. Krvavý upírský horor
Tvrdit o jakémkoliv upírském příběhu v jakémkoliv zpracování, že se v něm objevuje krev, je asi stejně udivující, jako říct, že Gagarin byl prvním člověkem ve vesmíru. Je to prostě zbytečné, protože to každý ví a každý to taky tak trochu očekává. Už od jakživa se upíři živí popíjením krve, takže je celkem logické, že v každé historce o nich se nějaký ten litřík nejdůležitější lidské tělní tekutiny objeví. Kdo si však uvykl na její výskyt ve stylu a la Drakula, pro toho bude komiks 30 days of night (možná příjemným a nečekaným) překvapením. Nejde o to kolik krve (i když je jí… fakt dost!), ale jakým způsobem ji autoři zobrazují.
Je červená. Dosti důležité a šokantní zjištění... Ovšem Ben Templesmith, jeden ze zástupců nastupující kreslířské generace (narozen 1978), ladí kresbu jako celek do naprosto převažující černé. Z ní vystupují bledé obličeje, zelené policejní uniformy a … červená barva krve. O to víc její jednotlivé fleky a stříkance udeří do tváří, o to víc jsou alarmující, o to víc děsí. Samozřejmost, s jakou krev vytryskuje z prokousnutých hrdel, rozervaných břich a utržených hlav je šokující a jenom podtrhuje dusnou atmosféru strachu a hrůzy, kterou temný příběh navozuje.
Originální námět z chladného severu
. Steve Niles není komiksově zcela neznámé jméno, v branži se pohybuje již od 80. let. Jenže své komerčně vydařené scénáristické pokusy (Hellspawn, Fused) dosud počítal na prstech jedné ruky a šéfové velkých vydavatelských domů by nebyli dali na jeho úspěch ani pětník. Možná proto svým námětem zaujal menší, mladší a u nás téměř neznámou společnost IDW (Jungle Girl, CSI, Lurid, Wynonna Earp), hledající k průrazu na trhu výrazné pecky s neotřelými motivy. Nilesova geniální myšlenka přitom svádí k otázce, jak je možné, že s ní dosud nikdo nepřišel. Inu v jednoduchosti je síla - posuďte sami:
O upírech je známo, že fungují pouze v noci - denní světlo je okamžitě zabíjí. Není jednoduché si při tomhle režimu zajišťovat obživu. Když se dovědí o osamělém aljašském městě Barrow, kde polární noc přichází vždy 18. listopadu a trvá až do 17. prosince, tedy přesně 30 dní, je rozhodnuto. Upíří invaze je rychlá a velmi účelná - během několika chvil je město zcela odříznuto od civilizace (přerušením rádiového spojení apod.) a většina domorodců do poslední kapky vysáta. Začíná třicet nejhorších dní v životě místních obyvatel…
Skvělý rozjezd a ještě lepší dojezd
Hlavními hrdiny jsou manželé-šerifové, postupně odhalující blížící se nebezpečí a nakonec i vůdci poslední přeživší skupinky. Ta se ukrývá v jednom z městských sklepení, a jak čas plyne a šance na záchranu se zmenšuje, tone v čím dál hlubší beznaději. Naštěstí je Eben Olemaun mužem činu a rozhodne se pro záchranu svých spoluobčanů a především své milované vykonat neuvěřitelnou oběť … a to hned dvakrát.
. Scénáristovi se výtečně povedlo navodit atmosféru plížící se hrůzy. Zpočátku, i když čtenář tuší, o co asi půjde, pomalinku bloumá kolem, jakoby přešlapuje na místě; celou třetinu děje tvoří pouhý úvod. Stísněnost (poslední západ slunce), očekávání neblahé události (podivný nález v jámě za městem), úvodní náznaky hrozícího nebezpečí (první upír v klubu, mimochodem až nápadně podobný Lobovi) ve spojení s depresivní, částečně náznakovou, částečně jakoby avantgardní kresbou připravují čtenáře pomalu ale jistě na krvavá jatka, jenž se brzy rozjedou.
Závěr sice onomu zběsilému tempu odpovídá pekelně rychlým ukončením, jenže leckterý fajnšmekr by asi očekával rozsáhlejší a obsáhlejší popis boje ukryté skupiny a likvidace upírů. Přes tuto drobnost nelze celému komiksu nic vážného vytknout a následující dva detaily lze připsat spíše na vrub určité popisnosti a schematičnosti. Za prvé si nemyslím, že by v USA, byť na odlehlé Aljašce, existovala města, nepokrytá signálem některého z tamních mobilních operátorů - tudíž nezbývá nic jiného, než se vžít do myšlenky, že ano. A konečně celá epizoda se synem jakési černošské vědmy, odlétajícím řádění upírů nafilmovat, působí dojmem zbytečnosti, jelikož se na ději přímo vůbec nepodílí. Anebo slouží jen jako motiv pro další pokračování, které už se koneckonců objevilo: Dark Days vychází právě nyní a Stella Olemaun se v nich pokouší varovat svět před upírským nebezpečím.
. . .
Hit, hit, hit!!!
. První sešit (ze tří) komiksu 30 days of night vydalo IDW publishing v červnu 2002, 104 stránkový komplet (mimo 70 stran celého komiksu obsahující i scénář) pak v lednu letošního roku. Obálky měl na starosti uznávaný Ashley Wood a už jejich neotřelé pojetí naznačuje, že jde o dosti výjimečné dílo. Alespoň pro Američany, obecně uvyklé na superhrdinské opusy. Magazín Wizard ho např. označil za komiksovou událost roku 2002. Okamžitě se to projevilo i na žebříčcích prodejnosti, ve kterých titul rychle vyšplhal až na nejvyšší příčky. Netrvalo proto dlouho a Columbia pictures získala filmová práva (prsty v převodu na stříbrné plátno bude mít spider-manovský Sam Raimi); Steve Niles už píše scénář.
30 days of night je v součtu kladů a záporů velmi kvalitní komiks, který svým námětem, zpracováním a obchodním zásahem jako lavina strhnul loňské Spojené státy. Zkrátka doporučená četba pro každého polárníka, upíra a komiksofila.
