey Mouse se sedmdesátitisícovým nákladem transformuje z měsíčníku a čtrnáctideník, který se z počátku - v porovnání s prvními čísly - potácí na chabé hranici 30.000 prodaných výtisků. I přesto, že se podařilo rozjet samostatné sešity Bugse Bunnyho, Flintstoneových vyšla v roce 1993 pouhá tři čísla, stejně jako o rok později Tintinových alb…
Příště: Trudnomyslný závěr předszanmenává předposlední díl seriálu: úpadková léta 1993-95, v němž se blíže podíváme za nehty neviditelné ruce (comicsového) trhu a pokusíme se odhadnout, jak se jí asi dařilo v sevřené rukavici raného kapitalismu...
Tento text vznikl jako absolventská práce při Vyšší odborné škole publicistiky v roce 2000 za odborného vedení Vladimírů Vokolka a Veverky.
