. Nightcrawler: Tak do toho! Pukni závistí, Valentino Těreškovová.
Colossus: Můj drahý příteli, soudružka Těreškovová je obětavá a svědomitá sovětská kosmonautka… neměl by sis z ní dělat legraci.
To by teda Nightcrawler neměl, ale popravdě, co je nám po tom. Raději se podíváme tam, kde jsme skončili. Oněch uběhlých deset let se na X-Menech skutečně odrazilo, ale než si rozebereme jak, bylo by vhodné podotknout, že i oni sami mají své kořeny uchycené v hlubokých šedesátých letech. Pitvače odkazuji na profizpracovaný úvodník Jirky Pavlovského, který je v tomto booku také k nalezení, takže stručně:
V roce 1963 stvořili otcové moderního amerického comicsu Stan Lee a Jack Kirby další superhrdinskou sérii s poněkud nejasným názvem X-Men. Tím do superhrdinského světa vstoupila nová týmovka a s ní nám všem známí mutanti - a neříkejte, že jste neviděli ani jeden z těch dvou nových filmů (jednička není nic moc, ale na dvojku zaskočte; stojí zato). Bohužel odchod obou hvězd série nerozdejchala a číslem 66 kiksla. A její oživení z roku 1975 najdete právě v šestém čísle Comicsových legend.
. Resuscitátoři nesli jména Len Wein (scénář) a Dave Cockrum (kresba) a s našimi bojovníky proti zločinu (se superschopnostmi od narození, žádní radioaktivní pavouci a podobně) celkem zamávali. Všechny staré X-Men - kromě Cyclopse - vyhodili na dlažbu a do série nakvartýrovali zbrusu novou skvadru (včetne Wolverina). A pak už normálka: superzločinci, boje o záchranu celičké Země, neuvěřitelné zbraně i technika a… city a vztahy.
Ale pozor, změny! Len Wein byl hned po úvodním příběhu vystřídán Chrisem Claremontem (znáte už z Wolverina CL 3), takže "vina" padá hlavně na jeho hlavu. A pak jsou tady ty změny mezi 60. a 70. lety.
Nač to dál okecávat, X-Meni jsou typickým mainstreamovým zástupcem druhé půlky comicsového Stříbrného věku, odstartovaného právě Leem. Taky tvoří jeho špičku, ale to neznamená, že by si jeho hlavní znaky nenesli ve svém genetickém kódu. Se všemi jeho klady i zápory…
Takže nejdřív ty zápory: Od doby hravých leeovských 60. let nám superhrdinové kapku zvážněli. A začali si hrát "na dospělé". Což popravdě, v souhrnu s některými klišé tak typickými i pro dobrodružné filmy té doby, může působit jen jako krmivo pro teenagery. Nic proti, i dneska jsou to oni, kdo X-Men nejvíc čtou (a zároveň jim tím zajišťují postavení bezkonkurenčně nejprodávanějšího comicsu), a ještě pořád to neznamená, že by šlo o špatné čtení. Jen se musíte připravit skousnout až moc prvoplánovité pokusy o ovládnutí světa, "poněkud" nadnesené technologie a černobílé zápletky. (A někdy i dost přehnané kostýmy…)
Samozřejmě můžete namítnout, že to samé najdeme i u Spider-Mana, staršího o deset let (no, i ten je pro teenagery, to je pravda), zde však autorské manipulování se zápletkou a jednáním postav je přeci jen o něco menší a hlavně ho vyrovnává nezakrytý humor a parodický pohled samotných tvůrců.
A teď k těm kladům, ne? Problesky lehce ironizujících scénáristových přímých vsuvek byly v jisté míře zachovány i zde - sice už ne tak jasně parodicky posazené, ale leeovský vliv z nich ještě pořád nevymizel. Chybí hláškaření jako u Spider-Mana, ale vtipné hříčky tu najdete také. Wolverine ještě není tak odvázaný jako o třináct let později (CL 3: Wolverine), ale už je to on; irský dialekt dvou místních nejmenovaných postav si dost užijete a naleznete tu i několik opravdových špeků - . např. narážky na Colossusovu domovinu (Sovětský svaz) a když se budete pozorně dívat, narazíte v jedné scéně i samotného Stana Leeho a Jacka Kirbyho!
A jako má Spider-Man trable v osobním životě, X-Men mají trable ve všech svých vztazích. A díky tomu, kolik jich celkem je, jsou i ty vztahy pořádně zamotané. Čekáte-li, že tohle bude další telenovela nebo Star Trek (neříkejte mi, že jste se na něj nikdy nedívali), nastražte uši. Pletivo mezilidských vztahů je sice občas možná zjednodušené (láska je prostě láska), ale zato podané tak, že vám nebude dělat problém se s X-Men sblížit. Holt archetypy jsou archetypy. Navíc tím byla našim hrdinům prokázána ta největší služba: díky svým citům a emocím se stali skutečně živými, třírozměrnými lidskými osobnostmi. Comicsu to dodalo šťávu a životnost, a ve své době navíc do budoucna ukázalo, že doba psychologicky nekomplikované zlaté éry 40. a 50. let je už definitivně pryč. A tenhle comics je díky tomu živý i dnes.
. A pak je tu další bonus: X-Men vám ukáží, jak se dělal comics před třiceti lety, ukáží vám jednu stránku amerického comicsového vývoje, esenci jeho tehdejšího mainstreamu - kde jinde byste se u nás mohli tohle dozvědět?
To je důvod, proč považuji edici Comicsové legendy za jeden z nejzáslužnějších a nejnutnějších počinů na našem trhu a proč každé další jejich číslo otevírám s očekáváním. Umožňují nám totiž pochopit, a to je, pokud chceme comics někdy jako médium skutečně poznat a moci ho číst z dospělého pohledu, to nejdůležitější.
A konečně poslední poznámka k ději; prvních několik (desítek) stran jsem četl s mírnou nedůvěrou v životaschopnost tohoto díla, ale pak jsem najednou s překvapením shledal, že si čtení skutečně užívám. Jde totiž o propracovanou záležitost, množství dějových linií se tu navzájem prolíná a z postav se dávno stali vaši kámoši, o nichž chcete vědět, jak to s nima dopadne. Prostě dobře odvedený seriál používající chytáky seriálu; a kdo z vás se tady odváží říct, že ho "Nemocnice na kraji města" nikdy nevzala?!
. Kresba představuje jistým způsobem přechod mezi Spider-Manem a dobou pozdější, i když posun není velký. Je stejně popisná; s dostatečnou dávkou akce a příběhu slouží jako důstojný nosič, je ale více zahuštěná šrafurou a dynamičtější (i dvoustránkové panely!). Občas sice kolísá přehlednost, ale nic mimo rámec možností.
Technické zpracování je pro Comicsové legendy standardní: papír, tisk i lettering zcela odpovídající ceně (a přitom rozhodně nejsou žádný šunt), k tomu již klasicky kvalitní překlad Jirky Pavlovského a dobrá zpráva nakonec - doba celkem četných překlepů a podobných "legrácek" již definitivně skončila. Korektor tentokrát vychytal vše, co šlo, což při tloušťce booku a celkovému množství textu jasně ukazuje, že v redakci skutečně vládne snaha čtenáře nijak nešidit.
Vzato stručně a ručně, X-Men jsou book, který si nehraje na Dostojevského, ale má jediný účel: dobře pobavit. A i když se časová propast dělící nás od doby jeho vzniku projevila v určité naivitě a černobílosti, přiznejme si, že baví i dnes. A kde jinde byste ještě sehnali comics, který vás za tak málo peněz bude bavit tak dlouho? A pak, že historie není zábavná.
Což je morální ponaučení z dnešní recenze, milé děti. Tak si ho zapamatujte. Adiós.
