Komiks.cz

Strach
On jen křičí a křičí a tluče hlavou o zeď, až se mu před očima míhají hasičské vozy s kvílejícími sirénami.

Bolest. Bolest je vše, po čem touží.
A nenávist. Ano, touží také po nenávisti.

Nikdy nezapomeneme, nikdy se nesmíříme.

A nikdy nepocítíme strach.
Strach je pro nepřítele.
Strach a kulky.

Historii znáte. Kdo ne, podívá se sem, a pak se k nám zase připojí. Pro ty líné superstručná rekapitulace. James O´Barr je Američan z Detroitu. Byl . zamilovanej k šílenství. Jeho holku srazilo auto. Zemřela. James taky. Uvnitř. Ale i mrtvola může žít dál. Umožnil jí to comics, na kterém pracovala deset let. Jeho jméno je Vrána a je v něm zavřeno deset let života jednoho člověka. Proto je tak silný.
Silný. To je to pravé slovo. Je tak silný, že svojí holce ho číst nedávejte, nemusela by to rozchodit. A nebo to zkuste, uvidíte, co to s ní udělá. Konec milostnejch návodů, pokračujem. Vrána je koncentrovaná síla a síla, to je Vrána. Je jenom o tomhle. A o miliónu dalších věcí. I proto prakticky nemá příběh. Nemusí.

Příběh… je superjednoduchý. A i když to tady už určitě říkám po milióntý: na příběhu tu nezáleží. Přesto… Erik byl Američan z Detroitu. Byl zamilovanej k šílenství. Jeho holku si podala banda grázlů. Zemřela. Erik taky. Doopravdy. Ale i mrtvola může žít dál. Umožnila jí to Vrána. Duch země, posel smrti, nejvyšší mrchožrout a tvor, co vám umožní se pomstít. Bohužel pro vás, bude vás to bolet. Hodně.
Erik se díky ní vrací zpět na zem jako ztělesněný anděl pomsty oblečený v černém a s černým malováním ve tváři. Taky nejde zabít, nijak. Dokonalý stroj na zabíjení. Jen on, jeho revolver .357 Magnum a spousta, spousta útočných zbraní. Necítí bolest, necítí strach, cítí absolutní mentální utrpení. A čtenář s ním. Vendeta může začít.
A taky začne. A s ní krátká krvavá pouť skrz zločinecké podsvětí Detroitu a mnohem delší do Erikovy a vaší vlastní duše skrz jeho minulost a O´Barrovo absolutní osamění.

Vrána není moc optimistický comics. Jeho duše je černá jako nitro mrtvého muže. A Erik, teď už Vrána, k ní pasuje jak kulka do vašeho mozku. Je mstitelem bez soucitu a slitování, nelítostný jako starozákonní prorok. Pro něj neexistuje odpuštění. Ne za takové činy. Osamělý prochází městem a za ním zůstává rudá čára plná rozstřílených těl a vypálených nábojnic. Je nezastavitelný a vy o. něj nemáte vůbec strach. Proč taky, do něj se nevcítíte pro jeho lidskost, ale pro ten ideál. Je to čistá postava. Sen pro každého, kdo má duši válečníka. A taky noční můra. Erikovu mysl stravuje milión vnitřních démonů a masivní část samotného příběhu tak tvoří nejdříve zpola halucinační a nakonec už tvrdě reálné prostřihy ukazující tu noc, kdy on i jeho dívka zemřeli, plus další flashbacky ilustrující city mezi nimi. To taky bolí. Jako všechno tady. A o tom to je. Ne o příběhu nebo akci, ale o atmosféře. Atmosféře s velkým „A“.
I když je celý děj proložen zběsilými přestřelkami a zabíjením, nechce vás táhnout skrz nonstop masokostní mlýnek. Právě naopak. Bitevní scény jsou tu důsledně odděleny a slouží pouze k dotvoření celkového účinu na čtenáře.

Vrána na vás jde vlastně úplně nenápadně, zato ale hodně, hodně zákeřně. K vašemu užitku, samozřejmě. Celou první půlku v zásadě nic tak výjimečného nepozorujete (o tom „nic“ si promluvíme za chvíli) – funguje to takhle: krátké úseky akce a vzpomínek se navzájem mísí, jsou prokládány básněmi a jakoby schválně tak tříští výsledný souhrnný efekt. Je to ale past. Jde o něco jiného. Jde o dílky skládačky. Skládačky atmosféry. Každý takovýhle kousek je přímý posel do vašeho podvědomí, další stupínek pomalu a nepozorovaně stavějící ve vaší hlavě konstrukci z myšlenek, emocí a citů. A když je ta stavba dokončena, najednou zjistíte, že máte tep sakra vysoko a tělesnou teplotu jakbysmet. Pak už jenom čumíte na další a další stránky a jste v nich úplně ztracení. A když skončí příběh, zbývá ještě stejně emocionální sbírka doprovodných ilustrací a básní. Výsledný pocit, který to ve vás zanechá, je silný ještě dlouho po dočtení a úplně z vás už nevymizí nikdy.
Vůbec celá struktura Vrány je nesrovnatelná s jakýmkoliv dosud u nás publikovaným comicsem. Jde o ta „nic“, co jsem vám sliboval. Vše je tu podřízeno budování atmosféry. Samotný příběh je kromě spousty snových motivů, vzpomínek či věcí, co je nějakým způsobem přes různé metafory připomínají, proložen ještě množstvím volných ilustrací a obrazů, které dále posilují atmosféru. A ač by se to nezdálo v comicsu schopné fungovat, funguje to. Tenhle comics je pocit.

Z textové části to samé. Příběh je procpán množstvím emocionálně silných básní a písňových textů (skupiny The Cure a Joy Division) a ani samotné dějové komentáře či promluvy hlavního hrdiny nemáte šanci přehlédnout. Jedním slovem: metafyzické. A přitom, čitelné. O´Barr má masivní slovní zásobu a nebojí se ji používat. Slova, co stojí zato, se pojí ve věty, jaké jste ještě neviděli. Takřka co bublina, to citát. Mohl bych je tu naplivat po desítkách, ale proč? Tak jen malá ochutnávka. Tentokrát mluví samotná Vrána, ne Erik – jo, ten okřídlený opeřenec tu skutečně mluví. Teď citát: „Hmm! Chemická zrůda. Sejmi ho, Eriku. SVIST! …úžasné, že Bůh plýtval kůží na takového šmejda…“

Výsledný efekt završuje výtvarná stránka. James O´Barr zde zvolil dva základní kresební styly, ale i ty různě variuje a mění. Pro samotný příběh msty . je to ostrá pérovka, která podtrhuje tvrdost a nelítostnost nočního města ovládaného zločineckými živly (a opravdu, v celém booku skoro nenajdete nikoho jiného než pouliční zabijáky a drogové dealery). Retrospektivním sekvencím naopak vévodí měkce melancholické malby (černobílá kvaš), ale i ty jsou občas nahrazeny jednoduchou pérovkou nahozenými skicami s převahou bílých ploch. Mezi prvními a posledními kresbami navíc leží propast deseti let, nejvýraznější rozdíl lze nalézt právě u pérovek – v poslední třetině knihy už svou prokresleností a světelným kontrastem jasně ovládají scénu (mizí i původní emocionální nečitelnost obličejů – jediná O´Barrova skutečně slabá stránka).
Dostáváme se k samotné akci. Bitevní scény mají šťávu a dynamiku; zběsilost v nich obsažená, ale někdy ruší (ne)přehlednost a čtenář se v nich ztrácí. Opět tedy doporučuji spíše se otevřít emocionálnímu působení, funguje to spolehlivě.

Pokud jsem se tu naposledy u technického zpracování rozplýval nad fuškou, co si dali v Crwi se Sandmanem, je nyní zase načase pokynout Comics Centru, které si zde chvályhodným způsobem pohrálo s podklady, vytáhlo z nich některé utopené detaily, srovnalo kontrasty i dvojstrany, vycentrovalo jednotlivé obrázky, doplnilo některé ztracené části a začistilo grafické chybičky. To se cení. Navíc i ostatní práce je zcela na úrovni (tj. jako vždy velmi vysoká), ať už zdařilý překlad – spousta rýmovaných textů – korektury, lettering, lokalizace nápisů a tisk na polomatném papíru v tvrdé vazbě.

Pokud jste se ještě nerozhodli, jak přistoupíte k Vráně a chtěli byste třeba nějaké srovnání, tak bohužel… Vrána je skutečně výjimečná a srovnat ji zde není s čím. Protože by se ale určitě někdo nakonec zeptal na Sin City, tak to odbudeme rovnou. Nelze srovnat. Obě záležitosti sice operují s primárním tématem lásky a pomsty a hlavní hrdina je supertvrďák, ale tím to asi tak končí. Obě věci jsou našlapané emocemi, ale každá je vyvolává jinak. Obě se noří do hloubi nejzákladnějších lidských archetypů, ale popravdě, Vrána čerpá svou sílu ještě tak o dvě úrovně níž. To neznačí, že Sin City by bylo horší, jen vaše pocity budou jiné, protože odjinud – to je si nutné při jejich analýze uvědomit. A i když každá určena pro trochu jiného čtenáře, přesto by cílová skupina měla být přibližně totožná. Akorát u Vrány větší – díky své široké emocionalitě má šanci zasáhnout podstatně více lidí. Uvidíme.
Čímž jsme si tak v souhrnu odpověděli. Vrána má předpoklady uspokojit nejen milovníky akce a citů hnaných až za hranice možného, ale i všechny poeticky založené jedince a dokonce i milovníky poezie. Pokud ale čekáte dějové smyčky a zvraty, tak to radši zůstaňte u pletení. Teplý overal do rakve se vždycky hodí. A až tam budete, tak pozdravujte i Vránu a Jamese. Řekněte jim, že odvedli pořádnej kus práce. Konec transmise. Over.

Tuto recenzi věnuji Petře, dívce, kterou miluju. V.

Základní údaje
Scénář a kresba: James O´Barr
Překlad: Dana Krejčová, Jan Petričko, Vítězslav Nezval
Lettering - SFX: Martin Trojan, Ondřej Svátek
Vydal: Comics Centrum
Rok a měsíc vydání: 2003, červenec
Rok původního vydání: 1991
Originální název: The Crow
Počet stran comicsu: 214
Počet stran celkem: 244
Cena: 549 Kč

VRÁNA – KONCENTROVANÁ BOLEST, KONCENTROVANÁ LÁSKA, KONCENTROVANÝ ARCHETYP