Co to vlastně znamená Sorrel? Proč takový název – symbolizuje snad něco?
DČ: Sorrel je ve skutečnosti "šťovík" anglickou řečí. Měl by jako symbolizovat kyselost, ale zároveň i chutnost českého komiksu. Navíc anglický překlad "šťovíku" vypadá neuvěřitelně komiksově.
Jak vznikl nápad vydávat komiksový fanzin?
DČ: Kdesi uvnitř žil a vnitřností mi koluje gen. Ten může za to, že rád šmikám, píšu a dávám dohromady časopisy. Na základní škole jsme s Danem vydávali magazín Země (dnes vyvolává lehký úsměv a nostalgické vzpomínky), pak jsem se s kamarády na intru pustil do Divokých Větrů (šlo to, ale cenzura je mrcha!) a pak dlouho nic. Nakonec jsme se rozhodli, po přečtení několika článků, hodnotících komiksovou situaci v Čechách, že bychom mohli také přispět svojí troškou na lopatky pomalu se roztáčejícího mlýna. Ale to jsem řekl fakt stručně, původně to zas tak přímočaré nebylo.
Jak vlastně takový fanzin vzniká? Přináší to s sebou nějaké obtíže?
DB: Nevím jak pro Dana, ale pro mne je obtížné teď při práci najít čas a pak jsou to taky finance. Však víš, co tim koštuju.
DČ: Faktem je, že oba jsme nějak zaměstnaní. Dan maká, já studuju, ale nějakej ten čas si vždycky urvem. Sorrel vzniká celkem prostě: sejde se nám několik komiksů (do nedávna pouze našich), které zatím jsou spíše na objednávku od lidí, o nichž víme, že něco umí, a pak uděláme kopie a vlepíme do torza sešitu. Nakonec dodáme články a jiné. Tím máme originál Sorrelu ve formátu A4, který pak na xeroxu zmenšujeme na A5. Potíže jsou s kopírováním, protože nám to někdy slečny pracující v papírnictvích odfláknou.
Vyzýváte šuplíkové autory – jaké jsou první reakce?
DČ: Myslíš reakce těch autorů? Tuhle jsem dva oslovil, jsou to kamarádi z intru. Oba mi řekli něco ve stylu: „komiks? ještě jsem to nezkoušel, ale pokusím se o to a něco ti nakreslím“. Karikaturistu Jana Vobra jsem požádal o pár stripů do Sorrelu č. 2 a ten bez váhání a rád zapůjčil štos svých kreseb, z nichž jsem si vybral. Zatím tedy nic nepříznivého v tomto směru, ale to pátrání po těchto zdrojích - to je něco. Doufám, že se jednou někdo chytí a sám nám zašle nějaký svůj kus.
Jaký je způsob distribuce a kolik kousků se zatím prodalo?
DB: Hodně našich kamarádů si Sorrel objednává, ale o žádná závratná . čísla se nejedná. Problém je v tom, že se Sorrel dostává do rukou špatným lidem. Tím slovem ŠPATNÝM mám na mysli lidi, kteří to čtou jenom tak a ke komiksu nemají žádný vztah. Nedělají rozdíl mezi Kačerem Donaldem a Frankem Millerem. To se však teď díky Bohu pomalu mění ... ... doufám.
DČ: Nesmíme však zapomenout, že Sorrel nedostávají jen naši známí. Už jsou lidi, o nichž jsem před tím v životě neslyšel a náš časopis si objednali. Co se týče distribuce, většinou jde o styl: ty nám napíšeš, my ti věříme a Sorrel ti pošleme, ty nám pak pošleš korunky. Cena jednoho Sorrelu odpovídá ceně xeroxu, takže se v žádným případě nedá mluvit o rejžování.
Co na časopis říkají čtenáři?
DB: Veskrze se smějí, nebo obdivují Danovu kresbu, což je dobře.
DČ: (přikyvuje a snaží se ukrýt střelnou zbraň mířící na spánek Daniela Binka v rukávu)
Představte redakci.
DČ: Tak, po mé pravici sedí můj kolega a dlouholetý kamarád Daniel Binko. Pro Sorrel kreslí Archieho atd...Pak je tu další neodmyslitelný účastník - počítač s tiskárnou. A já. To by asi tak byl ten základ redakce.
Jaké jsou plány a ambice do budoucna?
DČ: Tak hlavně zkusit najít lidi, které komiks baví, zajímá, a kteří ho kreslí. Snažíme se malinko rozšířit tuzemskou komiksovou scénu. Samotný Sorrel by měl být tedy pestřejší na autory a na náměty (ať už článků, či komiksů). Jinak v blízké době připravujeme i své kreslené příběhy (v Sorrelu č. 2 je to např Fanouš, o jehož druhý díl projevil zájem brněnský Aargh!).
DB: Já zdokonaluji kresbu na další příběh Archieho a rekonstruuji jednu starou věc, kterou jsem našel ve svém borde ..., ehm..., pardon, stole. Průšvih je, že ta stará věc je celobarevná a do černobílého časopisu se ucházející kopie bude docela těžce získávat, nic neslibuji, ale uvidíme.
Co rozhodne o uveřejnění komiksu v časopise? Spousta věcí je např. od Dana, existuje tedy nějaká autokontrola?
DČ: Asi hlavně dobrota. A tím myslím dobrotu celkovou. Když jsou čtivé dialogy, dobrý příběh a slušná kresba, tak se není o čem bavit. Místo na stránkách Sorrelu je hlavně pro začínající kreslíře, kteří často umí překvapit originálním nápadem (jak jsem se nejednou přesvědčil). První číslo našeho magazínu bylo takové pilotní. Žádné příspěvky od jiných lidí jsme neměli, tak to vyřešily naše starší i mladší práce. Hlavním úkolem jedničky bylo informovat čtenáře. Autokontrola samozřejmě existuje. Sami vybíráme z našich výtvorů a hodnotíme, co je spíše nostalgická kuriozita a co je myšleno doopravdy a vhodné k otištění.
DB: Prostě sednem do hospody a vzájemně si předvádíme své věci. Většinou je to tak, že já vytáhnu tři usmolené A4, zatímco Dan posiluje s šestitunovou igelitkou plnou pokreslených papírů.
DČ: Sorrel je ve skutečnosti "šťovík" anglickou řečí. Měl by jako symbolizovat kyselost, ale zároveň i chutnost českého komiksu. Navíc anglický překlad "šťovíku" vypadá neuvěřitelně komiksově.
Jak vznikl nápad vydávat komiksový fanzin?
DČ: Kdesi uvnitř žil a vnitřností mi koluje gen. Ten může za to, že rád šmikám, píšu a dávám dohromady časopisy. Na základní škole jsme s Danem vydávali magazín Země (dnes vyvolává lehký úsměv a nostalgické vzpomínky), pak jsem se s kamarády na intru pustil do Divokých Větrů (šlo to, ale cenzura je mrcha!) a pak dlouho nic. Nakonec jsme se rozhodli, po přečtení několika článků, hodnotících komiksovou situaci v Čechách, že bychom mohli také přispět svojí troškou na lopatky pomalu se roztáčejícího mlýna. Ale to jsem řekl fakt stručně, původně to zas tak přímočaré nebylo.
Jak vlastně takový fanzin vzniká? Přináší to s sebou nějaké obtíže?
DB: Nevím jak pro Dana, ale pro mne je obtížné teď při práci najít čas a pak jsou to taky finance. Však víš, co tim koštuju.
DČ: Faktem je, že oba jsme nějak zaměstnaní. Dan maká, já studuju, ale nějakej ten čas si vždycky urvem. Sorrel vzniká celkem prostě: sejde se nám několik komiksů (do nedávna pouze našich), které zatím jsou spíše na objednávku od lidí, o nichž víme, že něco umí, a pak uděláme kopie a vlepíme do torza sešitu. Nakonec dodáme články a jiné. Tím máme originál Sorrelu ve formátu A4, který pak na xeroxu zmenšujeme na A5. Potíže jsou s kopírováním, protože nám to někdy slečny pracující v papírnictvích odfláknou.
Vyzýváte šuplíkové autory – jaké jsou první reakce?
DČ: Myslíš reakce těch autorů? Tuhle jsem dva oslovil, jsou to kamarádi z intru. Oba mi řekli něco ve stylu: „komiks? ještě jsem to nezkoušel, ale pokusím se o to a něco ti nakreslím“. Karikaturistu Jana Vobra jsem požádal o pár stripů do Sorrelu č. 2 a ten bez váhání a rád zapůjčil štos svých kreseb, z nichž jsem si vybral. Zatím tedy nic nepříznivého v tomto směru, ale to pátrání po těchto zdrojích - to je něco. Doufám, že se jednou někdo chytí a sám nám zašle nějaký svůj kus.
Jaký je způsob distribuce a kolik kousků se zatím prodalo?
DB: Hodně našich kamarádů si Sorrel objednává, ale o žádná závratná . čísla se nejedná. Problém je v tom, že se Sorrel dostává do rukou špatným lidem. Tím slovem ŠPATNÝM mám na mysli lidi, kteří to čtou jenom tak a ke komiksu nemají žádný vztah. Nedělají rozdíl mezi Kačerem Donaldem a Frankem Millerem. To se však teď díky Bohu pomalu mění ... ... doufám.
DČ: Nesmíme však zapomenout, že Sorrel nedostávají jen naši známí. Už jsou lidi, o nichž jsem před tím v životě neslyšel a náš časopis si objednali. Co se týče distribuce, většinou jde o styl: ty nám napíšeš, my ti věříme a Sorrel ti pošleme, ty nám pak pošleš korunky. Cena jednoho Sorrelu odpovídá ceně xeroxu, takže se v žádným případě nedá mluvit o rejžování.
Co na časopis říkají čtenáři?
DB: Veskrze se smějí, nebo obdivují Danovu kresbu, což je dobře.
DČ: (přikyvuje a snaží se ukrýt střelnou zbraň mířící na spánek Daniela Binka v rukávu)
Představte redakci.
DČ: Tak, po mé pravici sedí můj kolega a dlouholetý kamarád Daniel Binko. Pro Sorrel kreslí Archieho atd...Pak je tu další neodmyslitelný účastník - počítač s tiskárnou. A já. To by asi tak byl ten základ redakce.
Jaké jsou plány a ambice do budoucna?
DČ: Tak hlavně zkusit najít lidi, které komiks baví, zajímá, a kteří ho kreslí. Snažíme se malinko rozšířit tuzemskou komiksovou scénu. Samotný Sorrel by měl být tedy pestřejší na autory a na náměty (ať už článků, či komiksů). Jinak v blízké době připravujeme i své kreslené příběhy (v Sorrelu č. 2 je to např Fanouš, o jehož druhý díl projevil zájem brněnský Aargh!).
DB: Já zdokonaluji kresbu na další příběh Archieho a rekonstruuji jednu starou věc, kterou jsem našel ve svém borde ..., ehm..., pardon, stole. Průšvih je, že ta stará věc je celobarevná a do černobílého časopisu se ucházející kopie bude docela těžce získávat, nic neslibuji, ale uvidíme.
Co rozhodne o uveřejnění komiksu v časopise? Spousta věcí je např. od Dana, existuje tedy nějaká autokontrola?
DČ: Asi hlavně dobrota. A tím myslím dobrotu celkovou. Když jsou čtivé dialogy, dobrý příběh a slušná kresba, tak se není o čem bavit. Místo na stránkách Sorrelu je hlavně pro začínající kreslíře, kteří často umí překvapit originálním nápadem (jak jsem se nejednou přesvědčil). První číslo našeho magazínu bylo takové pilotní. Žádné příspěvky od jiných lidí jsme neměli, tak to vyřešily naše starší i mladší práce. Hlavním úkolem jedničky bylo informovat čtenáře. Autokontrola samozřejmě existuje. Sami vybíráme z našich výtvorů a hodnotíme, co je spíše nostalgická kuriozita a co je myšleno doopravdy a vhodné k otištění.
DB: Prostě sednem do hospody a vzájemně si předvádíme své věci. Většinou je to tak, že já vytáhnu tři usmolené A4, zatímco Dan posiluje s šestitunovou igelitkou plnou pokreslených papírů.
Jestli rozhovor vybičoval váš zájem o Sorrel a máte zájem koupit jeden výtisk, neváhejte a napište si o něj na tuto adresu: MATfilm, Dan Černý & Daniel Binko, Rabasova 39, Ústí nad Labem, 40011
.