Schránku s Christophem Cavalierim (nadále mu budeme říkat familierně Chris) se však podařilo objevit a zachytit až po tisíci letech, přesněji roku 2990. Ubohý Chris! Jen si představte, co se za takovou dobu muselo všechno na světě změnit! Podle mne úplně všechno! Jazyk, politický systém, věda, oblékání, architektura, morálka, světový názor, chování, vzhled lidí... Naštěstí pro nás a pro Chrise se nezměnily dvě věci: jazyk, neboť všichni, na všech planetách a ve všech koutech vesmíru, mluví současnou francouzštinou, a nezměnilo se ani ohrožení lidstva Velkou pohromou, neboť je třeba, aby v závěrečném 10. dílu série Chris slavně zvítězil a chorobu zlikvidoval.
Takže tu už máme jednu dějovou linii: boj Chrise a jeho přátel se vším, co lidstvo ohrožuje. A není to jen Velká pohroma, ale také útok velkých inteligentních krys, jimž se zde říká Trassové, a úskočné záměry geniálních padouchů, jako je mimozemšťan Tapír, vojensky přímočará doktorka Beryl Rosemayorová nebo prohnaný intrikán Karlaïn. Druhá, stejně významná dějová linie je dána Chrisovým vztahem k Valérii. Před vysláním do kosmu bylo Chrisovo podvědomí upraveno tak, aby Valérii miloval a v případě potřeby přispěl spolu s ní ke genetickému ozdravení lidstva. Přesto tedy, že se do Chrise beznadějně zamiluje sympatická a inteligentní technička Mara Akharan, Chris nejprve usilovně hledá pouzdro s Valérií a později vždy, když se tato něžná potvůrka dostane do potíží, spěchá jí na pomoc a vytáhne jí z každé bryndy, a to i tehdy, kdy se hnána žárlivostí paktuje s jeho nepřáteli.
. . .
Kdo . jsou vlastně ti Chrisovi přátelé a nepřátelé? Našemu hrdinovi jsou přátelsky nakloněni a nezištně mu pomáhají: postarší a rozvážný doktor Otomoro, který umírá během nelítostných bojů ve čtvrtém dílu série, bodrý a odvážný voják major Lisdal, jemuž půlku hlavy zakrývá ocelová přilba s umělým okem, Barusco de Louvain, arcivévoda distriktu Roubo-Ein-Sarra na planetě Limavan, již zmíněná technička Mara, prostitutka Quinina, která pomalu mutuje do podoby dravého ptáka a nakonec zcela mizí ze scény v pátém dílu série, a temperamentní dívka Elodie, která se s mladistvým elánem snaží prosadit ve dvou posledních epizodách. K nim se sluší připočíst nesmírně vzácný exemplář hermafrenolangeridů, telepatické zvířátko jménem Philos. Chris jej dostane darem v pátém dílu série; Philos se od té doby od Chrise nehne a komentuje jeho myšlenky, nálady i veškerý probíhající děj.
K nejvýznamnějším . nepřátelům Christophera Cavalieriho patří shora uvedení Trassové, postupně zaplavující všechny obydlené planety Sluneční soustavy, s nimiž Chris nicméně uzavře spojenectví, když je v 6. epizodě zapotřebí vyhubit Pány spánku, kteří na planetě Khiméra vězní Valérii. Dalším obávaným nepřítelem, který v ústraní spřádá složité intriky a ke svým nekalým cílům neváhá zneužít ani některé Cavalieriho přátele, je Tapír, mohutný mimozemšťan s tapíří hlavou. Doktorka Beryl Rosemayorová, urostlá a zcela holohlavá žena, zplnomocněná vyslankyně Centrální vlády a členka Nejvyšší rady velkých planet, se od samotného příchodu netají nepřátelským postojem ke Chrisovi. Zpočátku se snaží stůj co stůj dopravit Chrise do sídla Rady na Rigel III. Později, když se ukáže, že nosí na těle Pečeť Beseleku, a že tudíž pochází z galejí v soustavě Orkand, se neváhá na planetě Floraës otevřeně postavit proti Chrisovi a spol. Její asistent Karlaïn je typem intrikána, který se neštítí žádné podlosti, aby získal moc a významné postavení.
Robotku Bebbé, která v okamžiku ohrožení dokáže chrlit oheň, nelze počítat k přátelům ani k nepřátelům. Pro své potěšení a pro svou ochranu si ji zkonstruoval Tapír; po jeho smrti bloudí dějem jako trapný statista a seriál by se bez ní docela klidně obešel.
Série Trosečníci času nevznikala . snadno. Prvních 9 panelů otiskl roku 1964 komiksový časopis Chouchou, který vydával Jean-Claude Forest; časopis však neměl dlouhého trvání a po devíti číslech zanikl. Zhruba po deseti letech projevil o sérii zájem deník France-Soir; v letech 1974 až 1975 zde vyšla první část "Trosečníků", kterou pak nakladatelství Hachette postupně vydalo ve čtyřech samostatných albech (viz níže). Na scénáři spolupracoval Jean-Claude Forest s Paulem Gillonem; seriál kreslil Paul Gillon sám. Spolupráce obou umělců, do které se zpočátku oba pustili s oboustranným nadšením, se však postupem doby stávala čím dál tím obtížnější. Schematicky řečeno: barokní a básnivá Forestova imaginace se střetávala s Gillonovým racionálním a přímočarým myšlením. Tam, kde Forest vystačí s náznakem a elipsou, vyžaduje Gillon explicitní a jasné stanovisko. Oba autoři proto po čtvrté epizodě svou spolupráci ukončili a dál již pokračoval Paul Gillon sám. V letech 1977 až 1981 prepublikoval v časopisu Métal Hurlant další 4 epizody série, které vydávalo v albech nakladatelství Les Humanoides Associés. Poslední dvě epizody (Terra a Cryptomere) pak vyšly bez prepublikace.
Dějová . konstrukce Trosečníků ohromuje čtenáře neustále novými zvraty a efektními akcemi. Vždy, kdy se děj rozbíhá po určité linii, je ve vrcholném okamžiku přerušen a čtenář je šokován nějakým neočekávaným obratem. Například v 6. epizodě je Chris s přáteli nucen prolézat rozlámaným potrubím bývalé termické elektrárny. Nejenže se pohybují v závratné výšce, ale ještě na ně z jednoho úseku potrubí zaútočí odporně zmutovaná obrovská vosa. Když se konečně dostanou k margravu Annshistasovi, je jejich uvítání narušeno útokem obrovských štírů a dalších potvor. Když se Annshistas snaží Chrisovi vysvětlit úpadek a neodvratný zánik své populace, okřídlení Trassové unesou na palubě své kosmické lodi Valérii, která se stala jejich bohyní. Když jejich loď vybuchne a když výbuch zničí veškerou trassovskou populaci a spolu s ní i Valérii, dozvídáme se, že Valérie je ve skutečnosti... atd. atd.
Gillonova . kresba se vyznačuje technologickým hyperrealismem dotaženým do dokumentární preciznosti. S přesnými liniemi zařízení a aparatur příjemně kontrastuje expresivní a fotograficky přesné zpodobení tváří, postojů a akcí. Po obrazové stránce jsou Trosečníci klasickou sci-fi, která se od tehdejší masové produkce odlišuje nesmírně vynalézavým zobrazením oděvů, planetárních i meziplanetárních dopravních prostředků, mimozemské flóry a fauny. Až na nesmírně vzácné výjimky jsou všechny záběry čtvercové či pravoúhlé; v průměru je jich 4 až 6 na stránku. O kolorování je zmínka jen u posledních dvou dílů; nezbývá tedy než předpokládat, že ostatní alba (kromě prvního, které vyšlo v černobílém, hnědozeleně tónovaném provedení) koloroval Paul Gillon sám.
Na sérii Trosečníci času mi nejvíce vadilo neustálé opakované a omílané konstatování, že Chris přichází z . jiné epochy, a že je tedy nutně odlišný, jinačí, frustrovaný a i jinak zakomplexovaný. Také jeho podvědomé fixování na Valérii je předmětem příliš mnoha zbytečných a únavně opakovaných komentářů. S přibývajícími díly navíc pomalu ale jistě narůstá rozsah promluv, které se z dialogů mění v rozsáhlé monology. Akce se tím zbůhdarma retarduje. U řady panelů je patrné, že Gillon nebral ohled na případné dodatečné kolorování a stínoval, co se dalo. Barvy pak působí dost cizorodě. A na posledních dvou dílech je vidět nejen Gillonova únava, ale i jeho křečovitá snaha dotáhnout sérii k jakémus takémus konci.
Přes tyto kritické výhrady se série Trosečníci času řadí po bok těm nejkvalitnějším scifistickým komiksům, které vznikly ve Francii ve třetí čtvrtině minulého století.
Příště: Od příštího pátku se nám rozjede zbrusu nová recenzní řada. A co v ní bude? Podívejte se v pondělí do aktualit!
Základní údaje:.
1) L'ETOILE ENDORMIE (Spící hvězda).
Scénář: Jean-Claude Forest a Paul Gillon, kresba: Paul Gillon.
Na realizaci alba se podílel Henri Filippini.
Librairie Hachette, 1974.
51 hnědozeleně tónovaných stran
2) LA MORT SINUEUSE (Křivolaká smrt)
Scénář: Jean-Claude Forest a Paul Gillon, kresba: Paul Gillon.
Hachette, 1975.
54 černobílých stran, které byly v pozdějších vydáních kolorovány
3) LABYRINTHES (Bludiště)
Scénář: Jean-Claude Forest a Paul Gillon, kresba: Paul Gillon.
Hachette, 1976.
56 barevných stran
4) L'UNIVERS CANNIBALE (Lidožravý vesmír)
Scénář: Jean-Claude Forest a Paul Gillon, kresba: Paul Gillon.
Hachette, 1977.
56 barevných stran
5) TENDRE CHIMERE (Něžný přelud).
Scénář a kresba: Paul Gillon.
Les Humanoides Associés, 1978.
53 barevných stran
6) LES MAITRES REVEURS (Mistři spánku)
Scénář a kresba: Paul Gillon.
Les Humanoides Associés, 1978.
53 barevných stran
7) LE SCEAU DE BESELEK (Pečeť Beseleku)
Les Humanoides Associés, 1979.
Scénář a kresba: Paul Gillon.
53 barevných stran
8) ORTHO-MENTAS (Pravověrní)
Les Humanoides Associés, 1981.
Scénář a kresba: Paul Gillon.
54 barevných stran
9) TERRA
Les Humanoides Associés, 1984.
Scénář a kresba: Paul Gillon.
Barvy: Marie-Paule Alluardová.
46 barevných stran
10) LE CRYPTOMERE (Tajná matrice)
Les Humanoides Associés, 1989.
Barvy: Marie-Paule Alluardová.
45 barevných stran
1) L'ETOILE ENDORMIE (Spící hvězda).
Scénář: Jean-Claude Forest a Paul Gillon, kresba: Paul Gillon.
Na realizaci alba se podílel Henri Filippini.
Librairie Hachette, 1974.
51 hnědozeleně tónovaných stran
2) LA MORT SINUEUSE (Křivolaká smrt)
Scénář: Jean-Claude Forest a Paul Gillon, kresba: Paul Gillon.
Hachette, 1975.
54 černobílých stran, které byly v pozdějších vydáních kolorovány
3) LABYRINTHES (Bludiště)
Scénář: Jean-Claude Forest a Paul Gillon, kresba: Paul Gillon.
Hachette, 1976.
56 barevných stran
4) L'UNIVERS CANNIBALE (Lidožravý vesmír)
Scénář: Jean-Claude Forest a Paul Gillon, kresba: Paul Gillon.
Hachette, 1977.
56 barevných stran
5) TENDRE CHIMERE (Něžný přelud).
Scénář a kresba: Paul Gillon.
Les Humanoides Associés, 1978.
53 barevných stran
6) LES MAITRES REVEURS (Mistři spánku)
Scénář a kresba: Paul Gillon.
Les Humanoides Associés, 1978.
53 barevných stran
7) LE SCEAU DE BESELEK (Pečeť Beseleku)
Les Humanoides Associés, 1979.
Scénář a kresba: Paul Gillon.
53 barevných stran
8) ORTHO-MENTAS (Pravověrní)
Les Humanoides Associés, 1981.
Scénář a kresba: Paul Gillon.
54 barevných stran
9) TERRA
Les Humanoides Associés, 1984.
Scénář a kresba: Paul Gillon.
Barvy: Marie-Paule Alluardová.
46 barevných stran
10) LE CRYPTOMERE (Tajná matrice)
Les Humanoides Associés, 1989.
Barvy: Marie-Paule Alluardová.
45 barevných stran
. .
